Osobitý interiér v nečekaném prostředí, kde o sterilitě a odtažitosti nemůže být řeč, vznikl ve staré továrně z šedesátých let minulého století v australském Richmondu, kde sídlila i rodinná galerie současného umění, kterou Abrahams léta spravoval.
Hlavním smyslem projektu nového moderního a komfortního bytu byla snaha využít stávající dům se všemi jeho možnostmi a šetřit nejen životní prostředí, ale i náklady.
Realizace se ujala architektonická a projekční kancelář Zen Architects z Melbourne. Název může mást, ale nemá nic společného s východním učením. Studio s osmadvacetiletou tradicí řídí pevnou rukou charismatický architekt Riccardo Zen a plně porozuměl zadání klienta.
Ten se nikdy nechtěl vzdát komfortu a pohodlí, které současné bydlení dvacátého prvního století s sebou nese. Zároveň měl větší a pečlivější očekávání na pestrost a soběstačnost domu než jiní, běžní investoři.
Zen ve spolupráci s architektkou Penny Guildovou navrhl velkoryse pojatý prostor o celkové rozloze dvě stě čtyřicet metrů čtverečních. Do haly skladu vklínili funkční překližkový mezanin, který neubral loftu na velkorysosti a přidal důležité intimní prostory ložnice a odpočívárny navíc.
Vznikly zajímavé průhledy a množství zákoutí, které poskytují dostatek soukromí. Úzké sepětí mezi zelení, venkovními terasami a interiérem rozšiřuje obytnou zónu o další příjemné prostory. Byt obývá pouze Abrahams s manželkou a mohli si tak dovolit bohatě dimenzované šatny, zimní zahradu s výhledem nebo samostatnou domácí pracovnu s velkou knihovnou.
Abrahamsovým nejoblíbenějším místem v domě je kuchyňský kout, který bývá za slunečného počasí díky bohatému prosklení zalitý měkkým světlem, a pohovka v patře, na které rád sedává a užívá si, obklopen korunami stromů, výhled na městské mrakodrapy.
Povolání majitele a jeho dynamický přístup k životu je znatelný na každém kroku: barevný prostor je zaplněný uměleckými díly, grafikami a malbami, originální keramikou a sochami, environmentální část je zhmotněná již při vstupu. Částečně kryté patio je plné mobilních nerezových květináčů a záhonků s květinami, bylinkami, rajčaty a zeleninou.
V obývacím pokoji stojí konferenční stolek od amerického sochaře, zahradního architekta a designéra japonského původu Isamu Noguchiho, který navrhl v roce 1944 pro švýcarskou Vitru.
Dům dokončený před čtyřmi lety je vybavený nábytkem a doplňky v barvách a stylu, kterému evropští architekti a klienti přicházejí na chuť teprve dnes. Výstřelkem jsou například drhané závěsné koše na květiny, které u nás byly na vrcholu popularity před čtyřiceti lety a zdobily tisíce socialistických domácností. Aktuálně se pyšní pozicemi na stránkách prestižních magazínů o bydlení a v interiérových obchodech a technice drhání se říká honosně macramé.
Několik takových květin mají v domě i Abrahamsovi, stejně jako pestrý výběr svítidel a lustrů ze všech možných materiálů: křehkého skla, porcelánu i industriálního plechu.
Zatímco stojánky na šperky jsou vyrobeny svépomocí z větviček a kmínků stromů, v obývacím pokoji stojí konferenční stolek od amerického sochaře, zahradního architekta a designéra japonského původu Isamu Noguchiho, který navrhl v roce 1944 pro švýcarskou Vitru.
Na původních betonových podlahách leží ručně tkané exotické koberce z nejrůznějších koutů světa. Vestavěný nábytek je kompletně vyroben z recyklovaného dřeva, druhý dech nabralo i kování, trubky nebo další detaily, které v nové podobě poslouží majitelům další desítky let.
