Pokaždé, když jsem se dostal dovnitř, mě zarazilo, že všechno je tam rozhodně menší, než by se slušelo na nejdůležitější dům světa.
Lidé uvnitř tam však žijí i své normální životy: pokud budete ve Washingtonu do 20. ledna, zaměřte se na okno úplně vlevo nahoře, hned pod střechou. George Bush tam možná právě dře v posilovně.
Hned vedle je hudební salonek, který Hillary Clintonová nechala k narozeninám zařídit manželovi, aby měl muzikální prezident kde hrát na saxofon.
Celkový dojem je zvláštní. Když na Bílý dům koukáte z druhé strany plotu, máte pocit, že je na dosah ruky, zahrada se zdá až nepatřičně malá.
Oválná pracovna v Bílém domě
Když vejdete přímo do budovy, hodně chodeb je vysloveně úzkých, salony a jídelny jsou překvapivě stísněné - dokonce i Oválná pracovna, kde úřaduje prezident. Na Ameriku byste čekali něco majestátnějšího.
A když pochopíte, jak celá ta stavba vypadá, čeká vás další překvapení: zjistíte, že turisté, kteří hledí z druhé strany plotu, vidí jen malou část, protože dvě křídla Bílého domu nejsou téměř vidět.
A tak bez hnutí koukají na hlavní budovu v naději, že by tam mohli spatřit prezidenta, přestože on úřaduje úplně jinde.
Ten Bílý dům, jak ho znáte vy, ta hezká starobylá budova, je totiž hlavně luxusní ubytovna pro prezidenta a jeho rodinu, přechodné bydliště na čtyři, v lepším případě na osm let.
Prezident však tráví dny v západním křídle, které se ztrácí mezi stromy, navíc je dost utopeno v terénu. A kromě toho vypadá úplně nenápadně. Tady byste nejmocnějšího muže světa nečekali.
Jenže právě tady je nervové centrum Ameriky.
Oválná pracovna, vedle malá (jak jinak) prezidentova studovna, jídelna, pracovny viceprezidenta a personálního šéfa Bílého domu, místnost, kde se u oválného stolu schází vláda.
Ve stejném patře je tiskové středisko. Mimochodem, kdysi tady byl bazén, ale změna patří k věci: Bílý dům se pořád přestavuje.
Poprvé, když ho v roce 1814 vypálili Britové. Od té doby už prezidentské rodiny pudila ke změnám jen politická rivalita a snaha vtisknout domu svůj ráz: "Když se tady objeví nový prezident s rodinou, pokaždé se chtějí zařídit na opačném místě domu, než bydlela dosavadní rodina," tvrdil svého času Ike Hoover, šéf protokolu, který asi věděl, o čem mluví, protože zažil deset prezidentů.
Laura Bushová a Michelle Obamová v Bílém domě
A tak dnes nakonec Bílý dům kupodivu vypadá asi lépe než v dobách svého vzniku, kdy mu přes jeho strohý vzhled tak trochu v rozporu s ideovou americké demokracie říkali nadutě prezidentský palác či zámek.
A tím se dostáváme k hlavní budově, té, kterou tak dobře známe z fotografií. Tak tiše, jdeme nakukovat do ložnic americkým prezidentům.
Musíme rovnou do prvního poschodí. Zatímco v suterénu je velká kuchyně, spíž, lékařská ordinace, knihovna a bowlingová dráha a v přízemí "státní patro", kde se odehrávají státní akce, třeba přijetí hostů a slavnostní večeře, rodiny prezidentů žijí výš.
Je tady třeba "rodinná kuchyně", kde i přes její název úřadují kuchaři a číšníci, ale například Clintonovi si tady sami připravovali snídaně a Clinton tady s personálem sledoval sportovní přenosy.
John Fitzgerald Kennedy se synem Johnem v Oválné pracovně
Poblíž je toaletní pokoj, kam chodí kadeřnice za prvními dámami. Ale slouží i k jiným věcem: například Dwight Eisenhower si tam chodil malovat, prezidentská dcerka Luci Johnsonová se tam učila, měl tu být dětský pokoj pro Patricka Kennedyho, kdyby nezemřel pár dnů po svém narození, a slavná fenka Millie Barbary Bushové tady vrhla štěňata.
Proč ne: zatímco prezidenti měli na dohled jaderný kufřík, žili tady současně se svými rodinami skoro jako jiní lidé. Na tomhle patře je Modrá ložnice, kde přespával Bill Clinton, když se provalila aféra s Monikou Lewinskou.
V honosné Královské ložnici přespaly britská, norská, nizozemská a řecká královna (samozřejmě postupně), v Lincolnově ložnici Lincoln sice nikdy nespal, ale zato tam prý straší.
Vědět by to měli přátelé prezidentů, kteří tam občas přespávají. Ve Žluté ložnici bydlela Caroline Kennedyová a Chelsea Clintonová, kancelář tam měla Nancy Reaganová. Její muž měl posilovnu v Modré ložnici, přesně tam, kde měla Amy Carterová hernu.
Zahrada Jacqueline Kennedyové
Někdy se účel pokojů lišil v čase přímo bizarním způsobem: tam, kde hráli prezidenti Wilson a Coolidge kulečník, řídil Roosevelt operace druhé světové války.
Těch pokojů, obývacích pokojů, salonků a jídelen jsou tady spousty. Přesně 132. Mezi nimi jsou třeba dvě oválné pracovny.
O první už byla řeč, druhá (laděná do žluta) je v obytném traktu a prezidentský pár tam přijímá své napůl oficiální, napůl přátelské návštěvy. A pak je tady také pětatřicet koupelen, 412 dveří, 147 oken a osmadvacet krbů.
A devadesát lidí, kteří se o to všechno starají. Pět kuchařů, číšníci, pokojské, instalatéři, údržbáři, zahradníci. Cukráři a šoféři. Odborník na dárky, čtyři květinářky a pět písařek, jejichž jedinou pracovní náplní je psát kaligraficky pozvánky.
A lidé, kteří se starají o běžeckou dráhu zřízenou kvůli Billu Clintonovi, o tenisový kurt a bazén postavený v roce 1975 proto, že Gerald Ford byl vášnivý plavec. Teď čekají, s čím přijdou Barack Obama a jeho žena Michelle.
Satelitní snímek Bílého domu
