Území Skopje se počítá mezi nejdéle nepřetržitě osídlená území v celé Evropě. Už od neolitu. A mnohokrát tudy procházela historie. Žít tu měli Pajónové, Ilyrové, starověcí Makedonci, Římané, Byzantinci, Bulhaři, Srbové, Osmané, Jihoslované a etničtí Makedonci.

Autor: kallerna, Creative Commons

Kde jsou ale ty stopy jejich pobytu? Proč v sídle, které bylo tím nejvýznamnějším bodem na trase mezi Aténami a Bělehradem, je k vidění tak málo architektonických skvostů? Kde je to historické jádro města s největšími památkami?

Autor: kallerna, Creative Commons

Stověžatá Praha je proti Skopje učiněná mladice, a přece působí honosněji. Protože se může pyšnit historickými budovami, které se v severomakedonské metropoli hledají marně.

Autor: Vito Valentinetti

Ten nedostatek „krásné staré architektury“ působí o to výrazněji, že celé centrum severomakedonského Skopje je jakoby zalité v betonu.

Autor: kallerna, Creative Commons

K vidění jsou tu ty nejdivočejší stavby balkánského jugoslávského brutalismu. Železobetonová monstra, připomínající protiatomové kryty a vesmírné základny.

Autor: Dan, Creative Commons

Kam se všechna ta krása minulosti vytratila? Proč se Skopje jeví tak vyprázdněné a vykořeněné? Odpověď netkví v nějakém socialistickém budovatelském experimentu, ale v nedávné historii města. Města, které se zemí srovnalo zemětřesení.

Autor: Vito Valentinetti

Bylo to jedno z nejničivějších zemětřesení, které bývalou Jugoslávii kdy postihly. Jeho epicentrem se stala makedonská metropole, Skopje. Když v pátek 26. července 1963 otřesy odezněly, ležely tři čtvrtiny města v troskách.

Autor: Profimedia.cz

To zemětřesení o síle 6,9 na Richterově škále vlastně trvalo „krátce“. Všechny hlavní otřesy proběhly přibližně ve dvaceti sekundách. Škody, které po sobě zanechaly, ale byly naprosto katastrofální. Na tuto tragédii nebyl Balkán ani zdaleka připraven a bilance ztrát tomu odpovídala.

Autor: Profimedia.cz

K ničivosti výrazně přispělo i to, že zemětřesení udeřilo v 5 hodin 17 minut ráno. V době, kdy většina obyvatel města a sídel v jeho okolí ještě spala, nebo se teprve probouzela a byla přítomná doma.

Autor: Profimedia.cz

Prvotní odhady hovořily o sto a až dvou set tisících lidí bez domova, protože zničeno bylo na 75–80 procent ze zástavby celého města. Později k tomu bude připočítáno 1078 mrtvých a 3 383 raněných.

Autor: Profimedia.cz

Na takové odhady ztrát a stanovení rozsahu poškození si svět musel počkat. Zemětřesení totiž vyřadilo veškeré spojení města s okolním světem. První zprávy zněly neuvěřitelně. „Město po zemětřesení zmizelo, zůstaly jen sutiny, Skopje už neexistuje!“

Autor: Profimedia.cz

Záchranáři museli vysvobodit 16 000 lidí, uvězněných pod troskami.

Autor: Profimedia.cz

Otřesy byly tehdy cítit na území celé (dnešní) Severní Makedonie, především pak v údolí řeky Vardar. Celkově byla zemětřesením zasažena plocha o rozloze přibližně 50 000 kilometrů čtverečních. Hlavní makedonské město, tehdy se 170 000 obyvateli, ale dostalo nejtěžší zásah.

Autor: Profimedia.cz

Silnice a náměstí zmizely pod sutinami. Infrastruktura přestala existovat. Poslat pomoc po železnici? Nádraží přestalo existovat. Nezůstala stát ani radnice, nemocnice nebo telefonní ústředna.

Autor: Profimedia.cz

Záchranné práce se rozběhly okamžitě. Nad očekávání pohotově tenkrát zareagovala i Jugoslávská vláda, která k makedonské metropoli přesměrovala armádu, dobrovolníky i nemalé zdroje z federálních rezerv.

Autor: Profimedia.cz

Československo nestálo stranou. Už o den později sem zamířilo zvláštní letadlo s pomocí československého Červeného kříže. Nebyla to jediná pomoc ze zahraničí.

Autor: Profimedia.cz

Do Skopje přicestovali záchranáři i z dalších evropských zemí, včetně Švédska, Nizozemska, Sovětského svazu či Velké Británie.

