Tartu je druhé největší město Estonska a žije v něm 98 tisíc obyvatel. Je to studentské město, na Tartuskou univerzitu (Tartu Ülikool) je ze všech kolejí blízko.
Ubytování jsem získala na kolejích Narva 25, kde byl počet zahraničních a místních studentů půl na půl. Bydlela jsem v devítipatrové budově se dvěma výtahy, kde každé patro má jinou barvu a vlastní přístup.
Pobývala jsem v sedmém patře a díky tomu měla jedinečný výhled z okna, který se každý den měnil. Pozorovala jsem most, který měnil barvy, horkovzdušný balon nad kostelem, běžce v parku nebo pravidelné sobotní ohňostroje.
Na bytě jsme byly čtyři dívky ve dvou pokojích a společně sdílely kuchyň a koupelnu spojenou s toaletou. Když se spolubydlící půlhodiny sprchovala a někdo z nás potřeboval na záchod, měl smůlu.
Já měla pokoj s Němkou, v druhé místnosti byly dvě Estonky. Byt stál 120 eur měsíčně, v přepočtu 3 240 korun na osobu (včetně wi-fi připojení) a mně velmi vyhovoval. Pouze kuchyň se ukázala jako problém. Neměla sporák ani mikrovlnku. Vařit se dalo pouze na vestavěné dvouplotýnce.
V době oběda či večeře jsme se musely vždy nějak prostřídat. V maličké místnosti se dvě kuchařky skutečně mačkaly. Zato jsem nemusela dokupovat žádné nádobí, předchozí obyvatelé tam vše potřebné zanechali.
S čipovou kartou se dostanete pouze na své patro, pokud chcete navštívit kamaráda odjinud, musí vám dveře na chodbu osobně otevřít . Čipovku nesmíte nikomu předávat, což jsem zjistila v momentě, kdy jsem ji půjčila kamarádovi, a když na vrátnici viděli, že přichází muž s kartou na ženské jméno, tak mi ji zablokovali.
Jinak návštěvy na pokojích problémem nebyly, pokud to nevadilo spolubydlící. Kamarádi z Česka mohli přespat i týden. Na pokoji se nedalo pořádně vyvětrat. Okna se totiž nesměla otevírat dokořán. Zákaz platil zřejmě kvůli bezpečnosti, ale možná i proto, že po otevření nešla vůbec zavřít. Stejně tak nebylo povoleno manipulovat s nábytkem nebo přidávat něco na zeď.
Na každém patře byl kuřácký balkon. V přízemí mělo 750 studentů k dispozici čtyři pračky a čtyři sušičky (pračka fungovala na žeton, kdy jeden stál 2 eura), také velký prostor na kola, která jsou v Tartu oblíbeným dopravním prostředkem.
Výzva studentůmBydlení na kolejích celého světa Vyfoťte svůj kolejní pokoj kdekoliv na světě, uveďte, na které koleji byly fotografie pořízeny, a popište, jak se vám na koleji bydlí, jak je pokoj zařízený, co jste na něm vylepšili, kolik má metrů čtverečních a po čem se vám bude stýskat. Zasílat můžete samozřejmě i studentské koleje v České republice. Text + fotografie zašlete na e-mail: bydleni@idnes.cz. |
Přímo na kolejích je kadeřnické a masérské studio pro veřejnost, hned vedle zase obchod. Běžci to měli z kolejí půl minuty do parku, cesta na náměstí trvala tři minuty a do školy pět. K obchodnímu centru jsme chodili kolem řeky sedm minut.
Vše jsem měla dostupné pěšky, případně na kole, ale městskou dopravu jsem já sama využila jen párkrát. Koleje stojí u hlavní silnice, takže občas rušil hluk aut a autobusů, které měly pod budovou zastávku.
Každý měsíc dostávají studenti do schránky fakturu za ubytování, která je mnohdy až úsměvná. Jednou nám byl účtován jeden cent za neplechu, kterou někdo napáchal o tři patra níž (cleaning up vomit, úklid zvratků). Ale jinak si bydlení na kolejích v Tartu nemohu vynachválit.
Na vedlejší ulici Raatuse žilo na kolejích 98 procent Erasmus studentů a bydlení tam bylo více živé (časté party, byty po šesti), takže kdo si chtěl užít pořádný studentský život a více zábavných faktur, stěhoval se z Narvy právě tam.
