Na přeměnu tohoto místa jsme se ptali Magdalény Wnek z ateliéru topoScape. Porota soutěže velmi ocenila nejen vzhled parku, ale i ekologickou „recyklaci“ trosek, které tak autoři povýšili na umělecká díla.
Park u Mohyly Varšavského povstání je čtvrtým přírodním útočištěm vytvořeným na antropogenním kopci, který vznikl jako úložiště trosek po druhé světové válce. Jaká je jeho historie?
Toto místo bylo dlouhou dobu skládkou. Po pádu komunismu v 90. letech se na vrcholu parku postavil památník k připomenutí Varšavského povstání. Když jsme tam přišli, viděli jsme jeho obrovský potenciál. Trosky byly spolu s velmi invazivní vegetací všude přítomny. Uvědomili jsme si, že nejde jen o Varšavské povstání, ale i o obnovu Varšavy po téměř úplném zničení, což jsme chtěli v celém projektu odzrcadlit.
Jak jste přistupovali k místu vytvořenému z trosek?
Skládka byla technicky složitá a přirozeně nebyla zamýšlena jako památník, takže jsme čelili mnoha omezením. Trosky a umělá půda byly nepředvídatelné a nestabilní. Nemohli jsme však odstranit žádnou část kvůli ochraně dědictví, zároveň jsme museli použít speciální metody pro budování základů pro chodníky a schody. Jimi jsme zabezpečili „bezbariérovost“ tak, aby každý, i s omezením, mohl vyjít až na vrchol. Zároveň jsme v projektu pracovali s vegetací, která tu spontánně rostla posledních 40 let.
Jaký byl stav místa, když jste ho poprvé navštívili?
Vegetace byla velmi hustá a invazivní, se slabou viditelností. Výzkum s názvem Bioblitz ukázal nízkou biodiverzitu a nadvládu několika agresivních druhů. To nás přimělo kreativně přemýšlet o designu, zachovat stávající vegetaci a podpořit nové druhy.
Podél některých částí chodníků vyrostly podpůrné „stěny“, které působí jako vytištěné na 3D tiskárně. Jak vznikaly?
Materiál je směsí betonu a trosek. V roklinách je postavený přímo na zemi bez jakýchkoli izolací. Stěny ručně vyrábělo šest muži, kteří vrstvili beton, kusy trosek a písek do bednění. Písek byl po ztvrdnutí betonu odstraněný. Když se procházíte těmito místy, můžete najít artefakty objevené během výstavby na místě.
Takže jste nevěděli, jak budou podpůrné stěny vypadat?
Přesně tak, i pro nás to bylo překvapení. Nemohli jsme průběžně hodnotit práci, protože stěny pokrýval písek. Tyto organické stěny se časem budou proměňovat, jejich povrch je navržený tak, aby jej pomalu „pohltily“ mechy a jiné rostliny.
Celý proces se neustále vyvíjel; původně jsme chtěli použít jiné technologie, ale kvůli omezením jsme skončili s betonově – půdními stěnami s příměsí trosek. Udělali jsme mnoho zkoušek a najali odborníka, abychom společně vyvinuli co nejlepší směs.
A co vzdělávací část, která je součástí parku? Co se v ní mohou návštěvníci naučit?
Spolupracovali jsme s Adamem Przywarem, který zkoumal využití trosek po válce ve Varšavě. Vytvořili jsme výstavu o kontextu obnovy Varšavy. Náš tým také četl deníky lidí zapojených do rekonstrukce města, hledali jsme příběhy a celkové kontexty z tohoto období. Množství lidí si pamatovalo pocit návratu do zničeného města a označovali je za labyrint ruin. To bylo naší inspirací pro design výstavy. Vytvořili jsme gabionové konstrukce, které jsou plné trosek, abychom nejen ukázali historii, ale také vyvolali pocit návratu do zničeného města.
Zlatou medaili získal v Riu designový nábytek z Moravy. V Riu zůstane |
Kolik trosek je v jednom koši?
Každý koš má obsah 20 m3, představuje to miliontinu z celkového množství trosek ve Varšavě po druhé světové válce. Odhadli jsme, že Mohyla Varšavského povstání obsahuje čtyři procenta všech trosek z Varšavy. Zbytek se znovu použil k rekonstrukci města a k regulaci řeky Visly. Trosky byly také rozdrceny a použity k výrobě nového stavebního materiálu, z něhož se postavilo několik budov ve Varšavě. Pouze materiál, který nešlo znovu použít, jsme nechali odvézt na čtyři městské skládky.
V centrální části parku jsou dlouhé schody s vystavenými artefakty. Proč jste je sem umístili?
Pokud bychom je nechali na původních místech v parku, tak by je časem pohltila zeleň, tomu jsme se chtěli vyhnout. Každý artefakt má svůj popisek, ve kterém vysvětlujeme jeho příběh. Schody mají výškový rozdíl 30 metrů od jejich začátku až po konec, což není málo, proto jsme na ně umístili také oddechové zóny z městského mobiliáře od mmcité.
V projektu můžeme nalézt kolekce Vera a Rivage. Jak zapadli do tohoto prostředí?
Na schody jsme umístili Veru v odstínu kortenu, aby ladila s dalšími prvky a artefakty. Lavičky nabízejí na schodech místo krátkého odpočinku, naopak do jižní části parku, do zeleně s krásnými výhledy, jsme umístili lehátka Rivage. Když na tuto stranu kopce zasvítí slunce a vy se pohodlně usadíte na lehátka, máte pocit, jako byste se ocitli někde ve Středozemí. Chcete se jen zaposlouchat do příjemných okolních zvuků.
Park je vítězem Evropské ceny za veřejný prostor 2024. Jaký byl proces soutěže a co pro vás ocenění znamená?
Cena je pro nás velmi důležitá. Hodnotí se v ní nejen design, ale také funkčnost a přesah jednotlivých projektů. Pořádá ji Centre de Cultura Contemporània v Barceloně. Mezinárodní porota v prvním kroku nominuje projekty ze všech evropských zemí, následně vybere přibližně 200 až 300 projektů, a z nich po pečlivém výběru pozve pět nejlepších na osobní prezentaci do Barcelony.
Těší nás, že tento projekt porotu zaujal natolik, že získal první místo. Ukazuje totiž nové metody pro udržitelný rozvoj měst, a to může inspirovat další tvůrce.
mmcitéZavedená značka s vyspělým a nezaměnitelným designem, která se zabývá inovativními návrhy, vývojem a realizacemi městského mobiliáře po celém světě, má ve svém portfoliu městské lavičky, odpadkové koše, stojany na kola nebo přístřešky. Jednotným tématem všech návrhů je sjednocený vizuální a estetický styl i splnění funkčních a uživatelských požadavků. Velký důraz je kladen na použití vysoce funkčních materiálů, jenž musí fungovat v každém prostředí a snést i ty nejnáročnější podmínky. Značka získala za téměř 30 let své existence řadu ocenění, například Good Design, Red Dot Award, if Design Award, EDIDA – Elle Decoration Awards či Czech Grand Design. Produkty mmcité najdete v evropských velkoměstech, jako je Praha, Londýn, Kodaň, Budapešť nebo Paříž, ale i v Severní a Jižní Americe. Městský mobiliář si našel místo na nejvyšší evropské hoře Mont Blanc, umělém kanálu v Dubaji, pařížském letišti Charles de Gaulle i v centrálách amerických společností Google nebo Uber. |