Autor: Profimedia.cz

Tím prvním a nejdůležitějším úkolem bylo odklizení trosek a zajištění náhradního domova pro ty, kterým zemětřesení vzalo střechu nad hlavou. Byl to svými rozměry neuvěřitelný úkol.

Autor: Profimedia.cz

Tragédie po zemětřesení hrozila přerůst v humanitární katastrofu. Situace si žádala bezodkladné řešení, a svět tehdy skutečně pomáhal. Mezinárodní pomoc poskytlo v nejrůznější podobě tehdejší Jugoslávii celkem 78 zemí.

Autor: Profimedia.cz

Hodí se zmínit, že původním plánem bylo město Skopje, které ve svých původních obrysech po zemětřesení přestalo existovat, zcela opustit. Ale to množství mezinárodní pomoci, soustředěný zájem a příliv materiálu i pracovních sil ze zahraniční vedly k tomu, aby město bylo obnoveno.

Autor: Profimedia.cz

Kým a jak obnoveno? To je zajímavé samo o sobě. V Evropě, rozdělené tehdy neprostupnými hranicemi železné opony, se na území Makedonie setkávaly záchranné mise z východu a západu. Vedle sebe působily týmy z rozděleného světa, a spolupracovaly na společné věci.

Autor: Profimedia.cz

V atmosféře Studené války ta míra spolupráce a ochoty byla nebývalá.

Autor: Profimedia.cz

Mnohé země, ať už ze západní, či východní Evropy vyslaly do Skopje odborníky a inženýry, kteří během léta 1963 vybudovali několik nových sídlišť v blízkosti města. Zajistili tím obyvatelům města dočasné ubytování, než přijde zima.

Autor: Unknown author, Creative Commons

Nejvíce pomoci poskytla Francie, Spojené království, Spojené státy a Sovětský svaz. Ani pomoc z Československa však nebyla zanedbatelná.

Autor: OldSheterhand, Creative Commons

Netrvalo to ani měsíc, když jugoslávská vláda komisi pro obnovu města. Komise získala podporu organizace UNESCO a její první zasedání se konalo ve „Městě na jezeře“, Ohridu, na západě Makedonie.

Autor: Profimedia.cz

Byla zřízena rada pro městské plánování – tehdy první svého druhu v Jugoslávii – a její komise povolala k obnově města specialisty v oblasti urbanismu, kteří již měli zkušenosti s rozsáhlou přestavbou měst.

Autor: Profimedia.cz

Zvláštní pozornost byla, kvůli zkušenostem s plošnou devastací sídel během válek, věnována polským odborníkům. Patřil mezi ně například architekt Adolf Ciborowski, který se podílel na obnově válkou zničené Varšavy.

Autor: Kenzo Tange Associates, Creative Commons

V říjnu 1964 byl radou města Skopje schválen komplexní plán přestavby. Město mělo být protkáno čtyřproudými magistrálami s mimoúrovňovými křižovatkami a zřízen byl rozsáhlý systém městské dopravy, počítající s hustou sítí autobusových linek.

Autor: Spomenik Team, Creative Commons

Původní lehce orientální a silně historizující charakter Skopje, který se kvůli zemětřesení a následným demolicím prakticky vytratil, měla nahradit tenkrát tolik moderní a „trendy“ brutalistická architektura.

Autor: Kenzo Tange Associates, Creative Commons

Nový plán výstavby města byl sestaven tak, aby byl schopen reagovat i na další možná ohrožení. Například povodněmi, které tu působily komplikace každé jaro.

Autor: archiv Mirjana Lozanovksa

Nestavělo se tedy jen nové město, ale i vodní elektrárna. Byly vyhodnoceny nové bezpečnější zóny pro zástavbu.

Autor: archiv Mirjana Lozanovksa

A taky se stavělo na mnohem pevnějších základech, s robustnějšími konstrukcemi. Skopje se měnilo, obrázky ze starých pohlednic mizely před očima.

Autor: archiv Mirjana Lozanovksa

Nové centrum města začalo vznikat po roce 1971, podle společného projektu jugoslávských a zahraničních expertů. Mezi nejvýznamnější patřil japonský urbanista Kenzó Tange.

Autor: archiv Mirjana Lozanovksa

Jak vlastně vypadalo nové Skopje? Jedním z nejvýraznějších symbolů přestavby se stal Telekomunikační komplex a hlavní pošta, navržené makedonským architektem Jankem Konstantinovem.

Autor: yeowatzup, Creative Commons

Telekomunikační centrum bylo dokončeno v roce 1974, budova pošty na přelomu 70. a 80. let. Monumentální železobetonová stavba s válcovými prvky a poštovní halou připomínající betonový květ patří k nejfotografovanějším ukázkám brutalismu.

