Žižkovská televizní věž patří k těm pražským stavbám, které lze jen těžko přehlédnout. Se svými 216 metry dodnes zůstává nejvyšší stavbou metropole. Autorem architektonického řešení byl Václav Aulický, na technické a statické podobě se podíleli Jiří Kozák a Alex Bém. Projekt přitom nevznikl jako samoúčelná výšková dominanta. Praha potřebovala nahradit dosluhující televizní vysílač na Petříně a najít místo, odkud by bylo možné spolehlivě pokrýt členitou pražskou kotlinu televizním i rozhlasovým signálem.
Proč nestála na Petříně: místa, která se zvažovala, a proč neprošla
Nový pražský vysílač se začal řešit už v 70. letech. Petřínská rozhledna sloužila jako vysílací stanoviště, šlo však o dlouhodobě nevyhovující řešení. Ministerstvo spojů přitom zpočátku prosazovalo právě Petřín i pro nový vysílač.
Dnešní Žižkovský vysílač mohl stát úplně jinde, diskutovalo se hlavně o Petříně.
Studie Hutního projektu Praha na modernizaci Petřínské rozhledny, jak ji otiskl čtrnáctideník Československý architekt v roce 1989.
Nejsilnější důvody byly tři: na Petříně s nadmořskou výškou 324 m by stačil nižší vysílač a bylo zde také kabelové vybavení. „Třetí důvod byl skoro až naivní – komunisté se báli, že když signál půjde z jiné strany, lidi by si museli přestavit antény a každého by to naštvalo,“ popsal v rozhovoru pro web Prahy 3 architekt Aulický. Proti vysílači na Petříně se také postavili památkáři, kterým vadilo narušení historického panoramatu.
Další navržené lokality zahrnovaly Bohdalec, Bohnice, Pankrác, Parukářku, Riegrovy sady nebo vrch Svatého Kříže. Problémem byl ale kopcovitý terén hlavního města a geologické podmínky a letecké koridory. Například na Parukářce by vysílací věž stála v cestě letadlům směřujícím na kbelské letiště, v místě dnešního Kongresového centra by zase musela mít přes 300 metrů.
Velmi vážnou variantou byly Riegrovy sady. Ty nabízely vhodné geologické podmínky a nevadily leteckému provozu. Věž by však z mnoha směrů působila ještě monumentálněji než dnes. Kompromisem se nakonec staly Mahlerovy sady mezi Riegrovými sady a Parukářkou. Nižší nadmořská výška však měla svůj důsledek: anténní systém musel sahat nejméně zhruba dvě stě metrů nad terén.
Žižkovský vysílač. Říkalo se mu „Biľakův deštník“ nebo Biľakovy vidle.
Lidé věřili, že silný vysílač má bránit chytání západního signálu.
Restaurace a vyhlídka otevřela dveře prvním návštěvníkům v sobotu 18. února 1992.
Kompletní konstrukce věže s anténami a kabinami (1989)
Komín nebo jehla s jablkem. Žižkovský vysílač mohl vypadat úplně jinak |
Židovský hřbitov pod věží: spor, který stavbu provázel od prvních výkopů
Mahlerovy sady ale nebyly prázdnou stavební parcelou bez minulosti. Rozkládala se zde část Starého židovského hřbitova, založeného roku 1680 jako morové pohřebiště. Později sloužil jako hlavní pražský židovský hřbitov a pohřbívání zde skončilo roku 1890. Původní areál byl podstatně větší než dodnes dochovaná část židovského hřbitova, pokrýval většinu Mahlerových sadů.
Kdo je Václav Aulický(nar. 1. března 1944)  Václav Aulický při setkání odpůrců bourání Transgasu (2019).
 Na pražských Vinohradech začala plánovaná demolice souboru budov Transgas. (15. února 2019) |
Ještě před začátkem stavby v 80. letech potkaly ale židovský hřbitov závažné zásahy. Velká část hrobů byla v té době již zasypána a změněna na park. Výstavba televizní věže pak prohloubila další destrukci. Podle Aulického zde v té době už vlastně žádný hřbitov neexistoval a židovská obec prý pozemek ráda prodala. „Protože za bolševika musela všechno odevzdat a jen tak tak se ekonomicky držela na nohou. Že by byla obec pod nějakým tlakem, jsem nezaznamenal,“ vzpomíná na jednání architekt.
Nakládání s hrobovými místy ale neprobíhalo tak, jak mělo. I když měly být všechny odkryté ostatky převezeny na Nový židovský hřbitov a pochovány tam, nestalo se to. Popsal to pro Český rozhlas historik Arno Pařík z Židovského muzea v Praze.
