Veronika s Pavlem bydleli v malém domku v Brně s dvorkem, který jim zpočátku vyhovoval. Ve všední dny chodili do práce a o víkendech vyráželi do přírody. S příchodem dvou synů se ale jejich představy o bydlení začaly měnit.
„Najednou nám začala chybět zahrada, dílna, garáž i prostor pro všechny naše nápady. Hlavně jsme chtěli, aby kluci vyrůstali podobně jako my – venku, mezi stromy a s kamarády za plotem,“ vzpomíná Veronika.
Manželé původně plánovali koupit pozemek nebo starší dům poblíž Brna. Nabídek si prohlédli desítky, ale žádná je neoslovila. Až v roce 2022 narazili na starý dům na jihu Moravy v městečku, kde Pavel prožil dětství a odkud pochází část rodiny. Místo je okouzlilo především rozlehlou zahradou obklopenou ovocnými sady a výhledy do krajiny. Nadšení ale rychle vystřídala realita.
Původní stavba byla v tak špatném technickém stavu, že rekonstrukce nepřipadala v úvahu. Od začátku bylo jasné, že bude muset ustoupit novému domu. Rodina tak řešila další otázku – kde bude během demolice a následné stavby bydlet. Pronájem v okolí nesehnali a každodenní dojíždění nechtěli. Tehdy přišel Pavel s nečekaným nápadem.
„Řekl, že si na zahradě postavíme malý dům a budeme v něm bydlet, než vznikne ten velký. Upřímně, nejdřív jsem si myslela, že se zbláznil,“ směje se Veronika.
 |
Nečekaný nový domov vlastníma rukama
Nakonec se do projektu pustili sami. Malý zděný bungalov o dispozici 2+kk navrhli, postavili i zařídili vlastními silami. Stavba trvala pouhých osm měsíců a těsně před Vánoci 2023 se mohli nastěhovat. Na necelých sedmdesáti metrech čtverečních vznikl dětský pokoj, koupelna, technická místnost a společný obytný prostor s kuchyní, jídelnou, obývacím pokojem i ložnicí rodičů. Dům vytápěl pouze krb a klimatizace. Kvůli poloze pod úrovní kanalizace museli manželé vyřešit také přečerpávací stanici odpadních vod. V bungalovu však podle svých slov měli vše, co bylo třeba.
Plán ale počítal s tím, že v malém domě budou bydlet jen krátce. Demolice původního domu se však nečekaně protáhla.
Rodina musela rok a půl čekat na přeložení elektrického vedení ze střechy původního domu. Když už se konečně mohlo začít bourat, přišel další problém. Pavel utrpěl vážný úraz a několik měsíců nemohl pracovat. Protože většinu stavebních prací měli majitelé v plánu dělat sami, harmonogram se znovu posunul.
VÝZVA ČTENÁŘŮMPošlete do seriálu Splněný sen fotografie (video) a příběh vaší nemovitosti (bytu, rodinného domu, chalupy, chaty, mlýnu atd.). Popište cestu za vysněným bydlením, které jste postavili, opravili, rekonstruovali a proměnili. PŘÍSPĚVKY ZASÍLEJTE ZDE. |
Demolici se podařilo dokončit teprve nedávno.
„Právě tehdy jsme si uvědomili, jak dobré rozhodnutí bylo postavit nejdřív malý dům. Nemuseli jsme platit nájem ani řešit, kde budeme bydlet,“ přiznává Veronika.
Dnes už rodina žije na novém místě v původně dočasném bungalovu už dva a půl roku. Děti mají školu jen pár minut od domu, Veronika našla práci přímo v místě a Pavel jako živnostník může pracovat odkudkoliv.
„Už teď máme pocit, že jsme doma. Začlenili jsme se do místní komunity a tohle místo jsme si opravdu zamilovali,“ říká Veronika, která se ale spolu s celou rodinou na vysněný rodinný dům těší dál. Kluci sní o vlastních pokojích, rodiče o ložnici a větším soukromí.
„Já se nejvíc těším na velkou šatnu, samostatnou prádelnu a hlavně dostatek úložného prostoru,“ přiznává majitelka.
Šedomodrá barva se stala symbolem domova
Interiér bungalovu odráží lásku majitelů k přírodním materiálům. Dominují mu dřevo, cihla, bílá barva a šedomodrý odstín, který se stal poznávacím znamením celého domu. Vznikl přitom úplnou náhodou. Rodina dostala stará okna a vstupní dveře darem. Původně je chtěli natřít světle šedou, ale vybraný odstín nakonec překvapil.
„Když jsme otevřeli barvu, byla šedomodrá. Okamžitě jsme si ji zamilovali. Stejný odstín dnes najdete na oknech, dveřích, dřevěném obložení i drobných doplňcích. Ve spojení s bílou a přírodním dřevem máme pocit, jako bychom byli pořád někde na dovolené,“ říká Veronika.
Na stavbě bungalovu měl hlavní slovo Pavel, který jako živnostník dlouhodobě pracuje se dřevem.Veronika se naopak stará o návrhy interiéru, zahradu i výzdobu.
Satelit odmítli, zvolili Podkrkonoší. Zakopali skleník a zeleninu už nekupují |
„Nejvíc si vážím toho, že mi manžel skoro nikdy neřekne, že něco nejde. Když je můj nápad technicky složitý, vždycky společně hledáme řešení.“
Když se dnes manželé ohlédnou zpět, vědí, že odchod z Brna patřil k nejlepším rozhodnutím jejich života. Cesta k vysněnému domu je sice delší, než si představovali, ale podle svých slov nelitují jediného kroku.
„Občas mám pocit, že je ten cíl ještě daleko. Ale budování domova nás oba baví. Radujeme se z každého malého pokroku. A i když ten velký dům teprve vznikne, doma jsme už teď,“ zakončuje Veronika, která svou cestu za vysněným bydlením dokumentuje na svém instagramovém profilu.
