Rodina si nový domov zamilovala. Obklopeni původní zástavbou a ovocným sadem našli klidné místo pro život. Ve vlakovém kupé řádí děti v obytné herně, rodiče na ně mohou dohlížet okny z obývacího pokoje a kuchyně.
Majitel domu si ve vagonu rád zabrnká na kytaru a posedí s přáteli. Sousedé si na netradiční bydlení nemuseli zvykat. Vyřazený vlak stával na zahradě jako šrot a díval se do polí už dlouhé desítky let před tím, než si ho majitelé odkoupili.
Pamětníci dokonce vzpomínají, že kdysi bylo na plácku u vagonu i uvnitř samotného vozu neoficiální společenské centrum okrajové čtvrti přímořského stotisícového města Takasago, kam každý rád zašel na kus řeči. Možná i vřelá atmosféra, kterou zde majitel kdysi zažíval, měla podíl na tom, že když vyrostl, přál si zde se svou rodinou bydlet.
Lidé z okolí, kteří chodí místem na víkendové procházky, novostavbu ocenili. Jsou rádi, že obyvatelé domu ponechali vlakový vůz na svém místě jako milou vzpomínku.
Po setkání s mladým architektem Takanobu Kishimotem ze studia Container Design z hlavního města Kóbe v prefektuře Hjógo na ostrově Honšú, začal zprvu bláznivý nápad nabírat konkrétnější obrysy.
Kishimoto připravil projekt, který zachoval nejen starý vlak, ale přidal k němu i improvizovanou platformu železničního nástupiště s pultovou střechou a stěnami pokrytými zinkovým plechem. Stavbu protáhl po celé délce vagonu a můstkem propojil interiéry. Díky masivnímu betonovému základu se výška stavby dostala do stejné úrovně jako železniční vagon.
Komunikační chodbička mezi vagonem a domem slouží i jako mimořádně dimenzovaný dřevník na ukládání otopu, přesně tak, jak si klient ve svém zadání přál. Nově tak vznikl byt o rozloze sedmdesát pět metrů čtverečních, s propojeným společenským prostorem evropské kuchyně, jídelny a obývacího pokoje, tradiční ložnicí s tatami, sociálním zázemím a šatnou a velkorysým dětským prostorem ložnice a herny, který činí skoro polovinu celkové rozlohy.
Při zařizování interiéru se rodina ani architekti netrápili sledováním soudobých bytových trendů.
Z koupelny a obývacího pokoje je navíc východ a výhled na improvizovanou palubu dřevěné terasy, která rodině poskytuje při pobytu na čerstvém vzduchu dokonalé soukromí. Celý dům byl dokončen před dvěma roky.
Při zařizování interiéru se rodina ani architekti netrápili sledováním soudobých bytových trendů. Takanobu Kishimoto se drží hesla, že domov má být prostorem, ve kterém se bude rodina cítit příjemně dlouho a bude oázou bez stresu. Na prvním místě je pro něj funkčnost věcí a kvalita použitých materiálů, které jsou schopné vypadat perfektně po dlouhá léta.
Podlahy nechal vyrobit z cedrového dřeva, stejně jako obklady stěn v obytném vagonu. V kombinaci s pohledovým betonem působí celek jednoduše a skromně.
Cedr je nadčasový a stabilní materiál, po kterém opět aktuálně volají designéři, přesyceni bílým lakem a sklem. Kromě krásné kresby má světlé dřevo i další vlastnost, kterou fotografie nedovedou zprostředkovat. Díky obsažené pryskyřici interiéry s cedrovými podlahami krásně a osobitě voní. Na míru je vyrobena pouze kuchyňská linka. Úložné prostory, sedací nábytek a další menší kousky si vybrala rodina sama.
