V nejvyšším bodě mají na výšku pětasedmdesát metrů a při návštěvě čtvrti Simmering v rakouské metropoli je jednoduše nemůžete přehlédnout. Jsou to největší stavby daného typu v celé kontinentální Evropě. A jedny z nejstarších dochovaných rovněž.
Vystavěny byly během tříleté etapy, která započala v roce 1896. O jejich ikonickou podobu se postaral Oberbaurat, hlavní městský architekt Franz Kapaun. Ten při řešení fasády vsadil na červenou pálenou cihlu a skutečně výrazné rysy, které kromě účelnosti vypovídají o monumentální kráse industriálních staveb.
Původně vznikly jako rozšíření areálu městské plynárny Gaswerk Simmering. Každá z nich v sobě nesla – v pětapadesát metrů vysokých železných zásobnících – 90 tisíc metrů krychlových hořlavého svítiplynu, získávaného ze spalování uhlí a využívaného ke svícení i výrobě tepla.
 |
Čtveřice obřích plynojemů se tehdy starala o vyrovnávání tlaku v potrubí a vykrývání výpadků během špičkové denní spotřeby. Kromě toho, že zajišťovaly plynulou distribuci k městským odběratelům, také nesmírně přispívaly ke stabilizaci místních cen. Proto se pro ně ujal název Gasometr, tedy plynoměr, byť vlastně jde o plynojemy.
Ve své době to byl ohromný počin stavební i technický, ročně jimi prošlo až 100 milionů metrů krychlových plynu. Jenže ani takové objemy trvale nestačily k zajištění poptávky rostoucího města. Když byla jejich stavba zahájena, měla Vídeň 730 tisíc obyvatel. V roce 1910 už ale byla velká, se dvěma miliony obyvatel, jako tehdejší Paříž nebo Berlín.
V průběhu 20. století se navíc přecházelo na bezpečnější alternativy vytápění – zemní plyn – a díky pokroku ve vývoji vysokotlakého potrubí se objevovaly i o dost bezpečnější technologie k ukládání plynu v podzemních depozitech.
Proto si také prošly několika nákladnými modernizacemi provozu, než byly v roce 1984, po pětaosmdesáti letech provozu, definitivně odstaveny od sítě. Jisté bylo, že město na Dunaji se svých již památkově chráněných Gasometrů vzdát nehodlalo.
Panelové sídliště v Rusku možná láme rekordy, ale na pohled přímo děsí |
Čas na změnu k lepšímu
Horší už bylo, že se Vídeňané dalších deset let se smutkem dívali na jejich neúčelné chátrání.
Impuls změny přišel v roce 1995, kdy ve velké soutěži návrhů byly vybrány projekty čtyř architektů, které měly staré stavby přebudovat k jinému využití. Přestavět je na bytové domy a komerční prostory. Bylo to rozhodnutí, které vyvolalo nemalé kontroverze. Ale jen ochrana pro samotnou ochranu Gasometrů smysl nedávala, a adaptace na nové využití nesla potenciál pro budoucnost.
Architekti Jean Nouvel, Manfred Wehdorn, Wilhelm Holzbauer a stavební firma Coop Himmelblau si „rozdělili“ každý po jednom plynojemu, a pustili se do díla. Cílem bylo zachovat onen ikonický tvar a strukturu cihlových fasád, ale proměnit ten „vnitřek“ a dodat mu výživnější jádro. Ta velkolepá přestavba byla dokončena v roce 2001.
Dnes nabízí rezidenční komplex na Guglgasse přibližně 60 tisíc metrů čtverečních obytné plochy. Přímo uvnitř bývalých plynojemů je 615 bytů. A to jak byty dotované a sociální, tak i bytové jednotky v soukromém vlastnictví. Nachází se tu rovněž studentská ubytovna – koleje pro 400 studentů či Vídeňský národní archiv; koncertní sál. Nižší etáže jsou vyhrazeny pro komerční účely a kanceláře. Funguje tu více než sedmdesát obchodů, restaurací, barů a kaváren. A nechybí ani multikino s dvanácti sály.
Vzácné torzo ovčína fascinuje svou totální proměnou. Je z něj nádherné bydlení |
To užité stavební řešení je hodně netradiční i proto, že byty i 11 tisíc metrů čtverečních užitné plochy kancelářských prostor byly vestavěny dovnitř prstence kruhových zdí, s otevřeným hlubokým středem. Navenek si jsou staré plynojemy pořád podobné, statut vizuální dominanty čtvrti nepozbyly, ale uvnitř se výrazně liší.
Například v přízemí Nouvelovy budovy A byla vybudována stanice metra a architekt ji nechal zastřešit prosvětlující skleněnou kupolí. Firma Coop Himmelblau rozšířila plynojem o dvaadvacetipatrovou novostavbu. Do jejího podzemí umístila multifunkční halu pro 3 tisíce návštěvníků. Manfred Wehdorn vyplnil atrium kruhové stavby městským arboretem. Wilhelm Holzbauer umístil do objektu mimo jiné mateřskou školu.
Vídeň si za tento přístup vysloužila potlesk a uznání. Nejen proto, že město dokázalo zachránit krásné stavby dokumentující minulost města. Ale navíc Vídeň nastavila velmi progresivní model smíšeného využití objektů, které v městské zástavbě vytváří předpoklady úspěšného života. Koncept budov se smíšeným využitím totiž vytváří v bývalých plynojemech čtyřiadvacetihodinový provoz. Lidé zde pracují, bydlí a baví se.
Z Gasometrů, které sice byly hezkou, leč neúčelnou připomínkou minulosti, vznikl „nový a moderní“ vídeňský G-Town, který má cenu navštívit jako technickou památku i zdroj inspirace.
