Přestože je podle svých slov spíše městský člověk, zvykla si Bára Nesvadbová na bydlení stranou městského ruchu v obklopení přírodou. Rozsáhlá zahrada s bazénem nabízí nádherný výhled na údolí řeky Vltavy a okolní skalnaté svahy. Zahrada, kde na jaře rozkvétají trsy šeříků, je rájem domácích zvířat, ke kterým má Bára odjakživa velmi blízko.
„Teď vlastním už jen dva psy a pět koček, ale před tím jich bylo víc,“ popisuje známá milovnice zvířat. Při focení nám společnost dělá Border kolie Cedrik, která se od paničky nehne. Menší Kryšpín, kterého Bára zachránila z chovné stanice, se drží stranou. Zvířata se volně pohybují po celém domě, který spisovatelka sdílí se svou maminkou.
Obývací pokoj je rájem zvířat
Srdcem domova je obývací pokoj s kuchyní. Právě tady u dřevěného stolu s výhledem do údolí vznikají spisovatelčiny romány. „Snažila jsem se psát v pracovně, ale nakonec jsem stejně vždycky skončila tady. Nejlépe se mi píše po nocích a tady v té místnosti mám pocit, že jsem doma,“ popisuje Bára, které po třech letech vyšel román s názvem Karikatura muže a která se kromě psaní intenzivně věnuje svému nadačnímu fondu.
Při pohledu na všudypřítomné osobní předměty s příběhem je jasné, že tady musí inspirace přicházet sama. Stůl zdobí originální svícny a stěně dominují loutky, pořízené Bářiným kamarádem, filantropem Sanjivem Surim. Jsou od českých designérů, například od Liběny Rochové, či Petra Kaloudy. Je jasné, že spisovatelka se obklopuje předměty, které jsou jí drahé a se kterými ji pojí vzácné vzpomínky.
 |
V kuchyňské části zařízené v rustikálním stylu tráví Bára podle svých slov hodně času. Vaření totiž na rozdíl od domácích prací považuje za příjemné odreagování. Bílou jednoduchou kuchyňskou linku doplňuje originální lednice s motivem britské vlajky, která ladí s modrou kuchyňskou deskou. Lednici spisovatelce vybírala dcera Bibiana, která našla ve Velké Británii zalíbení. Přestože dcera už v rodném domě nebydlí, doma má stále pokojíček, ve kterém tráví čas během zkouškového období.
Výrazné červené stěně za linkou dominují originální hodiny a stejně jako ve zbytku domu stěny zdobí obrázky a rodinné fotky. Barevné plakáty na stěně odkazují k filmům, které vznikly podle románů Bářina tatínka. Zatímco Bára připravuje v kuchyni kávu, po lince se prochází jedna z koček, která kuchyni stejně jako zbytek domu považuje za své království.
Knihy a vzpomínky na blízké
„Kvůli tomuhle schodišti jsem si dům pořídila,“ přiznává Bára, když stoupáme nahoru do prvního patra. Masivní dubové schodiště působí v domě jako hrdý solitér a dodává vile nostalgii starých časů. Zatímco třetí podlaží je královstvím dcery Bibiany, druhé podlaží patří Báře a především knihám. Velká knihovna se táhne přes celou stěnu předsíně a pokračuje dál do ložnice, která zároveň slouží jako pracovna.
Z titulů je zřejmé, že Bára Nesvadbová se nesoustředí jen na jeden typ literatury a v knihovně má jak klasiky, tak odlehčené romány. Klasický křišťálový lustr ostře kontrastuje s růžovým psacím strojem na barevně natřené židli. Ten Bára dostala od režiséra Petra Weigla při focení charitativního kalendáře pro skupinu sociálních podniků Etincelle. Na pracovním stole se sekretářem stojí soška panenky Marie a stejně jako ve zbytku domu jsou i zde patrné vzpomínky na předky (stůl v ložnici je po pradědečkovi, křesla v kuchyni z tatínkovy pracovny). Stěny ložnice oživují fotky Bářiny rodiny i těch, na které dnes už jen vzpomíná.
Barbara Nesvadbová
|
„Na domě mne těší nekonečný klid a ticho. Většinu svého pracovního času, obzvláště času, který trávím nadačními projekty, jsem neustále mezi lidmi. Tak mne pak baví na pár chvil úplně zmizet,“ libuje si spisovatelka.
Z vitríny bere Bára svůj poslední román. Podle svých slov se bála, že už nikdy nebude psát. Inspirace ke Karikatuře muže ale přišla nečekaně a příběhy postav se kolem ní rozvinuly tak, že téměř nestíhala psát. Knihu ženských příběhů nicméně nenapsala ve svém domě, ale v kouzelné italské Florencii.
Přestože spisovatelka svůj domov miluje, připouští, že dojíždění do města není vždy jednoduché.
„Často se mi večer už nechce zpátky do města. Hraji v divadle Viola a hodně se věnuji také své nadaci, takže jsem pořád v jednom kole. V přírodě se mi bydlí krásně, ale kdoví, kam mě osud nakonec zavane,“ uzavírá Bára, která by se prý jednou nebránila ani návratu do města.
