Vladimíra Klumpar, List | foto: Jaroslav Kvíz

Skleněná tavená plastika představuje skvělý solitér do interiéru

  • 0
Bronzové či kamenné sochy si dnes do interiéru pořizuje jen málokdo, avšak české skleněné tavené plastiky patří stále ke světové špičce a mají řadu příznivců. Není divu, tradice tohoto skla je spojena především s dvěma významnými jmény, a to Jaroslavou Brychtovou a Stanislavem Libenským.

S prvními pokusy s tavenou skleněnou plastikou začínal už profesor Jaroslav Brychta ve 40. letech minulého století. Jeho dcera Jaroslava a Stanislav Libenský pak z tohoto odvětví i díky ocenění Grand Prix na světové výstavě na EXPO ´58 v Bruselu ukázali celému světu, jaká úžasná díla lze takto vytvořit (tato technologie byla známá už ve starověku, ale „zpět“ ji přivedli právě čeští tvůrci).

Klára Horáčková, White Shoots

Klára Horáčková, White Shoots

Velké skleněné plastiky se tak v tehdejším Československu stávaly součástí architektury, menší práce si pak rychle našly cestu i do soukromých prostor. Zaměřila se na ně i řada sběratelů v Evropě a také v USA a Japonsku. Investice do českých skleněných plastik se totiž ukázala jako velmi výhodná i finančně.

A dnes? Sklo je nejen díky hře se světlem přímo předurčené do současných interiérů. V tradici skleněných tavených plastik tak pokračuje řada výtvarníků i výtvarnic, Ivan Mareš, Josef Divín, Ladislav Oliva, Martin Janecký, Ondřej Strnadel, Klára Horáčková, Jan Frydrych, Oldřich Plíva, Anna Polanská, Alena Matějková, Anna Matoušková-Kopecká či Markéta Šílená. Ženských jmen zda naleznete opravdu celou řadu. A možná i proto jsou tyto plastiky plné emocí a fantazie.

Mezi nejvýznamnější tvůrkyně patří například studentka profesora Libenského, Vladimíra Klumpar. Po studiích na SUPŠ sklářské v Železném Brodě absolvovala v roce 1981 na pražské VŠUP právě v jeho ateliéru.

Fotogalerie

Léta žila a tvořila v USA a v Mexiku, od roku 2000 je opět v České republice, kde má momentálně výstavu v galerii Kuzebauch (v Česku vystavuje po 14 letech).

Kurátor Petr Nový hodnotí její práci velmi vysoko: „Její skleněné objekty, často v jasných dominantních barvách, jsou dynamické a životné. I ve své kontemplativní podobě v sobě skrývají energii pohybu, jsou zachyceným obrazem okamžiku, neopakovatelnou momentkou, mrknutím oka. Je jim vlastní vnitřní chvění, neklid, vibrace, způsob komunikace vlastní zemi i člověku.“

A dodává: „Právě proto patří Vladimíra Klumpar k nejvýraznějším tvůrcům své generace, protože se sklem nezachází jako s běžným materiálem, ale jedinečným přírodním úkazem, pátým elementem.“