Autor: kallerna, Creative Commons

Sám Konstantinov ostatně připouštěl, že telekomunikační centrum připomíná vesmírnou stanici.

Autor: Dan, Creative Commons

Neméně působivý je studentský domov Goce Delčev architekta Georgiho Konstantinovského, projektovaný od roku 1969 a budovaný v 70. letech.

Autor: kallerna, Creative Commons

Čtyři mohutné obytné bloky jsou propojeny vysoko vedenými betonovými mosty a jejich fasády ponechávají železobeton prakticky bez příkras.

Autor: kallerna, Creative Commons

K „ikonám“ nového Skopje – dnes ne zrovna s nadšením obdivovaným – patří také Makedonská opera a balet, vybudovaná v 70. letech podle návrhu slovinského kolektivu Biro 71.

Autor: kallerna, Creative Commons

Stavba na břehu Vardaru nevypadá ani tolik jako klasický dům, jako spíš jako seskupení obrovských bílých betonových ker.

Autor: kallerna, Creative Commons

Výraznou stavbou se stala i budova Národní banky, kterou navrhla architektka Olga Papesh, jedna z mála žen, které v té době vedly takto rozsáhlé státní projekty.

Autor: kallerna, Creative Commons

Střední škola Nikoly Kareva pochází též z rýsovacího prkna architekta Janko Konstantinova. Dostavěna byla v roce 1968.

Autor: archineering

Budova Hydrometeorologického institutu od architekta Krsta Todorovskiho, dokončená v létě 1979.

Autor: Kallerna, Creative Commons

Obnova města – asi se vážně nedá mluvit o „rekonstrukci“ – byla na svou dobu rychlá. Možná až příliš.

Autor: archiv Mirjana Lozanovksa

Domy se daly postavit znovu. Silnice znovu vyasfaltovat. Mosty překlenout řeku a nové čtvrti napojit na vodu, elektřinu a dopravu.

Autor: Profimedia.cz

Mnohem hůř se obnovovala sousedství, vzpomínky a vztah obyvatel k místům, která přestala existovat.

Autor: Profimedia.cz

Daní za úspěch – vytvoření modernistického sídla na katastru zdemolovaného města – však bylo ono pocitové vykořenění místních obyvatel. Zemětřesení jim vzalo střechu nad hlavou, ale komplexní přestavba je připravila o vzpomínky.

Autor: Profimedia.cz

V tom „novém“ Skopje už nebylo nic jako dřív. Čím pro ně bylo město typické a charakteristické, to víceméně zmizelo.

Autor: Profimedia.cz

Proměnilo se též uspořádání zasídlení obyvatel, jejich etnické složení. Původní sousedství byla rozdělena, komunity rozbity a lidé byli přestěhováni do nových domů a budov, kde se vzájemně neznali. Byl to nový začátek pro všechny.

Autor: Profimedia.cz

Město, které po staletí rostlo postupně a živelně, dostalo během několika málo let úplně jinou tvář. Ne jiné obyvatele.

Autor: Profimedia.cz

Architekti, urbanisté a inženýři, kteří se na obnově podíleli, chtěli Skopje zachránit. A současně vytvořit město, které už podobná katastrofa tak snadno nezničí. Betonové stavby byly výrazem tehdejšího přesvědčení, že město je možné naplánovat lépe, bezpečněji a moderněji.

Autor: Profimedia.cz

Na obnově Skopje se spolupodíleli Jugoslávci, Poláci, Japonci, Američané, Sověti i odborníci z dalších zemí. Východ se Západem. Socialistické země s kapitalistickými.

Autor: B.A.C.U.

Město zničené během několika sekund se na čas stalo společným projektem celého rozděleného světa, který se jinak připravoval na možnost vzájemného zničení. Možná právě proto působí betonové Skopje dodnes tak zvláštně.

Autor: Vito Valentinetti

Brutalistické stavby tu nejsou jen produktem architektonického snění socialistické Jugoslávie. Jsou rovněž pomníkem toho krátkého okamžiku, kdy se katastrofa jednoho města stala společným projektem desítek zemí.

Autor: BuildMk, Creative Commons

Proto možná není úplně spravedlivé dívat se na betonové kolosy severomakedonské metropole jen jako na architektonická monstra, která starému městu vzala jeho historickou krásu.

Autor: Vito Valentinetti

Skopje o svou minulost úplně nepřišlo. Jen ji, na rozdíl od Prahy a jiných evropských měst, neprezentuje navenek zdmi starých paláců, věžemi kostelů a zdobnými fasádami měšťanských domů. Svou historii ukazuje světu jizvami, zalitými železobetonem.

Autor: Julian Lupyan, Creative Commons

20 sekund, které zničily Skopje. Jak se ze starého města stala betonová džungle