Na čerstvém vzduchu
 |
S rostoucí populací měst se lidé začali obávat výchovy malých dětí v těsných prostorách domáckých místností. Vynálezci proto navrhli miniaturní verandu na spaní, kterou bylo možné instalovat vně, před jakýmkoli oknem. Zařízení se zdálo dostatečně robustní – železná výztuha umožňovala prý unést až 227 kilogramů váhy, zatímco kotvení a boční stěny chránily verandu před silným větrem. Mřížovaná okna a síťovina v přihrádce bránily dítěti vylézt ven a hmyzu vlétnout dovnitř.
A jak velmi názorně ukazuje obrázek, ta veranda byla dostatečně prostorná, aby se do ní vešel malý kočárek, „takže úsilí matky při vkládání a vyndávání dítěte bylo minimalizováno“, jak prozrazuje popisek výrobce.
Každá maminka chce, aby si její dítě hrálo v přírodě na čerstvém vzduchu. V 30. letech minulého století se však ve velkých přecpaných městech žilo těžce. Okolí bylo špinavé a bez zeleně. Řešení nabízela dětská klec. Stačilo ji pouze upevnit na okno. Maminka se pak věnovala domácím pracím a dítě si beze strachu spokojeně hrálo. Někdy i se sourozencem. Do klece se dala měkká deka či přikrývka, polštáře, hračky a byl klid. Miminka v kleci pokojně spala, starší zvídaví potomci mávali na kolemjdoucí, kteří šli po chodníku.
Tolik žádaný sociální kontakt ratolesti rozhodně nechyběl. Celý den se batole mělo na co dívat. Pod oknem jezdila auta a kolem oken poletovali ptáci a hmyz. Dítě bylo vystaveno nejen slunečním paprskům a příjemnému vánku, ale i nepříznivým povětrnostním vlivům, a také například městským holubům. Zábrany proti ptákům klece neměly.