Výkopové a přípravné práce začaly na podzim 1985, podle Paříka ale až do března následujícího roku nikdo nalezené hroby ani nedokumentoval. A podle pamětníka Zdeňka Bohuslava Hubáčka se stavbaři ani nepokoušeli o nějakou pietu. „Byli to takoví, jak já říkám, statečníci a jednali hlava nehlava,“ uvedl pro projekt Paměť národa.
Židovský hřbitov. Místo posledního odpočinku mnoha učenců i obchodníků. Dnes jsou z části hřbitova Mahlerovy sady a o kus dál se tyčí žižkovský vysílač.
Tři tubusy místo jednoho stožáru: technický argument, který rozhodl o podobě
Když už padlo rozhodnutí o umístění nové vysílací věže, přesunula se pozornost k její podobě. Aulický se spolupracovníky Jiřím Kozákem a Alexem Bémem vytvořil přibližně dvě desítky variant. Objevily se mezi nimi jednoduché stožáry, betonové konstrukce, hyperboloid, různé tvary kabin i řešení připomínající jehlu s nabodnutým jablkem.
Jak Jakešův prst navždy změnil panorama Prahy |
Jak ale sám architekt vzpomíná, těm, kdo tehdy rozhodovali, na podobě až tak moc nezáleželo. „Estetická stránka nebyla pro tehdejší zadavatele prakticky vůbec důležitá. Brali to jen jako slupku pro mnohem důležitější techniku a nutili nás do obyčejného železobetonového komína s kabinou,“ řekl Aulický v rozhovoru pro iDNES.cz.
Stavba Žižkovského vysílače v datech Žižkovský televizní vysílač se začal stavět v roce
|
Právě snaha zmírnit dopad obří věže na pražské panorama nakonec vedla k dnešní podobě. Namísto jediného mohutného dříku vznikly tři štíhlejší válcové tubusy, na nichž jsou zavěšeny tři trojcípé kabiny. Dva postranní tubusy dosahují přibližně 134 metrů, hlavní pokračuje anténním nástavcem až do výšky 216 metrů. Konstrukce vychází z trojúhelníkového půdorysu.
Ostuda Prahy, nebo perla brutalismu? Legendární Transgas budí vášně |
Technické řešení bylo na svou dobu mimořádné. Tubusy tvoří ocelová konstrukce spojená s betonem a návrh Jiřího Kozáka pracoval s ocelobetonovou spřaženou konstrukcí. Model konečné podoby věže prošel také zkouškami v aerodynamickém tunelu. Uvnitř konstrukce jsou zařízení tlumící její pohyb při větru. Některá technická řešení použitá při stavbě byla patentována.
Jakeš a Bilak
|
Základ tvoří mohutná železobetonová deska přibližně 15 metrů pod terénem, o průměru třicet metrů a tloušťce čtyři metry. Právě spojení architektury a statiky dalo věži podobu, kterou lidé později přirovnávali k raketě čekající na start. Odtud také vyplynula přezdívka Bajkonur podle slavného sovětského kosmodromu, z něhož se do vesmíru podíval jako dosud jediný československý kosmonaut Vladimír Remek. Stalo se tak v roce 1978, kdy probíhaly debaty o novém vysílači.
Lidé ale nepřijali novou věž snadno. Někteří se obávali nebezpečného záření, jiní ji považovali za Jakešův či Bilakův hrozící prst. V 90. letech se také znovu otevřela otázka devastace židovského pohřebiště.
Antény radioreléových spojů jsou upevněny na masivních nosných konstrukcích, které musí odolávat silným poryvům větru.
Reflektorové nasvícení anténního tubusu v horní části věže, která je veřejnosti nepřístupná.
Observatoř i luxusní apartmán. Podívejte se, jaká bude Žižkovská věž |
Miminka Davida Černého: jak se z instalace stala značka věže
Dnes je téměř nemožné oddělit siluetu Žižkovské věže od obřích černých batolat lezoucích po jejích tubusech. Miminka neboli Babies Davida Černého přitom nebyla součástí původního projektu.
Deset laminátových plastik se na věži poprvé objevilo na konci května 2000, kdy byla Praha jedním z evropských měst kultury. Instalace měla být pouze dočasná. Na konci listopadu téhož roku byla většina miminek skutečně odstraněna, jejich ohlas byl však natolik výrazný, že se rozhodlo o návratu a trvalejším řešení. Na věž se vrátila v roce 2001.
