Na Technické Univerzitě v Liberci jsem studoval informační technologie a město Lulea jsem si vybral hlavně proto, že mám rád severskou kulturu a dle mého názoru není lepší způsob, jak ji poznat, než ji zažít na vlastní kůži.
Může se hodit Club Ocean Club Ocean - bydlení pro mladé a studenty s vysokými nároky. Více bytů k prodeji na Reality.iDNES.cz. |
Lulea má kolem padesáti tisíc obyvatel, je hlavním městem kraje Norrbotten a má i vlastní letiště. Díky tomu byla doprava na místo bez problémů.
Do Švédska jsem přiletěl v době, kdy slunce skoro nezapadalo. To se však postupem času měnilo a v prosinci, kdy jsem místo opouštěl, slunce zase skoro nevycházelo. Tento fakt přinášel krásné scenérie v podobě nekonečných východů a západů slunce a hlavně v podobě polární záře. Tu jsem viděl vůbec poprvé a doufám, že ne naposledy.
Bydlel jsem na koleji a vybral si nejlevnější způsob bydlení - to znamená vlastní pokoj, vlastní koupelna i se sprchou a sdílená kuchyň, obývací pokoj a balkon. Platil jsem 2 600 švédských korun. To bylo při tehdejším kurzu kolem osmi tisíc českých korun.
V jednom bytě bylo pět pokojů. Měl jsem spolubydlící ze Švédska, Španělska, Finska a Francie. Budova koleje ležela v poklidné rezidenční části a byla vzdálena asi 20 minut pěšky od školy. Na kole to šlo zvládnout i za 7 minut, ale v zimě, kdy teploty klesaly až k -25 °C, už cesty na kole nebyly tak snadné.
Naštěstí ale švédští silničáři sníh v zimě očekávali, takže po napadnutí byl hned upraven. Ve městě Lulea se sníh neodhrnoval, ale válcoval. Auta, aby jim to tolik neklouzalo, byla vybavena pneumatikami s hřeby. K autům patří ještě jedna zajímavost. Všechna mají předehřívače a u všech parkovacích stání jsou zásuvky. Stačí tak v příhodný okamžik zapnout vyhřívání přes SMS, po internetu nebo osobně a auto se vyhřeje. Vy pak nasedáte do teplého auta, které je schopno okamžitě odjet.
Než jsem do Švédska odjel, věděl jsem o mém bydlení jen to, že tam nebude polštář ani peřina, tím informace ze strany školy končily. Po příjezdu jsem byl ale mile překvapen tím, jak to tam vypadalo. Prvním plusem bylo, že budova měla výtah. Odpadlo tedy tahání těžkých kufrů po schodech. Můj pokoj měl asi 20 metrů čtverečních i s koupelnou a byla v něm kromě postele i polička, stůl a křeslo.
Hlavní ale bylo, že jsem hned po příjezdu měl funkční internetové připojení. Bylo sice jen drátové, ale jelikož jsem to očekával, měl jsem vlastní bezdrátový router v kufru. Překvapilo mě i množství odpadkových košů, které v bytě bylo. Každý byl na něco jiného, na papír, plasty, organický odpad, spalitelný odpad... Věc byla natolik komplikovaná, že k ní dodávali návod. Škoda jen, že ho můj francouzský spolubydlící asi nikdy nečetl a všechno házel do organického odpadu. Celý systém tak ztrácel na účinnosti.
Můj pokoj měl asi 20 metrů čtverečních i s koupelnou a byla v něm kromě postele i polička, stůl a křeslo.
Překvapilo mě i množství odpadkových košů, které v bytě bylo. Každý byl na něco jiného, na papír, plasty, organický odpad, spalitelný odpad.
Zajímavě bylo řešeno i napájení sporáku. Aby se nestalo, že by běžel bez dozoru, musel se pro zapnutí vždycky „natáhnout“ časovač, který sporák po půl hodině vypnul. Pokud bylo potřeba vařit déle, stačilo ho včas natáhnout podruhé.
Úklid ve společných prostorech byl zajištěn úklidovou službou. O úklid v pokojích se ale musel postarat každý sám. Měl jsem poměrně štěstí na spolubydlící, takže v našem bytě nepořádek nebyl. Prádelna byla na každém patře a sdílelo ji asi deset lidí. Kromě pračky byla přítomna i sušička. Praní i se sušením se dalo stihnout za hodinu. Bylo to natolik jednoduché, že jsem to pochopil i já, ač jsem předtím nikdy nepral.
Asi dvacet metrů od budovy koleje bylo malé obchodní centrum a o dalších padesát metrů dále byla zastávka autobusu. V autobuse se dalo platit pouze platební kartou. Na tento fakt jsem si ale velmi rychle zvykl. Ve Švédsku jde totiž kartou zaplatit cokoliv, dokonce i kávu v kávovaru nebo parkovné na parkovišti. Ceny jsou ale o poznání vyšší. Ačkoliv jsou čísla na cenovkách prakticky totožná s našimi, je potřeba si uvědomit, že jedna švédská koruna jsou tři české. Takže všechno vlastně stálo třikrát více.
Švédsko musím doporučit všem, kteří zatím nevědí, kam se vydat. Anglicky zde umí každý a lidé na severu země jsou velmi přátelští. Mně osobně tato cesta pomohla i při hledání práce, protože každá zahraniční zkušenost je velkým plusem.
Výzva studentůmBydlení na kolejích celého světa Vyfoťte svůj kolejní pokoj kdekoliv na světě, uveďte, na které koleji byly fotografie pořízeny, a popište, jak se vám na koleji bydlí, jak je pokoj zařízený, co jste na něm vylepšili, kolik má metrů čtverečních a po čem se vám bude stýskat. Zasílat můžete samozřejmě i studentské koleje v České republice. Text + fotografie zašlete na e-mail: bydleni@idnes.cz. |
