Češka v Americe chrání svou zahradu lahvemi od plzeňského piva

Topanga je jméno dané indiánským kmenem Tongva kaňonu nedaleko Malibu. Znamená „kde se hora setkává s mořem“. Řadu let zde bydlí Blanka Ostrak, rodačka z Prahy. O vodu z bazénu se dělí i s kojoty nebo liškami, zahradu chrání lahvemi od plzeňského piva.

Topanga kaňon představuje propojení pobřeží přes pohoří Santa Monica, od Malibu směrem na sever do údolí San Fernando. V šedesátých letech minulého století se stal kaňon víkendovým útočištěm pro hollywoodské hvězdy i hippie. 

Hlavně mladí si tady užívali drogy, nezávazné milování, dokonce byste tu našli i nudistickou oázu, a to je na prudérní Ameriku možná odvážnější než drogy.

Česká stopa

Výhled na pohoří Santa Monica

Blanka Ostrak se narodila v Praze, v Československu pracovala na letišti Ruzyně. Během návštěvy sestry v Kalifornii, na začátku osmdesátých let minulého století, se seznámila s budoucím manželem. Praxi z letiště uplatnila v Santa Monice v cestovní kanceláři. Během toho stačila vystudovat a zapracovat se v oboru lékařského kódování pro pojišťovny. Miluje zahradnictví, které se stalo jejím celoživotním hobby.

Co vás vedlo k tomu si vystavět v tomhle neobvyklém místě dům?
Dnes už bývalý manžel, Slovák, pocházel z vesnice nedaleko Čadce, miloval hory. Já jsem z Prahy a toto osamělé místo se mi zalíbilo. Chtěli jsme bydlet spolu rychle a vzdálenost do centra LA ani blízkost oceánu nás příliš nezajímala. Dávalo smysl najít jiné řešení. Výhled na přírodu tomu dominoval.

Jak dlouho trvaly přípravy s projektováním a stavěním podle vašich představ?
Přáli jsme si vystavět dům, který by nebyl náročný na údržbu. Na vrcholu jednoho z kopců objevil manžel po dvou letech hledání parcelu, která se nám líbila. Důležité byly praktické věci a dispozice. V osmdesátých letech nebyly ucpané silnice a dalo se dojet dolu z kopce od nás k Pacifiku za necelou půlhodinu. Děti jsem tam mohla vozit každý víkend.

Dalo by se říct, že jste začínali od podlahy?
Určitě. Nejprve si při úpravě terénu o balvany rozlomil lžíci bagr. Dopravit sem úzkou cestou beton taky nebylo vůbec jednoduché. Zvládli jsme to i díky řešením odpovídajícím světovým stranám. Vstup do domu je na východ odkud tolik nefouká a neprší. Výhled z kuchyně na západ je nejenom uklidňující, ale z funkčního hlediska pracuje jako dohled na děti koupající se v bazénu.

Jak dlouho jste stavěli?
Celé jsme to tehdy dokázali, včetně úředních povolení, za jeden rok. Během stavěni jsme tady bydleli v maringotce, abychom ušetřili za drahé pronájmy.

Ovlivnila jste nějak design?
Manžel si styl domu vybral sám. Jeho představa byl středomořský, spíše jednodušší evropský styl. Nelíbilo se nám mít vchod do domu přímo do obývacího pokoje, jak tady bylo zvykem. Přáli jsme si předsíň, z níž lze jít tam, kam je potřeba.

Nápady, které nevyšly?
Architektem byl Jugoslávec. Nabízel nám postavit balkon po celé straně domu s výhledem do údolí. Jenže to by byly další náklady, tak vystavěl jenom rohovou terasu. Později jsem si ji přestavěla na pracovnu.

Pohled na dům přes bazén, kam se ráda chodí napít i zvěř z okolí.

