Prodejci nábytku podrobili současný trh pečlivému průzkumu a rychle reagovali na změny. Menší byty a častější stěhování si vynutily menší, nejlépe multifunkční kusy nábytku.
Města nejsou nafukovací, a protože se do nich stěhují stále noví lidé, aby v nich našli lepší uplatnění, ceny městských bytů za metr čtvereční a nájmy neustále rostou. Přednost tak dostávají menší byty. Navíc přibývá singles domácností, v některých německých velkoměstech už jejich počty přesáhly 50 procent.
Výsledek? Velké pohovky nahrazují dvoumístné, robustní křesla střídají subtilní, takzvaná židlová křesla a vysoké knihovny modulární skládačky, které složíte pouhým „zacvaknutím“ jednotlivých prvků. Papírové knihy jsou už bohužel pro mnohé jen pouhým přežitkem...
Zmenšování nábytku představuje trend, který zejména pro evropský trh rozhodně není záležitostí jedné či dvou sezón. V Česku se sice lidé tolik nestěhují, ale i zde platí, že většina lidí si kvůli finančním důvodům pořizuje menší byty.
Malé interiéry si také vynutily světlé barvy, od bílé, skořápkové, smetanové, pískové až po šedou nebo světle hnědou. U čalouněného nábytku (o něm více zde) se sice firmy snaží prosadit určité módní barvy, vloni třeba petrolejovou a letos vínovou, ale většina zákazníků z praktických důvodů stejně v konečné volbě zamíří k neutrálním a (možná i nudným) šedohnědým odstínům.
Co zde vyrostlo, to se také zpracuje
Apel na používání lokálních materiálů je znát nejen u potravin, ale také u nábytku: evropským favoritem se tak v poslední době stává hlavně dub a buk, tropické drahé dřeviny nelákají. Navíc je dub skvělá a odolná tvrdá dřevina, kterou lze upravit na řadu odstínů. Kvalitní židle či stoly vyrobené z dubu vydrží i pro příští generace.
Velký důraz se vedle materiálu a designu klade také na ergonomii, lidé chtějí totiž po náročné práci relaxovat. Hodně žádané je tak polstrování u židlí a židlových křesel s područkami, pohovky mají elektrické polohování, výšku stolu lze díky chytrým systémům přizpůsobit situaci.
Značka Müller si odvezla ocenění za nové pojetí „bytové stěny“.
Ekologické hledisko se zase promítá do používání zdravotně nezávadných barev i dalších materiálů. Mnohem méně byl vidět broušený nerez nebo chrom, jejich energeticky náročná výroba se samozřejmě promítá do ceny.
Subtilní ocelová podnoží dokončená nejčastěji komaxitovými barvami jsou pro zákazníka z cenových i ekologických důvodů mnohem přitažlivější (komaxitové práškové lakování představuje moderní povrchovou úpravu kovů, která se vyznačuje vysokým krytím a odolností proti vnějším vlivům).
Výrazně poklesl i zájem lidí o velké kusy nábytku, například skříně. Při stěhování představují nepříjemnou zátěž. Podle německých průzkumů mají na klesající oblibě velkých skříní velký podíl ženy, které z praktických důvodů v bytech preferují šatny. A také si prosadily spojení kuchyně s obývacím pokojem, nechtějí být „odsunuty“ stranou od dění v bytě.
Novinka společnosti TON, stůl Trapez, díky úzkému plátu horní desky dopřává při sezení nadstandartní prostor.
Nové retro
V době, kdy se společnost snaží vyrovnat s řadou problémů, potřebují mít lidé pocit určité jistoty, stability i bezpečí. Tato přání se odrážejí v příklonu k tomu, co zde už bylo a fungovalo. Nostalgie? Možná, ale také přesvědčení, že je vše na tom správném místě.
Téměř všichni výrobci nábytku s delší historií tak neváhali a oprášili hlavně svá slavná křesla či židle. K vlně retro stylu, například ke slavným 60. letům minulého století, se však přidaly i mladé firmy, protože vidí, jak velký zájem vyvolává nábytek inspirovaný tímto obdobím i u mladých zákazníků.
A zdaleka nejde jen o nápodobu slavných židlí Ray a Charlese Eamesových, které patří již dávno k designových ikonám. Radovat by se mohli i mnozí slavní skandinávští tvůrci, zejména Arne Jacobsen, ale třeba i Eileen Grayová, která ve 30. letech minulého století hojně pracovala s trubkovou ocelí na podnoží stolů a masivním dřevem na desky, aby vyvážila chladný kov. To, co dnes nabízí třeba značka KFF, je obdoba jejích jídelních stolů.
Horní plát z masivního dřeva a kovové, lehce industriální podnoží, to je trend, který se na veletrhu imm opakoval velmi často.
Všechno tu už bylo. Jenže některé tvary se osvědčily tak, že není důvod se k nim nevrátit.
Trubková ocel , která se prosadila zejména ve 20. a 30. letech minulého století (a mnohde tento nábytek slouží dodnes), se prostě vrátila opět na výsluní. Možná to svědčí i o tom, že výrobci i zákaznici pochopili, že nábytek může sloužit celou řadu let. Ať už vyrobený z dubu, z překližky nebo trubkové oceli.
