První informace o chalupě sahají až kamsi do 16. století, kdy stavení vyhořelo. Pak bylo znovu vystavěno. Slováčkovi tak sice koupili funkční budovy, ale velmi zchátralé.
„Chalupu si pamatuji jako polorozpadlou. Přesto jsme jezdili s rodiči i do té ruiny a bydleli víceméně v provizoriu, zatímco tu probíhaly opravy, jak se rodiče snažili to tu s pomocí řemeslníků dát do pucu. Naši po chalupě léta toužili. Hlavně máma. S tou jsme do tohoto kraje jezdili také mnohem dřív, než jsme chalupu objevili. Projeli jsme to tu křížem krážem, až jsme dostali tip na tuto adresu od zlatého pana starosty Orta z vedlejší vesnice, se kterým se máma seznámila,“ vzpomíná Anička, zatímco se snaží roztopit v kachlových kamnech a uvařit nám bylinkový čaj, na nějž si tu prý bylinky v létě sama nasbírala.
Do mých pěti let byly Vánoce doma idylické, pak už moc ne…
