Umění nahlíží na svět jinou optikou a rozehrává odlišný způsob vnímání. Vyvádí z komfortní zóny, nutí přemýšlet, revidovat známé, reagovat na novátorské idey i odhalovat vlastní strachy. Přispívá k poznávání světa, harmonizuje duši a rozvíjí myšlení. Proto je tak důležité, přesto jeho institucionalizované pojetí trvalo nejdéle.
Zatímco první školy fungovaly už v antickém Řecku a první univerzitu v českých zemích založil Karel IV., umění se zájemci učili roztroušeně v ateliérech u mistrů až do konce 18. století. Osvícenství, josefínské reformy zmenšující vliv církve a rostoucí obliba šlechty sbírat umělecké předměty vedly k myšlenkám na založení uměleckého spolku a posléze i vlastní školy.
Po ukončení studia se často octnou ve zvláštním vzduchoprázdnu jiné reality. Tržně úspěšnými umělci a umělkyněmi se jich stane nevelký počet.