Profesor Jiří Pelcl, autor architektonického řešení expozice, o ocenění říká: „Je to pro školu velký úspěch uplatnit se v tak silné mezinárodní konkurenci. Ocitli jsme se ve vybrané společnosti značek jako Cartier, Cassina, Panasonic, Wallpaper, Foscarini, Audi, Samsung, mezi významnými školami jako Central Saint Martins v Londýně nebo Aalto University v Helsinkách.“
V Miláně totiž v dubnu vedle slavného mezinárodního veletrhu Salone del mobile a veletrhu Euroluce, které se oba konají na výstavišti Rho, probíhají desítky či spíše stovky dalších výstav a akcí, ať již v showroomech firem, tak také v průmyslových zónách.
Princip tvorby obrazu odlišuje proces daguerrotypie od všech ostatních běžně užívaných způsobů fotografie.
Málokdy však bývají oceněné studentské výstavy. VŠUP, která má za sebou více než 130 úspěšné činnosti, se to však podařilo. Svou výstavu pojali studenti jako propojení bohaté historie, umělecko-řemeslnických hodnot se současnými trendy, ale také kritiku konzumního životního stylu.
Výstava proti konzumu
„Staré sádrové modely, které určovaly nadčasový estetický kánon, jsou součástí školní identity a zároveň odrazovým můstkem pro aktuální, skrytě angažovanou, milánskou expozici. Významový kontrapunkt mezi různými přístupy k času je tématem výstavy: pomíjivý nebo věčný, prchavý nebo stálý, rychlý nebo pomalý, momentální nebo udržitelný. V obecné rovině tak milánská výstava sleduje otázku časovosti věcí a obrazů,“ vysvětluje hlavní myšlenku výstavy její kurátorka, Lada Hubatová–Vacková.
Expozice představila práce tří vybraných absolventů a studentů. Návštěvníci si mohli prohlédnout tematickou sérii daguerrotypií Ondřeje Přibyla, která spojuje téměř 180 let starou, technologicky velmi náročnou a unikátní fotografickou techniku se soudobými tématy.
Hlavní myšlenkou projektu Venduly Radostové byl rozklad, destrukce a čas. Nevypálené figurky tradičního výrobce porcelánových předmětů firmy Royal Dux ponořila do akvária s vodou a postupně je nechala rozpadat. Vše zachytila kamera a ve videosekvenci byl vidět postupný rozklad.
Poslední z vystavujících Lenka Vacková poukázala na konzumní styl a odvrácenou stranu módního průmyslu.
Pro milánskou výstavu si připravila uměleckou performanci, kde si nechala na tělo vyhotovit tetování v podobě logotypů známých značek. Místo permanentního tetovacího inkoustu nechala použít vlastní krev, která se postupně vytrácí, stejně jako pomíjivé módní trendy. Použití krve autorka zvolila jako projev nesouhlasu vůči faktu, že za naši marnivost někdo jiný často doslova platí vlastní krví.
„Výstavu nevnímáme jako radikální protest vůči stále silnějšímu konzumerismu. Poukazujeme na křehkou hranici a složitou otázku pomíjivosti a věčnosti. Právě toto uvědomění by mělo být jedním z určujících témat pro tvorbu nejen naší školy,“ hodnotí myšlenku výstavy prorektor UMPRUM Jiří Pelcl.
Ten Lenku Vackovou podpořil doslova vlastní krví, nechal si totiž vytetovat logo VŠUP na hruď. Přidal se k němu i profesor Jan Němeček, ten se však rozhodl pro logo ateliéru, který vede.
