Až si budou cenu, jejíž podoba se stala symbolem festivalu od roku 2020, odvážet vítězové jednotlivých kategorií už 57. ročníku Mezinárodního filmového festivalu Karlovy Vary, který začíná 30. června, asi nebudou ani tušit, jak náročný byl (a také stále je) vznik a výroba této ceny.
Původně si ti nejlepší odváželi cenu v podobě karlovarské oplatky z křišťálu, která se předávala v „typické“ krabici pro filmy. Jenže se špatně držela a mnohé z cen „nepřežily“ ani první večer po předání.
A tak se pořadatelé rozhodli pro inovaci. Autorem bronzové sošky držící křišťálový glóbus je slovenský fotograf Tono Stano, jemuž byla inspirací a modelem pro sošku Ema Černáková, druhá vicemiss České republiky z roku 2001.
Když múzy mají místo zeměkoule míč
Nelze jednoduše říci, že fotografovi stála modelem stála půvabná blondýnka Ema. „Stála modelem není úplně přesné vyjádření, protože jsem původně při focení s Tonem visela za nohy hlavou dolů a objímala gymnastický míč. Původní myšlenka, tuším, byla múza přilétající k planetě – glóbu, tak nějak. Za nohy mě kdosi přes kladku vytahoval do výšky,“ vzpomíná Ema.
To samozřejmě nestačilo, takže pro focení vizuálu ceny musela jít Ema i do ateliéru sochaře Martina Krejzlíka, který ji odléval masku obličeje. Asi nejpříjemnější bylo posezení v křesílku, kdy sochař podle jejích chodidel vytvářel sošku.
„Realistická soška ženy však nesplňovala představu éterické múzy, proto je konečná podoba ta, kterou známe. Nahota při pózování mi nevadila, vnímám ji jako přirozenou. Ale samozřejmě je to jiné ve ´světle reflektorů´, nejsem exhibicionistka,“ prozrazuje Ema Černáková, dnes Sotiropoulos, která žije i se svým manželem a třemi dětmi ve Virginii nedaleko oceánu.
Křehký křišťál umí pozlobit
Dnes už osmým rokem vytváří glób z bezolovnatého křišťálu sklářský mistr Milan Man. Na palici, jak se říká ve sklářském slangu, natáhne jadýrko, pak sklovinu. Píšťalou je třeba neustále točit, protože sklovina je tekutá.
OBRAZEM: Nejkrásnější české sklo opět oslnilo celý svět. Podívejte se!![]() |
Dokonalý tvar vzniká i pomocí tří „svaláků“, což jsou dřevěné hranoly, ve kterých jsou vydlabané důlky odpovídající potřebnému tvaru baňky. Třetí, ten nejmenší, by měl dát glóbu jeho požadovaný průměr, tedy 11,5 cm.
„Nesmí být menší ani větší, aby přesně zapadl do rukou sošky,“ vysvětluje Milan Man. Glóby se připravují po obědě, aby teplota skloviny klesla z původních 1 400 °C na požadovaných přibližně 1 200 °C. Zkušený sklářský mistr, který pracuje s dalšími dvěma pomocníky, jich dokáže vyfouknout za den přibližně dvacet.
„Jenže někdy lze použít jen dva, jindy polovinu, záleží na kvalitě skla. Nesmí v nich být jediná bublinka, sklo musí být naprosto čisté,“ popisuje Milan Man.
Pokud se 24 hodin po vychladnutí zjistí, že je tam nějaká, byť sebedrobnější chybička, sklo se rozbije a opět se roztaví. Sklovinu taviči připravují přes noc, někdy se však stane, že ji použít vůbec nelze. Sklářské řemeslo je hodně náročné.
Glóby pak přebírá brusič Jiří Khas, který je musí dokonale obrousit a připravit pro konkrétní sošku, nikdy nejsou totiž úplně stejné. Pro každý ročník je pak třeba připravit více glóbů než bude vítězů, občas se stane to, co by stát nemělo. Domů si proto každý vítěz odváží krásnou trofej, nikoli střepy pro štěstí…
Milan Man s tím počítá, ale sám přiznává, že nejraději dělá velké fantazijní věci, rád spolupracuje se skvělými designéry, jako je Jiří Šuhájek nebo byl Bořek Šípek. I v době covidu, kdy fungovala pouze jediná pec, se do sklárny těšil. Střídaly se zde v týdenním cyklu celé party, aby se od sebe nenakazily. A protože píšťaly jsou společné, dostaly stříbrné „náústky“, aby se předešlo nákaze.
Na odchod do důchodu v 58 letech, což pro skláře v náročných provozech dlouho platilo, však bude muset on i jeho kolegové s největší pravděpodobností zapomenout. A to přesto, že se teplota u pecí, kde pracují, pohybuje kolem 60 °C, v létě však bývá ještě vyšší. Právě náročné prostředí je jedním z důvodů, proč se mladí lidé do skláren tolik nehrnou.
O značce MoserJiž 166 let nesou výrobky karlovarské sklárny jméno svého zakladatele, rytce a obchodníka Ludwiga Mosera. Společnost MOSER se sídlem v Karlových Varech pokračuje v jeho stopách a tradiční ruční výrobu dále rozvíjí. Její díla, která jsou vyráběna z kvalitního bezolovnatého křišťálu, směřují na český trh stejně jako na ten mezinárodní. Díky tomu dnes firma patří mezi přední české exportéry a reprezentuje tak celosvětově umění českých sklářů. Moser je členem velmi prestižního společenství Comité Colbert, které si klade za cíl udržet a rozvíjet tradiční rukodělnou výrobu luxusních výrobků. |