V projektu Parvi Cibulka tvoří konstrukci stávajícího objektu trojtrakt se základním modulem 6×7,5 m a trámovým stropem se světlou výškou 4,1 m pod trámem a 4,6 m mimo trám.
Konstrukci galérií tvoří ocelový rám, v přední částí zavěšený pomocí táhla na stropní trám.
„Právě tato výška byla limitem, který určil směr koncepce návrhu, protože pro jednu místnost je to příliš mnoho a pro dvě obytné místnosti nad sebou zase příliš málo. Museli jsme najít kompromis a seskládat prostory tak, abychom splnili požadovaná minima a zároveň vytěžili z prostoru co nejvíce,“ vysvětluje Ing. arch. Ján Ferenčík ze studia JCA (Jakub Cígler Architekti).
Zdařilý projekt vzorového bytu přihlásila společnost IT Stavo do soutěže Interiér roku 2020 v kategorii Soukromý interiér - Novostavba. Do šestého ročníku této soutěže mohou architekti a interiéroví designéři z ČR a SR hlásit realizace do 28. února 2021.
Vítězové budou vyhlášeni na mezinárodním kongresu o bydlení, designu a architektuře Living Forum v pražském Centru současného umění DOX, a to v úterý 18. května 2021.
Interiér jako katedrála
„Byt je pomyslně rozdělený na tři části. Středová, hlavní, převýšená a dvě boční, vedlejší, snížené. Toto, lze říci katedrální uspořádání prostoru, nám umožnilo vytvořit ve středové částí převýšený obývací pokoj a vstupní předsíň, které zaujmou hned u vstupu do bytu. Boční částí jsou využity pro zázemí bytu, nad které jsme umístili dvě galerie, jednu s funkcí pracovny a druhou s funkcí ložnice,“ popisuje architekt Ferenčík.
Okna s nestandardním rozměrem 4,3 × 3 m dokonale distribuují světlo do všech prostor. V půdorysu bytu je také zapuštěná převýšená lodžie.
 |
„Bylo pro nás totiž velmi důležité, aby fasáda objektu měla původní vzhled bez rušivých elementů balkonů. Takto se povedlo dosáhnout zajímavé dispozice, členěné ne pouze půdorysně, ale také je zde rozměr vertikální, který vytváří další zákoutí, jakoby pomyslné pokoje. Byt tak dokáže naplnit i potřeby čtyřčlenné rodiny ve všech jejích životních fázích,“ doplňuje Ján Ferenčík.
Konstrukci galerií tvoří ocelový rám, v přední částí zavěšený pomocí táhla na stropní trám. Podlaha je z CLT panelů s tloušťkou 60 mm (jde o dřevěné panely vyrobené z masivního řeziva tvořené několika příčně slepenými vrstvami, pozn. redakce), které jsou z obou stran pohledové. Tím se minimalizovala tloušťka podlahy.
Celá konstrukce včetně táhla je akusticky oddělená, aby nedocházelo k přenosu kročejového hluku do vedlejších bytů.
Prosklené příčky dovolují dennímu světlu dostat se do celého prostoru.
Dispozici člení sádrokartonové příčky, lokálně opláštěné dřevěnými obklady, pohledově shodné s CLT panely. Místa, kde stropní trámy snižují světlou výšku pod přijatelnou úroveň, vyplňuje vestavěný nábytek.
Jak se žije na galerii
„Typickým znakem loftových bytů je propojenost. Proto jsme na galerii v ložnici doplnili otvírku nebo pracovně ‚kukaň‘, aby měl uživatel v ložnicové části možnost volby, jestli chce být součástí dění v obývacím pokoji, nebo ne,“ upozorňuje architekt Ferenčík.
Správný byt má mít velkou kuchyň a dostatek úložných prostor. V tomto případě to tak je, navíc v sobě skrývá tajný vchod do komory. Předsíň architekti vybavili podstropním věšákem pro dvě kola.
Industriální stopu se autoři snažili promítnout také do interiéru volbou materiálů, detailů, barevnosti povrchů, ale i nábytku. Zároveň však respektovali přání investora, který byl opatrný při volbě hrubých materiálů, textur či patiny. Hodně velký důraz kladl na zabydlenost prostoru a zaměření na široké spektrum budoucích klientů.
Z galerie je perfektní přehled o dění v celém bytě.
„Pro nás je nejvíce uchvacují měřítko prostoru, zcela odlišné od toho, na jaké jsme zvyklí z našich obydlí. Nejlépe to je vidět, pokud chcete na zeď pověsit obrázek. Ten standardní se zde ztrácí, tady musí být dva- až třikrát větší. Přejeme si, aby to mělo obdobný dopad i na budoucí uživatele, kteří zde znásobí své vize a budou se tu inspirovat pro plnohodnotný život,“ dodává na závěr Ján Ferenčík.
