Drazí redaktoři já s Vámi nekamarádím..Od chvíle přečtení tohoto rozhovoru jsem po té knížce strašně toužila a dlouho nebyla nikde k sehnání.. Až ve čtvrtek se mi dostala do rukou a dnes jsem ji dočetla.Je báječná, opravdu mě chytla za

Tak nějak se to pochopit dá, zvolili si to sami, ale...

Já jsem taky vždy na chalupě v Beskydech nadšená, donedávna jsme chodili s kyblíkem pro vodu před chalupu a záchod splachovali posledních dvacet pět let taky kýblem, před tím jen kadibudka, ale je tam krásně, klid, úžasné výhledy, jeden soused chalupář vpravo asi 150 metrů, druhý vlevo asi 200 metrů, další pod námi momentálně už zase domorodec s malými dětmi asi 300 metrů, jinak jen lesy, prostě paráda, nikdy se mi nechce zpět do civilizace okresního města a stačí mi tam BÝT a nikam nechodit....

Jenže s dětmi je to jednodušší ve věstě nebo aspoň tam, kde máte školu a školku v dosahu...

Kdybych neměla děti, které potřebují chodit do školy, udělám to samé.

Ale jednou za měsíc bych musela do civilizace za lidma, co mám ráda a vidí věci podobně jako já a taky k doktorům. Ale pak zase hurá ke svým zvířatům, knížkám, tichu.

Myslím, že tito lidé mají plné zuby světa v této podobě, plného příkazů, zákazů a já to cítím stejně.

Jednou měsíčně k doktorům?

Tak ona je samota a samota.

Samota může být klidně pěkný, funkční udržovaný dům. Nebo také to co je ve fotogalerii (polorozpadlé domy, boudy, maringotky v dezolátním stavu....)

Jsem z vesnice, ale teď bydlím v paneláku. Popravdě jsem větší "samotu" zatím nezažila. Zatímco na vesnici vás každý zná, každého zajímáte, každý druhý vás hlídá, co máte, co děláte a co jíte, tak v paneláku, pokud nechci, o nikom nevím a nikdo neví o mně. A přitom se nebojím, že kdyby něco, tak nebude nikdo na pomoc. (Ale uznávám, že to je o lidech. Ve chvíli, kdy člověk padne na blbé sousedy, tak může být všechno úplně jinak.)

Sám bych to nedokázal, ale rozumím jim. "Vyhráli" jsme super souseda svinutého.

Upřímně, když vidím co za lidi máme okolo sebe, taky mám často chuť se odstěhovat někam do hor...

Bez obav, oni si zas myslí to stejné o Vás. Všechno je relativni.

Vůbec se těm lidem nedivím. Taky jsem vyměnil byt v centru města za domek v osadě kousek za městem. Místo padesáti sousedů v těsné blízkosti mám čtyři sousedy ve vzdálenosti 20m a větší. Jsem ve svém, mám tu neskutečný klid a pohodlí, soukromí, o kterém se mi ani nesnilo.

Jen bych nedokázal žít v zimě bez topení, potřebuju mít doma aspoň 21°C tepla :).

František dělal sametovou revoluci v Prachaticích ... to je výraz na blinkání,pane Paláne

Bydlení v paneláku je řehole a ten kdo je postižen tím, že tam musí bydlet si zaslouží politování. Ale ani v baráku mnohdy nenajdete ideální bydlení, ale člověk může utéct domů a zavřít okna a má pokoj. A tak je to zase lepší, než ten panelák, kde není úniku.