Litujete něčeho, co jste zanedbali?Snad skutečnost, že jsme tehdy byli mladí a schody nám vůbec nevadily. Teď bych si už občas přála výtah, především při vykládání nákupů a jejich donesení do kuchyně. Kromě toho bych neměnila vůbec nic. Dům mi krásně sedí a mým nejoblíbenějším místem je posezení na terase s výhledem na okolí.

Co vás inspirovalo k výstavbě bazénu?
Občas je tady velké vedro. Chtěla jsem se ochladit. Ale ne v žádném malém „čachtadlu“, protože ráda plavu v pořádném bazénu. Není nijak hluboký, ale moje požadavky splňuje a navíc, když do něho při party někdo spadne, ani se neutopí, jen si namočí smoking anebo kreaci od Diora. (smích)

Jaké problémy nastaly při realizaci?
Přestože dům je postavený na vrcholu kopce, skoro tři kilometry od oceánu, patříme pod kontrolu zdejší pobřežní komise, která určuje velká omezení. Bylo velice těžké dostat povolení k nové výstavbě. Navíc se k tomu přidávali hasiči s požadavkem na hydrant, který stojí nejmíň sto tisíc. 

Před okny do obývacího pokoje najdete řadu rostlin v květináčích.

Běhají tady taky ochránci přírody, aby se nějaká rostlinka nezničila nebo nějaký živočich díky stavbě nevyhynul. Stromy, u kterých obvod kmene přesahuje 15 centimetrů, se nesmějí pokácet, jinak musíte zaplatit velkou pokutu nebo strávit několik měsíců ve vězení. Má to tu však i své výhody. Vodu a odpady sdílíme s propojením na losangeleskou městskou strukturu.

Zařídila jste si podle toho zahradu?
Podvolila jsem se původním rostlinám. Borovice hodně hoří, a tak je tady nemá smysl sázet. Pepper stromy dovážené z Brazílie jsou naopak oblíbené, protože požáry nepodporují.

Doslechl jsem se, že máte hodně nezvyklý nápad na recyklaci lahví od plzeňského piva?
Žijeme tady v divoké přírodě. Divocí zajíci a veverky mi ničí okrasné květiny. Sežerou kaktusy s malými ostny i zeleninu, kterou se snažím pěstovat. Proto mám velké květináče a ještě kolem nich dávám prázdné lahve. Když na ně vlezou, ozve se zvuk, který je odradí pokračovat v řádění a destrukci zahrady. Kupodivu ani krtkům nechutnají zbytky piva, když jim do jejich díry zastrčím láhev od piva.

Detail zahrady, kde převládají kaktusy a orchideje.

To je důvod, proč nemáte klasickou zahradu, ale vše v květináčích? Začínala jsem s růžemi. Když měly nejkrásnější květy, sežraly je srnky. Begónie chutnaly králíkům, takže jsem postupně eliminovala všechny okrasné rostliny i zeleninu a dala jsem přednost kaktusům a orchidejím.

K čemu vás to inspirovalo?
Tvrdě se tady musí pracovat a tak jsem vždy byla ráda, když jsem přijela domů a mohla si odpočinout. Relaxace a vztah ke všemu živému toho byla součástí. Patří k tomu i skutečnost, že bych nikdy rostliny nevyhodila. Nekomunikuji s nimi podle New Age, snad jsem jim jenom povídala a informovala o tom, kam je přesadím, když moc rychle vzrostly.

Které rostliny upřednostňujete?
S každou se musí jinak zacházet. Vybírám je podle zón, které odpovídají zdejší kombinaci podnebí pouště a oceánu ve výšce 400 metrů nad mořem, podobné jako je výška hory Říp.

Hlavní ložnice

Je neuvěřitelné, že vlastně žijete nedaleko Hollywoodu a zároveň v divoké přírodě…
Máme tady rysy, srnky, kojoty a dokonce i ryšavé lišky. Často nás navštíví i horský lev neboli puma. Nesmím zapomenout ani na chřestýše a malé škorpiony. Cítí vodu v bazénu, a přestože je ohrazený, snaží se sem za každou cenu dostat a zadarmo napit. Nevadí mi to a ráda se s nimi podělím.

