1 / 30
Počítá se k nejdelším bytovým domům na světě. Monumentálností neodráží jen éru Rudé Vídně, zhoubných ideologií a občanské války, na něž se rakouské hlavní město snaží zapomenout. Připomíná i časy, kdy slušné bydlení pro dělníky přestalo být snem, a stalo se skutečností. Karl-Marx-Hof je legendou.
Autor: C.Stadler/Bwag, Creative Commons
Vídeňský Karl-Marx-Hof se počítá k nejznámějším obytným stavbám, vytvořených ve 20. století. Bez přehánění. Ovšem častěji než v učebnicích moderní architektury na něj narazíte v hodinách dějepisu. A do historie se nezapsal zrovna hezky.
Autor: Gerald Wintersperger, Creative Commons
Už na první pohled působí jako monumentální pevnost, opevnění hradu. Věže, brány ani uzavřená nádvoří tu nechybí. Ta stavba ale vyniká především svou velikostí, monumentálností. Ulicí se táhne více než kilometrovou délkou.
Autor: Kasa Fue, Creative Commons
Ve Vídni, kterou si pamatujeme pro její zdobné paláce, císařské domy a nádheru barokních kostelů, představuje zcela jiný prvek. Vypadá jako něco nepříslušného, novotvar, hranatý nádor. Který kritice navzdory ale k městu na Dunaji patří.
Autor: Gerald Wintersperger, Creative Commons
Komplex se nachází ve čtvrti Heiligenstadt, v Döblingu, 19. vídeňském obvodu. Rozkládá se mezi ulicemi Heiligenstädter Strasse a Boschstrasse nedaleko Dunaje a Donaukanalu. Na území někdejších dunajských ramen a záplavových ploch, z doby před regulací řeky.
Autor: ČTK
Vznik stavby úzce souvisí s obdobím tzv. Rudé Vídně. Období mezi lety 1919–1934, kdy správu vídeňské radnice vedli členové Sociálně demokratické strany. Byly to neradostné časy, protože po první světové válce a rozpadu monarchie čelila metropole hluboké sociální i hospodářské krizi.
Autor: Christian Hellmich, Creative Commons
Na městě se válka tvrdě podepsala. Vídeňští se vypořádávali s hyperinflací, nezaměstnaností i epidemií španělské chřipky. Mnohé rodiny žily v přeplněných a hygienicky nevyhovujících bytech.
Autor: ČTK
Nové sociálnědemokratické vedení tehdy zahájilo ambiciózní program, který měl zajistit dostupné veřejné bydlení. Řešením neměla být suburbanizace, výstavba kdesi na periferii, ale přímo ve městě.
Autor: Kasa Fue, Creative Commons
Progresivní bytová politika se tak stala klíčovým nástrojem sociální reformy. Na rozdíl od jiných evropských měst se tu „rudá radnice“ rozhodla přestavět a zahustit samotné jádro města. Cílem bylo udržet dělníky blízko pracovních příležitostí a zároveň jim nabídnout důstojné podmínky.
Autor: Dreizung, Creative Commons
A kdo zaplatí byty pro dělníky? Bohatí přece. Program výstavby byl financován mimo jiné zvláštní daní iniciovanou radním Hugem Breitnerem. Zdanění se dotklo především bohatých vrstev a vlastníků nemovitostí.
Autor: ČTK
Skřípalo to, bolelo, upozorňovalo to na třídní rozdíly. Budilo to kontroverze, vyvolávalo vyostřené politické debaty, plnilo to palcovými titulky noviny v celém Rakousku. Efekt se tomu ale upřít nedal.
Autor: Naturpuur, Creative Commons
Vídeň během necelých deseti let vybudovala 64 tisíc bytů. Přičemž 1 400 bytů vyrostlo právě v Karl-Marx-Hofu. Stavělo se v letech 1927–1930 a slavnostní otevření proběhlo 12. října 1930.
Autor: ČTK
Tradice obecních domů, tzv. Gemeindebauten, ve Vídni přetrvala až do současnosti. Město si udrželo rozsáhlý fond veřejného bydlení, který je považován za jeden z nejrozvinutějších v Evropě. Karl-Marx-Hof se stal jeho předobrazem.
Autor: MOs810, Creative Commons
Autorem projektu Karl-Marx-Hof byl architekt Karl Ehn, žák architekta Otto Wagnera. Ehn navázal na Wagnerovu monumentální, ale racionálně pojatou architekturu. Jeho návrh spojil tradiční městskou strukturu s novým sociálním obsahem.
Autor: Naturpuur, Creative Commons
Komplex připomíná středověkou pevnost s výstupky a mohutnými obloukovými průchody. Dlouhá červená fasáda je členěna věžemi, arkádami a plastickými detaily. Ta mohutnost zde měla symbolizovat „nové sebevědomí dělnické třídy“.
