Chalet s dispozicí 5+kk a plochou 140 m2 představuje víkendový domov pro sportovně založenou rodinu i její návštěvy. V přízemí najdete vstupní halu, velký obytný prostor (rozdělený pouze krbovým komínem na obývací část a kuchyňský kout s velkým jídelním stolem pro dvanáct lidí), pánskou koupelnu a technické zázemí. V patře jsou čtyři ložnice, kde může přespat až dvanáct lidí a další koupelna.
Takový výhled se nikdy neomrzí, a to po celý rok.
Dům byl dispozičně upravený v době výstavby, a tak interiér mohla architektka Magdalena Hopkins ze studia mhinteriors vytvořit zcela na míru.
Projekt přihlásila do soutěže Interiér roku 2019 v kategorii Soukromý interiér – novostavba. Uzávěrka soutěže byla 20. února. Slavnostní vyhlášení nejlepších proběhne 2. června, kvůli koronaviru se musel posunout původní březnový termín.
Ze sedačky je výhled na sjezdovku
Celý dům má úchvatné výhledy na Klínovec a okolní kopce, což bylo jedno z přání investorů: zachovat jich co nejvíce i v rámci užívání domu. Ze sedačky vidíte nejen na krb a televizi, ale hlavně také na sjezdovku. „To samé platí, když si vychutnáváte jakékoliv jídlo, odpočíváte v posteli nebo si dáváte horkou sprchu po celodenní ‚zabíračce‘,“ popisuje Magdalena Hopkins.
Každý detail v zařízení navrhovala tak, aby posloužil příjemné atmosféře a pohodě a zároveň vše odráželo i přání a záliby majitelů.
„Zvláštností v tomto domě je zábradlí, které jsme prvně navrhli pouze jako ‚fór‘. Investor má zálibu v triatlonu, s manželkou běhají maratóny, ale kolo má hodně rád. Když aktivně nesportují, rádi odpočívají. A tak mě napadlo zábradlí v duchu výplně ráfku jízdního kola, které maximálně zaujalo. Žádná jiná varianta už neměla šanci. S kovářem jsme rozpracovali moji vizi a všichni jsme s výtvorem maximálně spokojeni,“ vzpomíná autorka na vznik jednoho ze zajímavých detailů.
Zcela vyhověla přání majitelů, aby dům byl lehce udržovatelný, bez zbytečností, bez věčně ohmataného skla, útulný, vzdušný a ladící v každém ročním období s okolní přírodou.
Vše se vyrábělo na míru, Magdaleně Hopkins se opět osvědčila spolupráce s týmem Radka Mojžíše: „Jeho práci zbožňuji, mám ráda, když vzniká vše jednou rukou.“
Dotyk přírody
Poklidné atmosféře domu napomáhají i použité materiály a zvolená barevnost. Dýha z jednoho obřího stromu probíhá celým domem, doplňují ji neutrální odstíny šedých a béžových barev.
K horské chatě patří i kožešiny. Architektce se podařilo přesvědčit i kožešnici, aby kůží z šedobéžové krávy potáhla stínítka lampiček a lustrů.
Chalet je i plný jelenů a jelínků, což souvisí se jménem stavby. Název Deer House má totiž za sebou zajímavý příběh. „Investoři mají smysl pro humor. Na jedné schůzce, kde jsme prezentovali už finální podobu interiéru, majitel chvíli nedával pozor a najednou zjistil, že promarnil svou šanci mít tam něco ryze svého. A tak to zkusil: Je to horská chata, takový alpský chalet, musí tam někde viset hlava jelena s parožím… Manželka málem odpadla se slovy, že tam nechce žádnou mrtvolu a už vůbec ne paroháče. Já na to pravila „Oh my dear!“ a on „Přesně, deer!“ vzpomíná Magdalena Hopkins.
I velká koupelna má výhled na okolní kopce.
Architektka hned věděla, že musí vyhovět. Vycpaná mrtvola tam sice nevisí, ale jelínků tam bydlí spousta. A různých.
