Z hlediska vytápění představuje koupelna jedno z nejproblematičtějších míst. Teplo je zde potřeba, v porovnání s ostatními místnostmi zde ale pobýváme jen velmi krátkou dobu. K tomu se přidávají problémy s vlhkostí jako důsledku koupání a sprchování, ale třeba i praní nebo sušení mokrých ručníků a podobně.
Pro projektanty vytápění tak nastává problém, jak vše vyřešit. Pokud jde o „rychlost“ topení, vyhrávají sálavá topidla, vhodným řešením může být i podlahové elektrické topení.
Jak dostat teplo do koupelny
Standardní radiátor se totiž většinou do malé koupelny nevejde, teplovodní podlahové vytápění bývá poměrně drahé a závislé na celkovém vytápění domu, navíc výkonově nemusí postačovat. Nastartovat kotel kvůli 20 nebo 30 minutám je ekonomický i energetický nesmysl.
Většina koupelen si tak musí vystačit s větším či menším koupelnovým elektrickým otopným žebříkem. Jenže ten mívá nízký výkon a v momentě, kdy přes něj přehodíte mokrý ručník, prakticky přestává vytápět okolí.
Zvlášť složitá situace bývá v koupelnách ve starších bytech nebo na chalupách. Ty většinou postrádají jakékoliv vytápění, podle starých předpisů zde totiž nebylo potřeba. Koupelna pak bývá nejstudenějším místem v bytě.
Sálavá topidla stačí zapnout v momentě, kdy teplo v koupelně potřebujeme. Topí takřka okamžitě.
Teplo od podlahy, nebo sálavé?
Rychlé řešení, které lze použít takřka okamžitě v každé koupelně, představují elektrická sálavá topidla.
Starší generace si jistě vzpomene na „infráky“, standardně používané v panelákových koupelnách od 70. let minulého století. Od těch dob samozřejmě vývoj pokročil.
Původní infrazářiče měly topné kovové těleso, rozehřívaly se velmi dlouho a jejich účinnost sálání byla minimální. Nové výrobky jsou už vybaveny moderními zářiči ze speciálních skel: rubínové (Ruby Red – systém vyvinutý firmou General Electric) nebo pozlacené (He-Len od Philipse).
"Moderní koupelnová sálavá topidla mají velmi rychlý náběh, už v prvních dvou či třech sekundách topí na plný výkon a mají vysokou účinnost sálání, až 92 procent. Lze je tak používat obdobně jako světlo, když potřebujeme teplo, prostě je zapneme a po odchodu z koupelny vypneme," vysvětluje Ing. Ivo Borovec ze společnosti Salavatopidla.cz.
Moderní sálavá topidla mají vysokou účinnost, pro malou koupelnu o velikosti do 6 až 8 m2 stačí příkon 750 W. Pro větší koupelny se doporučuje příkon 1500 až 2000 W. Pro zajímavost: oproti teplovzdušnému ventilátoru lze ušetřit až 70 procent elektrické energie.
V nabídce na trhu najdete i designová sálavá topidlo s halogenovým osvětlením. Montáž sálavých topidel je snadná a zvládne ji i šikovný kutil. Topidla lze snadno připojit přes termostat nebo dálkové ovládání.
Kdo staví nový dům nebo se pustí do rekonstrukce, volí nejčastěji elektrické podlahové vytápění v podobě topné rohože. Termostaty umožňují topit v určenou dobu, třeba dvě hodiny ráno a tři hodiny večer.
Při použití pod keramickou dlažbu, což bývá v koupelně nejčastější případ, totiž určitou dobu trvá, než se krytina dostatečně zahřeje. Keramika však dokáže teplo naakumulovat a i po vypnutí topení ještě poměrně dlouho příjemně hřeje od nohou.
Otopný žebřík je určený primárně k sušení ručníků, aby se v koupelně nezvyšovala vlhkost.
Topná hliníková rohož Termoboden TBA je speciálně konstruovaná pro temperování plovoucích podlah, výkon 100 W/m2.
Jen bývá nutné „dodržovat“ hodiny použití koupelny, pokud přijdete odpoledne třeba promáčení z lesa s košíkem hub, musíte se smířit se studenou koupelnou. Nebo nechat topit rohož v koupelně celých 24 hodin.
Elektrické topné rohože tvoří většinou topný kabel, fixovaný v odpovídající rozteči na nosnou tkaninu. Rohože mají ochranné opletení, proto jsou vhodné i pro instalaci v koupelnách. Pro použití pod tvrdé podlahy (dlažbu) se používá výkon 160 W/m2, pod plovoucí podlahy postačí 80 až 100 W/m2 .
