Jak dosáhnout co nejefektivnějšího spalování dřeva, abychom ho neztopili tolik? Jak zamezit unikání získaného tepla zbůhdarma komínem? Jak teplo místo toho účinně využít na ohřátí či na vaření?
Stejné otázky si kladl i vynálezce raketových kamen Ianto Evans už v 80. letech minulého století, kdy začal experimentovat s různým typem konstrukce kamen. V roce 2004 pak vydal s Leslie Jacksonovou knihu Raketová kamna, supervýkonná kamna, která si můžete postavit a přitulit se k nim (Rocket mass heaters, superefficient woodstoves you can build and snuggle up to), kde popisuje svoje revoluční raketové řešení.
Komín uvnitř i teplo uvnitř
V průřezu mají raketová kamna tvar písmene "J". "Dřevo se do nich přikládá nastojato do krátké vertikální komory," popisuje jejich stavitel a kamnář Radek od Mirotic.
Vnější obal komína (zde ze sudu) tvoří bednění pro izolaci z perlitu a jílu.
Raketová kamna - konstrukce jádra - vnitřní komín a spalovací komora ze šamotových cihel
Plameny z hořícího dřeva pak šlehají nikoli nahoru, ale vodorovně horizontální spalovací komorou, odkud teplo stoupá dál vnitřním vertikálním komínem. V něm si díky izolaci udržují plyny stále vysokou teplotu a i krátký komín tak vytváří silný tah. "Nepotřebují vnější komín bezprostředně za spalovací komorou," shrnuje důvod zvláštní konstrukce Radek.
Díky tomu neuniká teplo s horkými plyny hned komínem ven z budovy, jak je tomu u běžných kamen. Naopak, horké plyny jsou kolem vnitřního komína, anglicky označovaného výstižněji heat riser neboli stoupák horka, tlačeny zpátky dolů a dále trubkami do akumulační hmoty, které předají téměř veškeré své teplo, než vyjdou ochlazené klasickým externím komínem ven.
Za chvilku je teplo. A na dlouho
"Hliněná lavice dokáže i tři dny temperovat místnost," libuje si Radek na svém oblíbeném místě, že nemusí ráno vstávat do vymrzlé místnosti.
I v zimě mu stačí, když zatopí až kolem oběda, v pozdním podzimu a brzy zjara topí prý jen dvě hodiny denně.
Do lavice instaloval Radek i měděné trubky s vodou, a tak si při topení zároveň ohřívá vodu na koupání. "V zimě si stáhnu bojler na třicet stupňů a lavice mi to vyhřeje na padesát," popisuje. Přiznává, že na sprchu to stačí, ale na vanu je to taktak.
Nedílná součást kamen je hmota akumulující teplo - zde je to vyhřívaná hliněná lavice proložená kameny a cihlami ze starých akumulačních kamen.
Teplo lze trubkami nasměrovat v podstatě kamkoli je třeba, a to na vzdálenost až deseti metrů. Trubky mohou být po cestě i zahnuté, taková je raketová síla vnitřního komína. Ohřívat mohou třeba i postel či přímo podlahu nebo zeď.
"Na podlahové topení je tento systém ideální," říká k tomu Radek. Konkrétní řešení se liší podle individuálních požadavků a fantazie majitele.
Raketová kamna mají nejen dlouhý dolet, ale i rychlý start. "Běžná akumulační kamna mají zpoždění, od kdy hřejí. Tady je sud, který dává okamžité radiační teplo," vysvětluje účel opticky nejnápadnějšího prvku kamen Radek.
Právě v kovovém sudu je uzavřen vnitřní komín a horké plyny tudy proudí do akumulační hmoty, kde se teprve ochladí. Sud dostává tedy nejvíce tepla a právě na něm je i ideální místo na vaření. "Já tu mám malou pec," ukazuje opět variabilitu kamen Radek.
Když je technické jádro hotové, může majitel dotvořit kamna k obrazu svému.
Levně a originálně
Vynálezce kamen Evans od začátku kladl důraz i na jejich dostupnost a jednoduchost, aby si je mohl postavit každý. "Třicet šamotek, to je za tisíc korun," počítá Radek nejdražší část kamen. Vnitřní komín je prý možné udělat i z nejlevnější trubky od kamen, kolem dát pletivo, vyplnit perlitem a prolít jílovým "koktejlem". Vnější obal se pořídí za stovku ze sudu z kovovýkupu, a pak už jen pár metrů trubek na vzduchotechniku.
Finální podobu, tvar a duši vdechne svým kamnům až sám jejich majitel. "Obalit hlínou a vyhrát si s detaily trvá dlouho a vůbec by to nevyšlo levně," říká Radek, proč sám staví pro druhé obvykle jen jádro. Jíl na obalení si může každý nakopat u sebe na pozemku zcela zdarma.
Divný sud a časté přikládání
Vedle všech výhod mají raketová kamna i své zvláštnosti, se kterými je třeba počítat. Jednou z nich je právě ten veliký, pro mnohé obludný sud. Ten lze ovšem celý, stejně jako konstrukci jádra kamen, "oplácat" jílem a vytvarovat do libovolné podoby podle vkusu majitele. Tím ovšem ztratí na své schopnosti sálat okamžitě teplo, a také se na něm nebudou dát smažit vajíčka.
Dřevo se do raketových kamen přikládá nastojato.
Dále se s těmito kamny pojí i nutnost častějšího přikládání tenkými polínky, a tudíž časově náročnější příprava dřeva. Na druhou stranu je díky jejich výkonnosti potřeba topit kratší čas. Můžete využít i toho, že jak dřevo postupně uhořívá odspodu, díky gravitaci neustále samo klesá, a tak se samo přikládá.
"Někdo tam dá rovnou i metrové větve a jde pryč," popisuje fígl z praxe Radek. "Ale když se dřevo zasekne a oheň leze po nich nahoru, může se stát, že fouknou kouř do místnosti," varuje.
S raketovými kamny si také člověk večer neužije uklidňujícího pohledu do ohně. "Kvůli udržení vysoké teploty nutné pro efektivní spalování nemůže být spalovací komora zasklená," vysvětluje stavitel, který teď nicméně s proskleným řešením experimentuje.
Než se mu sklo osvědčí, nabízejí nicméně klasická raketová kamna silný zážitek přes uši. "A sklo se může dát do víka přikládací komory, takže jsou večer vidět plameny na stropě," radí Radek.
Raketová kamna - kamna s akumulační lavicí a sušičkou na ovoce.
Na vlastní triko
Tou největší nevýhodou a zároveň i hlavním důvodem, proč ještě tento raketový zázrak nestojí v každém druhém domě, bude nejspíš to, že zatím raketová kamna oficiálně schválily jen úřady v Oregonu v USA. Zato je tam prohlásili za nejméně sebevražedná kamna, co kdy viděli.
"Protože pořád hoří na maximum a bývá v nich i přes tisíc stupňů," vysvětluje Radek, nehrozí tak v nich vznik jedovatého oxidu uhelnatého.
Nicméně Radek věří, že by se kamna dala udělat tak, aby prošla českou normou. I bez ní však už tato alternativní kamna postavil nejen u sebe doma, ale i pár známým a odvážlivcům. Zatím jim všechny spokojeně hučí.
