Dům z 30. let minulého století se nachází v pražské čtvrti na Břevnově, kterou projektoval strýc muzikanta a architekta Pavla Bobka. Říkávalo se jí Malý Vatikán. Stráň nad klášterem směrem k Břevnovské pláni byla za první republiky zastavěna samostatně stojícími i řadovými vilkami a dodnes si zachovala původní vzhled.
Domy se zde stavěly do malebných malých náměstíček, která obyvatelům poskytovala možnost nákupu v obchůdcích i posezení v kavárnách či restauracích. Tenkrát se jim říkalo domy se živností.
Další zajímavé návštěvy najdete v časopise Bydlení.
Jedním z nich je i dům, jehož přízemní byt mají manželé pronajatý od Honzova otce. V přízemí býval lokál a v patře bydleli majitelé hospody, tedy Honzův pradědeček s rodinou. Dům má, ostatně jak už to u hospůdek bývá, bohatou historii. Ta zejména za války nebyla vůbec růžová, neboť sem chodilo na kulečník i gestapo a pradědeček coby odbojář měl často namále.
Nový život ve starém domě
Teď už je všechno jinak a dům tepe úplně jinou energií. Když Monika s Honzou dostali byt k dispozici, jejich vstupní investicí se stala rekonstrukce střechy. Ze zbylých peněz stavebního spoření pak mohli zrekonstruovat přízemí, které už bylo z hospody přeměněné na kancelářské prostory.
I když se dům už dávno vyčistil od hospodské „patiny“, stále čpěl kouřem, protože se v kancelářích kouřilo. Manželé to museli vzít opravdu z gruntu, a to od štuků na stropech až po podlahu.
S dispozicí se hýbat nemuselo, protože oba chtěli velkou místnost se společným obývacím pokojem, jídelnou a kuchyní, což bývalý lokál umožňoval. Nemuseli měnit ani okna, která sice nebyla původní, ale vyhovovala.
Mistryně dekorací
Monika má k zařizování vlohy a to, že si sem tam pro potěchu namaluje obraz, svědčí o jejím výtvarném nadání. Nepřipadalo tedy v úvahu, že by si k návrhu interiéru někoho přizvala. Dispozici zvládla sama v programu na počítači, zbytek dotvořila podle vkusu a citu. Ostatně podle nálady a ročního období „dotváří“ i nyní. Čas od času si pořídí nový koberec, v bazaru sežene pěkný doplněk, ušije letní závěsy či namaluje další obrázek.
Jediné, co Monika svěřila odborníkům ze studia Hanák nábytek, byl návrh kuchyně. Vybrala si moderní kuchyň v nadčasové bílé barvě, která je doplněna černými dýhovanými horními skříňkami, jež se pěkně doplňují se starožitným nábytkem.
Chvíle odpočinku rodina tráví na sedačce. Čte se a káva se popíjí u některého ze dvou starožitných stolků, doplněných klasickými tonetkami. Obraz nad sedačkou malovala Monika.
Moc si pochvaluje kuchyňský ostrůvek, na kterém vaří, žehlí, maluje, a když pořádá párty, tak se k němu přisune rozkládací stůl a vznikne velká pracovní i jídelní plocha, kam se vejde víc lidí.
Šikovné je i rozdělení podlahové krytiny na klasické dřevěné parkety a v části kuchyně na praktický vinyl v imitaci dlažby. Za vychytávku považuje Monika obyčejné sklo, které je uchycené v lištách a kryje zeď za pracovní deskou. Díky možnosti vysunutí skla se tak dá zeď za ním kdykoli barevně obměnit, aby ladila se zbytkem interiéru.
Zdobným prvkem je v místnosti starožitná kredenc, kterou manželé vysvobodili z místní půdy. Ke kredenci se krásně hodí jídelní stůl. Ten získali stylově od známého za lahev Myslivce.
Osmiletý Prokop miluje zvířata a cestování, a tak Monika dětský pokojík přizpůsobila jeho zájmům.
