Domek na nevelkém pozemku (350 m2) potřebuje předělat mnohé, na koupelně se však doba jejího vzniku podepsala nejvíc. Díky úspěchu v konkurzu televizní show se mladý pár zbavil starosti, jak ji předělat.
Nesmyslný byl už vstup z kuchyňské části, radiátor, kotel (v domku není žádná technická místnost) ani obklady koupelnu opravdu nešlechtily. Kamila Douděrová a David Machač, designéři z pořadu Jak se staví sen (Prima family v neděli 9. června v 18:00), dostali v podstatě volnou ruku.
Jako inspiraci nabídli mladí manželé "námořnické" kořeny rodiny, zejména pokud jde o barevnost. Majitelé se nebránili ani "likvidaci" části kuchyně.
Příčky musí pryč
Dispozice byla z pohledu provozu nesmyslná, protože do koupelny se vstupovalo prakticky z kuchyně, na WC pak z chodby, do koupelny zasahovaly niky v kuchyni určené pro chladničku a podobně.
Vybouraly se tak příčky, aby vznikl téměř standardní čtverec, nové dveře jsou z chodby s tím, že bylo nutné spojit WC a koupelnu. Nevzhledný radiátor nahradily topné rohože pro podlahové vytápění a elektrický otopný žebřík, různé výšky stropů sjednotil podhled z vypínacího plátna určeného i do vlhkých prostor, které designéři nechali barevně upravit. Je voděodolné, přitom prodyšné, s úpravou proti tvorbě plísní.
Pro rozmístění sanitárních předmětů nebylo takřka žádné omezení, protože příjemná pásová okna mají dostatečně vysoký parapet, takže prostor pod nimi lze vhodně využít. Navíc okna vnášejí do koupelny denní světlo i přímé odvětrání.
Kotel a pračku se podařilo umístit do vestavné skříně s posuvnými dveřmi, kde zbyl i prostor na police.
Místo naivních námořnických dekorů dali autoři proměny u obkladu přednost příjemné "mořské škále" od zelené, modré až po tyrkysovou. Použili totiž loňskou novinku, obklady z takzvaného 24hodinového barevného systému, a to série Color One (RAKO Object) ve formátech 15 × 15 a 20 × 20 cm, která je určená zejména pro veřejné prostory, ale svou širokou škálou uspokojí i soukromé realizace.
Barevné plochy se však v koupelně objevily jen omezeně, základ tvořila šedá dlažba 45 × 45 cm (série Concept, RAKO), na stěnu za umyvadlem se aplikoval velkoformátový bílý lesklý obklad 30 × 60 cm, opět z produkce RAKO.
Do koupelny byly použité kvůli omezenému prostoru do chodby posuvné dveře do pouzdra. Zatímco stavební pouzdro Standard (J.A.P.) patří k nejčastěji voleným typům, jednokřídlé dveře Elegant (Sapeli) představují zajímavý stavební prvek. Jsou totiž v takzvané klima úpravě, konstrukčně i materiálově jsou vyrobeny tak, aby odolávaly vlhku a rozdílné teplotě v koupelně a chladnějším prostoru chodby. Místo kliky zde posloužila zápustná mušle.
Korunou koupelny se stalo bidetové sedátko
Vedle optimistické jarní zelené v lesku na nábytku (JIKA) se stalo dominantou koupelny bidetové sedátko, které nahrazuje samostatný bidet. Dokáže ohřát vodu, omýt intimní partie a dokonce je i osušit. V zimě majitelé ocení jistě i to, že usednou na teplou plochu.
Nákladystavební a ostatn í práce 167 343 Kč celkem 321 025 Kč |
Velké umyvadlo se skříňkou v jásavé zelené doplnily i barevně odpovídající drobnosti, včetně vtipného držáku-stromu na toaletní papír. Oživením je i nika s osvětlením.
Reakce majitelů? "Ty brďo, je to úplně dokonalý," jásali oba partneři. A také se shodli v nadšení z elektricky ovládaného bidetového sedátka: "Strašně se těším na záchod, až jej vyzkouším!" těšili se postupně. Tentokrát to vypadalo, že by návštěva designérů a filmového štábu měla urychleně skončit...
Speciální návštěva: Bauerova vila
Do pokračování televizní show se tentokrát dostala návštěva kubistického skvostu, Bauerovy vily. Součástí unikátní expozice kubistického designu se stala i původní koupelna, jejíž keramické obklady pro vilu v letech 1912–1914 zhotovila rakovnická továrna na keramické zboží RAKO.
Vila nese název původního majitele, velkostatkáře židovského původu Adolfa Bauera, který oslovil tehdy mladého začínajícího architekta Josefa Gočára a podle jeho návrhů si nechal postavit rodinný dům. Spolu s manželkou a dvěma dcerami zde žili až do jeho předčasné smrti roku 1929.
Vyvlastněním židovského majetku se dům dostal roku 1941 pod německou hospodářskou správu. V roce 1945 velkostatek převzalo místní zastupitelstvo. Roku 1948 připadl státu a disponovala s ním obec Libodřice. Kromě sídla místního výboru zde byla i pobočka knihovny, několik bytů.
V roce 1987 byla vila zapsána na seznam kulturních památek. Obec Libodřice se rozhodla roku 2002 chátrající objekt prodat. Vilu zakoupila v prosinci 2002 Nadace českého kubismu se záměrem dům rekonstruovat a následně zde otevřít stálé expozice, Muzeum Josefa Gočára a galerii kubistického designu. To se také podařilo.