Zapuštěný obývací pokoj je americký unikát

Dvoupatrový dům na vrcholu kopce v Topanga kaňonu má rozlohu necelých 280 m². Má osm místností, patři k nim moderní kuchyň, „potopený“ obývací pokoj s jídelnou a lustry připomínající rodnou vlast. V patře nad nimi jsou tři ložnice a stejný počet koupelen. Bazén, sauna a dvojgaráž jsou součásti nemovitosti na pozemku 0,4 hektaru. 

Vstupy do domu jsou vedle hlavního vchodu i po schodech z garáže. Vedou do předsíně. V ní je malá toaleta nazývaná „powder room” a schodiště k ložnicím a koupelnám v patře. Vchází se tudy i do kuchyně s otevřenou jídelnou. Ze dvou stran jsou odsud vstupy do „sunken living room“ neboli potopeného (zapuštěného) obývacího pokoje, přibližně jeden metr pod úrovní jídelny.

Elvisův „zapuštěný“ obývací pokoj v Palm Springs

Tento styl je americkým unikátem přisuzovaným k architektovi Bruce Goffovi narozenému v Kansasu, který v roce 1927 navrhl dům pro svou učitelku Adah Robinsonovou.

Dům, který tehdy vystavěl, byl ve stylu art deco. Měl půdorys, který nikdy předtím nebyl použitý. Součástí byla zapadlá „jáma“ pod úrovní podlah. V polovině minulého století si tento nápad oblíbili architekti modernismu, a když se v šedesátých a sedmdesátých letech na obrazovkách objevil populární seriál Dick Van Dyke a show Mary Tyler Moore, obsahovaly coby součást své dekorace i „potopený“ obývací pokoj.

Stal se díky tomu součásti mnoha nových obydlí. I Elvis Presley měl v Palm Springs „potopený obývák“ vybudovaný v půlkruhu s více jak desetimetrovým gaučem podél stěn.

Díky tomu odpočinkové a konverzační místo vyrostlo do plnohodnotného prostoru obývacích místnosti v americké architektuře. Dominuje mu krb a skutečnost, že mezi podlahou a stropem vytváří více prostoru, což nabízí pocit a iluzi vetší místnosti.

„Potopený“ obývací pokoj s krbem a obrazy připomínajícími domov

Navíc instalace střešního okna nebo jiného poutavého osvětlovacího tělesa může posunout oko nahoru. Ve srovnání s krabicovým uspořádáním dodávají „potopené místnosti“ domovům nový charakter. 

Mají jedinečné dřevěné prvky, které přitahují pozornost k detailům, včetně rámováni stropu. Vybavené pohovkami a polštáři jsou skvělým způsobem, jak v domě vytvořit intimnější atmosféru.

Stejně jako všechno ostatní v architektuře mají „potopené“ obývací pokoje také několik nevýhod. Potenciál vytvářet neštěstí má pár schodů vedoucích do místnosti. Nabízí zakopnutí a pád. Navíc prostor není příliš přizpůsobivý. Je vždy omezen velikostí a tvarem.

Zajímavosti o kaňonu Topanga

Zvlněné kopce a bohatá vegetace sloužily k zajištění soukromí a atraktivního prostředí pro bohaté, slavné i bezejmenné. Kaňon se díky tomu stal taky magnetem pro mnoho začínajících umělců. V roce 1965 se v oblasti usadil Wallace Berman a nějakou dobu tady tvořil Neil Young. Většinu svého alba After the Gold Rush nahrál v suterénním studiu v roce 1970. 

Žil tady krátce i Charles Manson. Tady se spřátelil s Dennisem Wilsonem z The Beach Boys. Členové Mansonovy rodiny zahájili svou vražednou kampaň 31. července 1969 zabitím Garyho Hinmana, obyvatele Topangy, učitele hudby, který otevřel svůj domov každému, kdo potřeboval pomoc.