Autor: C.Stadler/Bwag, Creative Commons
Stavba je dlouhá přibližně 1 050 metrů a patří tedy k nejdelším obytným budovám na světě. V projektové dokumentaci zabírá plochu kolem 156 tisíc metrů čtvereční, z nichž jen asi 18,5 % bylo skutečně zastavěno. Zbytek tvoří parky, hřiště a vnitřní dvory.
Autor: Kasa Fue, Creative Commons
Karl-Marx-Hof tím jasně demonstroval, že rakouský dělník není ve Vídni druhořadým nebo třetiřadým občanem. Měl mít nárok na slušné bydlení v důstojných podmínkách. Vzhledný byt v dotyku s přírodou a městskou zelení.
Autor: Robot8A, Creative Commons
Na výzdobě se podíleli sochaři Josef Riedl a Otto Hofner. Alegorické plastiky a keramické prvky zdobí hlavní osy budovy. Ornament zde nebyl přepychem, ale prostředkem podpory zaměstnanosti řemeslníků v době krize.
Autor: Herbert Josl, Creative Commons
V komplexu vzniklo přibližně 1 300 až 1 400 obytných jednotek, bytů o velikosti 30–60 metrů čtverečních. Žádná baráková kolonie, ale solidní zázemí pro život. Dispozice byly sice jednoduché, ale výrazně kvalitnější než předchozí formy dělnické bydlení.
Autor: Gerald Wintersperger, Creative Commons
Aby měl dělník, pracovní síla a páteř Vídně, komfortu ještě více, disponoval Karl-Marx-Hof na svou dobu mimořádným zázemím. Součástí areálu byly dvě centrální prádelny a lázně. Dále zde fungovaly mateřské školy, knihovna, zdravotní ordinace i zubní klinika.
Autor: GuentherZ, Creative Commons
Komplex tak poskytoval nejen bydlení, ale i kompletní sociální infrastrukturu. Byl svébytným městem ve městě. Zázemí, střechu nad hlavou, tu našlo přibližně 5 tisíc obyvatel.
Autor: Profimedia.cz
Obloukové průchody vedly do rozlehlých zelených dvorů. Na rozdíl od temných dvorků 19. století, zaplněných dřevěnými kůlnami, zde vznikl otevřený parkový prostor. Zeleň měla podporovat zdraví obyvatel i soudržnost komunity.
Autor: Manfred Werner, Creative Commons
Při výstavbě bylo použito více než 24 milionů cihel. Není bez zajímavosti, že se celý projekt podařilo dokončit ještě před stanoveným termínem, a za méně peněz, než činil plánovaný rozpočet. Rudá Vídeň tedy nebyla neefektivní organizací.
Autor: Gerald Wintersperger, Creative Commons
Karl-Marx-Hof byl pojmenován po autorovi Komunistického manifestu, Karlu Marxovi. Název sám o sobě vyjadřoval tehdejší politický postoj radnice a fungoval jako „rudý hadr na býka“ z opozice.
Autor: Manfred Werner, Creative Commons
V únoru 1934 se komplex stal jedním z hlavních bojišť krátké rakouské občanské války. Členové levicového Schutzbundu se zde zabarikádovali a vedli odpor proti vládním silám. Jednotky Heimwehr na dům pálily z kanónů, bez ohledu na to, že se uvnitř nachází i civilisté.
Autor: GuentherZ, Creative Commons
Konflikt zároveň znamenal konec éry Rudé Vídně. Budova po třídenním ostřelování utrpěla značné škody, mrtvé a stovky raněných. Karl-Marx-Hof se později stal symbolem odporu proti nastupujícímu fašismu.
Autor: Gerald Wintersperger, Creative Commons
Po nástupu autoritářského režimu byl objekt přejmenován na Heiligenstädter Hof. Politická symbolika byla dočasně potlačena, původní jméno bylo stavbě navráceno až po druhé světové válce.
Autor: Christian Hellmich, Creative Commons
Bydlení v Karl-Marx-Hof je, té divoké minulosti navzdory, považováno za příjemné, s vysokou kvalitou života. Klade se tu důraz na sousedskou pospolitost, i když je dnes sousedská atmosféra anonymnější než v minulosti.
Autor: Gerald Wintersperger, Creative Commons
Většina bytů prošla modernizací, od instalace zateplení po renovace koupelen, aby splňovaly soudobé standardy. Karl-Marx-Hof je stále tím sociálním bydlením (Gemeindebau), které poskytuje stabilní a cenově dostupné nájemné, v kontrastu s drahým nájemným ve Vídni.
Autor: Profimedia.cz
Dnes je Karl-Marx-Hof ceněn coby významná památka evropské moderní architektury. Je symbolem toho, že architektura může být nejen estetickým, ale též i politickým a sociálním nástrojem.
Autor: Herbert Frank, Creative Commons
