1 / 19
Okouzlující španělská Andalusie má krás na rozdávání, ale třítisícové městečko Setenil de las Bodegas vyniká i nad tamní bohatý průměr. Patří totiž současně k nejmalebnějším a přitom nejneobvyklejším sídlům v zemi. A vlastně dost možná i na světě. Díky domům vestavěným přímo do skalního masivu.
Autor: Profimedia.cz
Od Cádizu po Malagu existují desítky takzvaných pueblos blancos, vápnem natřených bílých vesnic. A hezké jsou všechny. Setenil de las Bodegas se k nim počítá též, i když vypadá docela jinak. Místo na vrcholcích kopců se totiž rozkládá ve skalách, pod kameny a útesy.
Autor: Rafa Esteve, Creative Commons
Vmáčknuté do skulin, vmezeřené do každé průrvy, kopírující profil členitého skaliska. Domy ze Setenil de las Bodegas vypadají, že je každou chvíli musí zdrtit masa obřích balvanů nad jejich střechami. Nic takového se však neděje, příkrov skal drží už celá staletí bez hnutí.
Autor: Rafa Esteve, Creative Commons
Domům a jejich obyvatelům poskytují skály vítaný stín v rozpálené krajině. Symbolizují stálost, jistotu. A dodávají, když si tedy zvyknete na jejich přítomnost, městečku pocit bezpečí. Však také obrana byla tím původním hlavním důvodem pro zbudování tak netradičního sídla.
Autor: Rafa Esteve, Creative Commons
Čas tu vždy odměřovala jen řeka Río Guadalporcún a ticho nehybných skalisek. Hradba příkrého kamene poskytovala přirozený štít proti nepřátelům. Střídali se, stejně jako původ zdejších obyvatel. Kdysi tu například fungovala římská kolonie, po ní tu byla živá součást maurského království.
Autor: Falconaumanni, Creative Commons
Nezvyklý název sídla – Setenil – má prý svůj původ v latinské frázi „septem nihil“. To znamená doslova „sedmkrát nic“. Upozorňuje na skutečnost, že křesťanští dobyvatelé odtud maurské obyvatele vypudili až poosmé. Sedm předchozích obléhání skončilo nezdarem.
Autor: Falconaumanni, Creative Commons
Dnes už tu meče a štíty neřinčí, o jediný rozruch se tu starají zvědaví turisté. Není divu. Místní starousedlíci tu obývají domy, v nichž se regionální tradiční architektura mísí s nezvyklým stavebním řešením. Obydlí totiž často „nemají střechu“, respektive jejich střechou bývá převis skály samotné.
Autor: El Pantera, Creative Commons
Stropy z přírodního kamene, respektive ze skály, mají své výhody. Například eliminují potřebu tradiční střechy, byť stále nabízejí ochranu před povětrnostními vlivy. A přitom vytvářejí jedinečné akustické prostředí, které zjemňuje zvukovou kulisu města.
Autor: El Pantera, Creative Commons
Masivní převisy skal tvoří přirozenou ochranu proti slunci i dešti, což pochopitelně výrazně ovlivňuje mikroklima domácností. V létě zůstávají interiéry domů příjemně chladné bez nutnosti klimatizace. Obyvatelé tak šetří energii a využívají výhod, které jim poskytuje místo, v němž se zabydleli.
Autor: Anual, Creative Commons
Ulice v historické části města Setenil, ty nejstarší, jsou úzké a klikaté, často vedené přímo pod skalními převisy. Pro místní je to běžná součást každodenního života. Na návštěvníky ovšem působí pohyb pod balvany stísněně.
Autor: Falconaumanni, Creative Commons
Kontrast mezi otevřenou krajinou a „zakrytými“ ulicemi vytváří jedinečnou atmosféru. Ovšem bydlení ve skále nepřináší jen výhody, ale i specifické nároky na údržbu. Obyvatelé musejí pravidelně kontrolovat vlhkost a stav kamene, který tvoří část konstrukce domu.
Autor: Profimedia.cz
Vlhkost je jedním z faktorů, které musí obyvatelé dlouhodobě řešit. Moderní izolace a větrací systémy však situaci výrazně zlepšily. Starší domy procházejí postupnými rekonstrukcemi, které zvyšují komfort bydlení.
Autor: Profimedia.cz
Skalní převisy fungují jako přirozená izolace i v zimě, kdy udržují stabilní teplotu v interiéru. Díky tomu jsou domy energeticky úsporné po celý rok. Tento aspekt začíná být zajímavý i z pohledu moderního udržitelného bydlení.
Autor: El Pantera, Creative Commons
Interiéry domů bývají překvapivě světlé, přestože jsou částečně zasazeny do skály. Architekti i majitelé pracují s osvětlením a otevřenými prostory, aby kompenzovali omezený přístup denního světla. Výsledkem je funkční a zároveň útulné bydlení.
Autor: Luis Rogelio HM, Creative Commons
Místní domy mají klasické bílé fasády, typické pro region Andalusie. S tmavou masou kamene, který se vznáší nad nimi, tím vytvářejí zajímavý kontrast. Otevřenost střídaná s pocity klaustrofobické tíže, šeré kouty a sluncem prozářená místa. To vše dělá z procházky po zdejších ulicích nevšední zážitek.
Autor: Luis Rogelio HM, Creative Commons
Některé ulice jsou natolik úzké, že jimi neprojede auto. Obyvatelé si dávno zvykli, že jinak než pěšky to tu nejde. Ne tedy všude, na to mají Španělé auta až moc rádi. Pěší zónu by tu uvítali spíš turisté, ale o to místní lidé nestojí. Nechtějí žít ve skanzenu.
Autor: Andrei Dimofte, Creative Commons
Na tom, že město „žije“ samo o sobě, a obešlo by se i bez cestovního ruchu, místní docela bazírují. Proto také často turisté spatří věci jinde nevídané. Kadeřnický salon na ulici, byť tedy pod skalním převisem, například.
Autor: El Pantera, Creative Commons
Zdejší architektura je příkladem maximálního využití dostupného prostoru. Namísto rozšiřování do šířky se domy přizpůsobují vertikálním i horizontálním omezením. Staré kamenné struktury doplňují současné prvky vybavení domácností.
Autor: Luis Rogelio HM, Creative Commons
Každodenní život zde není jen o turistickém ruchu, ale také o práci a rodinném zázemí. Lidé dojíždějí za prací i mimo město, případně podnikají přímo v něm. Setenil tak funguje jako plnohodnotné sídlo, nikoliv jen atrakce.
Autor: Falconaumanni, Creative Commons
