Dům Salákových stojí v klidné ulici a nabízí výhled na úbočí Šáreckého údolí. Podle Michaely Salák měli manželé vyhlídnutou parcelu o kousek dál. Kvůli komplikovanému a časově náročného procesu schvalování stavebního povolení se však nakonec rozhodli koupit domek kousek odtud. Svého výběru nelitují.
„Kdybychom si dům stavěli, bylo by všechno trochu jinak. Když jsme ale viděli množství toho otevřeného prostoru, tak jsme věděli, že tento dům je pro nás. Chceme žít venku. Takže, i když to nebylo úplně ono, mělo to víc plusů než minusů, rozhodli jsme se, že do toho půjdeme,“ říká Michaela o domě, ve kterém bydlí už pět let.
Po nějakém čase se museli pustit do rekonstrukce. Dům nebyl kvalitně postavený a noví majitelé navíc chtěli změnu dispozice, takže z garáže nakonec vznikla jídelna. Ještě rok od koupě dávali dům dohromady.
„Nastěhovali jsme se hned, jak jsme dům koupili. Měli jsme jen matrace, dvojvařič a takhle jsme žili asi tři měsíce. Ale hezky jsme se s tím domem sžili. Tehdy jsme ještě bydleli v Rusku. Vraceli se tam na sezonu a v té době už dům tady dovybavovali,“ vzpomíná Michaela a dodává, že do spousty věcí v domě vložila svou energii a nápady.
 |
Otevřenému prostoru vévodí fotky dětí
Hlavní obývací prostor je otevřený a prosklená stěna prochází skrz dvě patra. V přízemí se nachází obývací pokoj s jídelnou a kuchyní, kde spolu rodina tráví nejvíce času. Paní domu tady ve volných chvílích ráda relaxuje na sedačce, ke které má zvláštní vztah. Když se v devatenácti letech stěhovala ke svému budoucímu manželovi, prodala auto od tatínka a koupila si za něj sedací soupravu. I z toho důvodu je na ni háklivá, protože ví, že na auto tatínek dlouho spořil.
Stěnu v obývacím pokoji zdobí obraz od Soty Sakumy, který Michaela dostala jako dárek od manžela k narozeninám. Kuchyňský stůl je dělaný na míru.
Hlavní stěně, která prochází dvěma patry, vévodí velké černobílé fotografie všech šesti dětí. „Zrovna včera přivezli poslední fotku nejmladšího Marvina, takže teď jsme kompletní,“ usmívá se Michaela a dodává, že do umění v domě příliš neinvestovali a dali přednost velkým rodinným fotografiím.
Volný prostor, který propojuje obě patra, je vymyšlený tak, aby z něj bylo možné udělat další pokoj. Oba manželé však zatím upřednostňují vzdušnost. Prostoru dominují designové lustry od Jana Plecháče z firmy Lasvit. Od stejného autora má Alexander ve své pracovně srdce, které bylo vyrobeno jako investiční kousek, když začala válka na Ukrajině.
Alena Zárybnická žije na čtyřech kolech. Obytňák využívá na práci i odpočinek |
Paní domu přiznává, že času na práci i relaxaci je při tak velké rodině opravdu málo. „Často chodím spát až okolo druhé hodiny ráno. Děti jsou v devět večer v postelích. Já ale musím ještě pouklízet a pak sedám k práci,“ říká Michaela, kterou v současné době živí hlavně spolupráce na Instagramu.
Většina z nich jí podle jejích slov přináší radost a nikdy by nepropagovala výrobek, ke kterému nemá sama blízko. Svou pracovnu má v prvním patře. Jde o místnost, do které je jako jedné z mála vstup dětem zakázán. Vedle pracovny se nachází šatna, na které Michaela oceňuje hlavně soukromí a možnost mít chvilku pro sebe.
Ložnice v duchu minimalismu
Z pracovny vede vstup do ložnice s koupelnou, která je stejně jako zbytek interiéru zařízena v přírodních tónech v duchu minimalismu.
Alexander a Michaela Salákovi
|
„Mám takový styl moc ráda. Dlouho jsme žili ve Švédsku a tam dominuje interiérům jenom bílá. Myslím, že člověk se v takovém prostoru cítí uklidněnější. Neumím si představit, že bych tady měla svítivě zelenou nebo červenou. Bílá nebo přírodní je nadčasová a bude mě bavit celý život,“ říká Michaela.
Ložnice je orientovaná na západ, což trochu vadí Alexanderovi, který má rád, když ho ráno budí slunce.
