František Janeček si nechal postavit letní sídlo za 2,8 milionu korun na bývalém Korbelově vršku v roce 1928. Dům se stal rázem dominantou kraje místo staré hradní věže.
Když v roce 1949 došlo k jeho konfiskaci, noví majitelé zjistili, že ve dvou místnostech, které Janeček nejvíc obýval, tedy v pracovně a ložnici, visí obrazy, po jejichž odklopení se objevila rozvodná deska s plánem domu posetá žárovičkami a zdířkami pro sluchátka.
Celá stavba byla propojena vedením, každé otevření dveří či okna rozsvítilo žárovičku. Majitel tak mohl monitorovat pohyb osob po domě, navíc každá místnost disponovala zabudovaným tajným mikrofonem, takže bylo možné poslouchat, kdo o čem hovoří.
Hlavní vchod do Janečkovy vily chrání budova bývalé strážnice.
Dům pro vynálezce
Autory projektu Janečkovy vily byli architekti Otto (1887–1965) a Karl (1894–1979) Kohnovi. K jejich nejznámějším dílům patří fronta činžovních domů na pražské Letné v těsném sousedství stadionu Sparty zvaná Molochov, kterou projektovali společně s Josefem Havlíčkem.
Vila v Týnci byla zařízena s vytříbeným stylem, ale tak, aby umožnila továrníkovi rychlý útěk. Z pracovny i ložnice vedly tajné chodby do sklepa, což mělo zaručit rychlou evakuaci v případě nebezpečí.
Traduje se také, že z nejvyššího ochozu sledoval dalekohledem dění v prostoru své továrny na protějším břehu Sázavy (nynější Metaz), a pokud spatřil dělníka, který se někde v zákoutí ulejval, následovala okamžitá výpověď.
Nástavba obývacího pokoje na nejvyšším okruží nevypadá příliš esteticky.
Vila byla zabavena právoplatným majitelům až v roce 1949 (nejdříve ji vlastnil Metaz, posléze zde fungovalo obchodní oddělení tehdejšího národního podniku Jawa), nepodléhala proto Benešovým dekretům a mohla být v restituci opět vrácena dědicům.
Od nich ji zakoupil Antonín Herbeck, jednatel společnosti Stratosféra. Ten do svého soukromí média nepouští, výjimkou nebyl ani David Vávra při natáčení televizního seriálu Šumná města.
Vilu nový majitel kompletně zrekonstruoval, v interiérech z dob Františka Janečka nezůstalo nic. Pokud vás zaujala zvláštní nástavba na nejvyšším okruží vily, je to obývací pokoj s klimatizací. Janečkova vila představuje unikátní záležitost, proto ji také ČVUT navrhuje zařadit na seznam chráněných staveb.
Zadní trakt tiskárny se snaží dodržet architekturu vily.
V roce 2003 vyrostla pod stavbou tiskárna, která se snaží alespoň svými některými komponenty ladit s někdejším Janečkovým obydlím. Na protějším břehu Sázavy byl postaven objekt hotelového a vodáckého střediska Bisport, jenž také nese kruhové stavební prvky.
Ing. František Janeček1878–1941 Krátce pracoval u firmy Schuckert a spol., pak jako konstruktér v "Kolbence". Právě ta ho poslala v roce 1901 do Nizozemí, aby v Maarssenu dohlížel na stavbu továrnu na dynamoelektrické stroje. Jeho první patent byl podzemní přívod elektrického proudu, brzy následovaly další, například v r.1906 prodal do Německa svůj patent na obloukovou lampu. K jeho nejznámějším vynálezům patřil také ruční nárazový granát a další zbrojařské patenty. Talentovaný vynálezce i obchodník zbohatl na zbrojní výrobě, hlavně na granátech a kulometech, to však nic nemění na světovém fenoménu jménu Jawa. Tento název vznikl spojením jmen JAneček a WAnderer. Když po první světové válce poklesly zakázky zbrojní výroby, hledal Janeček nový zdroj příjmů. Jedním z dalších důvodů byla i tragédie, kdy při převozu granátů z jeho továrny došlo k výbuchu v pražské Truhlářské ulici a zahynuli tři lidé. Zprvu chtěl vyrábět šicí stroje, ale nakonec se rozhodl pro motocykly. Proto koupil licenci na stroje Wanderer. Ty spatřily světlo světa roku 1902 v německém Chemnitzu. Byly zprvu velice úspěšné, ale ve 20. letech minulého století začaly ztrácet na konkurenceschopnosti. Proto Němcům přišla vhod nabídka na odkoupení licence, k němuž došlo v roce 1929. To je také oficiálním datem (přesně 17. srpna) vzniku firmy Jawa. František Janeček patřil v prvé řadě k tvrdým obchodníkům. Začínal v Praze na Zelené lišce, ale kvůli potížím s regulačním plánem se začal poohlížet jinde. Zalíbil se mu právě Týnec nad Sázavou, kde zamýšlel vybudovat jakousi alternativu k Baťovu Zlínu, kde by žilo nejméně 20 tisíc obyvatel. Proto také věnoval 50 tisíc na nový regulační plán Týnce. Vedla sem železniční trať, obyvatelé neměli mnoho příležitostí k uplatnění, proto tam byla levná pracovní síla. Vodní tok Sázavy zaručoval pohon pro stroje a v okolních lesích bylo plno palivového dříví. Janeček už v roce 1925 přispěl na zřízení telefonní centrály, o tři roky později na stavbu školy, na převod sekundární elektrické sítě a na výstavbu silnice Týnec – Chrást. Stal se členem společnosti pro elektrifikaci kraje a začal systematicky vykupovat pozemky. Po jeho smrti (4. 6. 1941) a zpopelnění ve strašnickém krematoriu byla urna s jeho ostatky uložena na zahradě týnecké vily pod velkým pomníkem. V roce 1973 byl na žádost vdovy přemístěn na Olšanské hřbitovy včetně náhrobku. Stěhovala ho těžká technika, nicméně na pražském hřbitově se ukázalo, že obelisk nesplňuje tamní normy ohledně výšky a musel být asi o metr oříznut. František Janeček byl dvakrát ženatý, jeho syn z druhého manželství Marcel žije v Praze, jméno nesou i vnuci a pravnuci. |
V budovách Jawy se sice cosi děje, nicméně celek vypadá značně zanedbaně