V roce 2000 bylo na pilíře umístěno dílo Davida Černého zvané „Miminka“ (anglicky „Babies“), znázorňující batolata lezoucí nahoru a dolů
Ukotvení jednoho z Miminek v roce 2000. Později musely být plastiky demontovány a nahrazeny novými kvůli bezpečnosti.
Miminka nemají normální obličej, jejich hlavy jsou vpředu deformované. Na vysílači je jich deset.
Pozoruhodné je, že Miminka mohla lézt po jiné stavbě, po památníku na Vítkově. Černý se ale nakonec rozhodl pro vysílací věž na Žižkově. „Je to takový zvláštní objekt. Říkal jsem, že nejlepší by bylo našroubovat k ní raketové motory, zapálit a odstřelit. Mohli by jí posunout třeba do Ďáblic. Je to prostě Biľakova jehla, bolševik si ji protlačil a je strašné, že kvůli tomu zničil židovský hřbitov. To místo je prostě nešťastné. Žižkovská věž – to je něco divného,“ řekl před 20 lety v rozhovoru pro iDNES.cz.
Původní Miminka už dnes ale na věži nejsou. Vlastník objektu, České Radiokomunikace, je nechal v roce 2017 odmontoval kvůli kontrole. Ukázalo se, že původní plastiky už neodpovídají bezpečnostním požadavkům, a tak je v březnu 2019 nahradily nové artefakty s bezpečnějším ukotvením. Původní Miminka se vrátila Davidovi Černému. Dnes jsou rozmístěna na různých místech, nejbližší najdete na střeše kavárny a kulturního centra Atrium v Čajkovského ulici v Praze 3.
OBRAZEM: Začalo to trabantem. Černý má v metropoli desítky děl, přibude obří vrak |
Co se na věži změnilo za třicet let provozu
Zvenčí působí Žižkovský vysílač téměř stejně jako na počátku 90. let, uvnitř se ale za více než tři desetiletí změnilo téměř vše kolem technologií i využití veřejných prostor.
Především skončila éra analogového televizního vysílání. Věž prošla přechodem na digitální televizi a následně na standard DVB-T2. Zároveň se z ní začalo šířit digitální rozhlasové vysílání DAB+. České Radiokomunikace využívají Žižkov i pro rozvoj nových distribučních technologií. V červnu 2024 spustily ze stanoviště Praha–Žižkov regionální digitální rozhlasovou síť R15 a během roku 2025 dál rozšiřovaly sítě DAB+ pro komerční rádia.
Technická funkce věže tedy rozhodně nezmizela – naopak se průběžně mění podle způsobu, jakým se televizní a rozhlasový obsah šíří.
V Žižkovském vysílači v Praze byla dokončena rekonstrukce interiéru. Vznikla tam luxusní restaurace a jednoapartmánový hotel (29. října 2012, Praha).
Viditelnější proměnou prošly prostory pro veřejnost. V letech 2011 až 2012 byla zásadně přestavěna restaurace i vyhlídková část. Vznikla modernizovaná observatoř, restaurace a také neobvyklé hotelové apartmá. Vyhlídka ve výšce přibližně 93 metrů umožňuje za dobré viditelnosti dohlédnout desítky kilometrů od Prahy.
Chránili židovské kulturní dědictví. Jejich jména nově připomínají bronzové desky |
Od roku 2006 se věž také při různých příležitostech barevně nasvěcuje. Většinou září v českých národních barvách, na Mezinárodní den žen 8. března se ale zbarvuje dorůžova, 10. října na Světový den duševního zdraví svítí fialově a 2. dubna na podporu lidí s autismem se „obleče“ do modrého hávu. Slavnostní nasvícení například i s laserovým paprskem bývá při výročí konce druhé světové války.
Miminka Davida Černého k Žižkovské věži patří už neodmyslitelně. Novějším a méně nápadným prvkem na úrovni vyhlídky pro veřejnost jsou Andělská křídla, instalace americké umělkyně April Popko. Křídla z opravdových ptačích per se na věži objevila poprvé v roce 2019, dnes už jsou trvalou expozicí. „Jsou symbolem míru, naděje, kuráže a svobody, což reprezentuje spojení mezi rozdílnými kulturami a místo mezi nebem a zemí,“ uvedla Tower Park Praha.
Dnes je to přesně rok, kdy jsem v naší observatoři instalovali křídla od @aprilpopko tyto křídla jsou symbolem míru, naděje, kuráže a svobody což reprezentuje spojení mezi rozdílnými kulturami a místo mezi nebem a zemí.
Označujte nás ve svých fotkách @popko_wings @towerparkpraha @aprilpopko