„Jsme zvyklí měnit nábytek. Sedačku jsme teď po čtyřech letech otočili a zjistili jsme, že je to lepší. Teď chce manžel přestavět postel, aby měl lepší výhled ven. Já jsem zatím spokojená,“ směje se Michaela.
V prvním patře se nalézá odpočinková zóna s knihovnou, odkud je nádherný výhled do přírody. Na knihovně má své místo kromě jiného i na míru vyráběný stojánek na mobily pro celou rodinu. Děti mají na mobilu povolenou hodinu denně. Po zbytek času včetně noci jsou mobily na svých místech ve stojánku, včetně mobilů rodičů.
V celém domě nejsou závěsy ani žaluzie. Na dotaz, jak majitelé řeší otázku soukromí, Michaela přiznává, že jsou na otevřené prostory zvyklí. „Naše ulice je klidná, lidé tu moc nechodí. Jediní, kdo by se k nám mohli dívat, jsou sousedi, a ti se tím po večerech určitě nebaví,“ směje se a dodává, že ani ve Švédsku neměli nikde závěsy, kdežto Češi jsou zvyklí mít neustále zataženo.
Celé patro pro děti
Třetí patro je vyhrazeno dětem. Čtyři z šesti dětí sdílí pokojíčky po dvou. Holčičí pokoj čeká brzo výměna postýlek za palandy pro slečny. Klučičí pokojíček zdobí velká tapeta tatínka. Na zdi mají kluci pověšené tatínkovy helmy z každého týmu, ve kterém hrál.
„Je to to jediné, co nám manžel ze svojí bývalé kariéry povolil mít doma. Nerad si vystavuje věci. Medaile máme někde schované, ale aspoň ty helmy jsou na očích,“ říká Michaela a dodává, že jeden ze synů také fungoval jako brankář, ale teď už hraje v týmu. Tříletý Hugo je zatím v pokojíčku sám a nejmladší Marvin, kterému je rok, spí v ložnici rodičů.
Fotbalová legenda Ladislav Vízek má rodinné útočiště v Dolních Chabrech |
Děti mají ve svém patře šatnu, kde je jejich oblečení označené cedulkami. „Dělám to pro ně, aby si vzaly správné kalhoty, když jdou do restaurace a naopak si nevzaly drahé oblečení tam, kam nemají. Zatím jsem je ale nenaučila, aby si to srovnávaly,“ říká Michaela. Je ráda, že čtyři nejstarší děti už se ráno oblékají samy. Nejstarší syn chodí do mezinárodní školy, zatímco mladší děti navštěvují lesní školu kousek od domu.
„Nejstarší třináctiletý syn by i do školy nosil tepláky, je mu jedno, jak vypadá, hlavně, že se cítí dobře. Druhý syn, kterému je jedenáct, se naopak rád hezky obléká, Ježíškovi napsal o hezké oblečení,“ vypočítává Michaela rozdíly mezi dětmi. V patře mají děti kromě šatny i vlastní koupelnu.
Kočovný život
Manželé se dříve hodně stěhovali díky Alexandrově kariéře a rozhodně by jim prý nevadilo žít znovu v zahraničí. Dřív měli vilu na Bali, ale nakonec ji prodali, kvůli tomu, že děti pomalu odrůstají a začínají mít své zájmy. Oba by si uměli představit bydlet i v Americe, kde díky Alexandrově práci v minulosti dva roky žili.
„Míša by měla být zapsaná v knize rekordů. Během toho, co jsem hrál hokej, dokázala třeba patnáctkrát zabalit celý dům, když jsme se hodně stěhovali,“ říká Alexander, který se po skončení aktivní kariéry věnuje hlavně rodině. Kousek od domu ve svahu si v malé chatce zřídil pracovnu, kam se uchýlí, když potřebuje pracovat.
Na otázku, jak zvládá Michaela udržovat v bytě i v životě řád, odpovídá, že vše je o prioritách. „Myslím, že i když máte velkou rodinu a tolik dětí, tak to okolo pořád může nějak vypadat. Ráda dům udržuji v pořádku. Hodně věcí je užitných a můžou se vyhodit, ale jsou věci, které by měly vydržet. V každé zemi, kde jsme žili, jsem musela bydlení vybavit. Koupila jsem ho v Ikee a pak ho dala na charitu. Tady jsem ale chtěla některé kousky kvalitní. Je důležité, aby děti věděly, že věci se nesmí ničit a je třeba si jich vážit, protože mají svou hodnotu,“ uzavírá Michaela.
