Ještě v roce 2000 bychom k nalezení vesničky Kudrovo potřebovali hodně podrobnou mapu. Ztrácela se totiž „ve stínu“ mnohem výraznějšího Petrohradu. Tato dvě sídla – proslulá metropole u ústí řeky Něvy a malá vesnička na potoce Okkervil, známá nanejvýš tak svým kolchozem, neměla společného prakticky nic.
Přestože od sebe neležely ani deset kilometrů, co do vzhledu je dělila staletí. I dopravní napojení mezi nimi bylo minimální, Petrohrad se totiž vůči vesnici vymezoval předělem pruhů dálnic a náspů kolejí.
Dílem proto, že Petrohrad ke své existenci Kudrovo prakticky nepotřeboval. Jestli se ale něčeho v pětimilionovém městě opravdu nedostávalo, tak dostupných příležitostí k bydlení. Bytů pro mladé páry a čerstvé rodiny s malými dětmi. Takové nemovitosti se, vzhledem k cenám pozemků v Petrohradu, vytvářely jen opravdu těžko.
Zato v nedaleké obci Kudrovo bylo laciných pozemků víc než dost. V roce 2008 se tak v této vesnici začíná budovat nové satelitní bydlení, série panelových domů, pro lidi, kteří si nemohou dovolit bydlení v Petrohradu.
 |
Dům, jaký svět neviděl
Projekt je to po všech stránkách pozoruhodný. V náčrtcích architektů vznikl s jeho kapacitou velkolepý záměr. Ve své podstatě to sice pořád je proměna malé vesnice na obří panelákové sídliště, ale má to hlavu a patu.
Jenže investoři chtěli vidět výsledky rychle, a proto v těch plánech byl upřednostněn záměr, který měl být realizován až jako jedna z posledních fází plánovaného rozvoje. Krátce řečeno, ten úplně největší rezidenční komplex měl vzniknout ve vsi Kudrovo jako úplně první.
Říká se mu Novy Okkervil a je to stavba, která se naprosto vymyká běžným standardům. Není totiž klasickým panelovým sídlištěm, ale jedním jediným velkokapacitním panelovým domem sevřeným do uzavřeného bloku. Propojeným, kompaktním. Jeho výška sahá až k pětadvaceti patrům, která na sebe vzájemně podlažími, schodišti a výtahy navazují.
Novy Okkervil, obří bludiště, které už od pohledu připomíná noční můru šílených architektů, má celkovou kapacitu padesát tisíc obyvatel. I na poměry Petrohradu (nebo Ruska) to je skutečně nebývalý stavební počin, který v mnoha ohledech připomíná starší socialistické experimenty se sdíleným bydlením. Které, pokud si pamatujete, slavně nedopadly.
V případě komplexu Novy Okkervil ale byly chyby minulosti zapomenuty. Stavělo se ale v ještě masivnějších měřítkách.
Za sedm let bylo vše po stavební stránce víceméně hotovo, a v roce 2015 se mohli do zkolaudovaných bytů stěhovat první obyvatelé. Neobešlo se to bez problémů. Z hlediska dopravní infrastruktury bylo Kudrovo stále ještě tou malou vesnicí s nezpevněnými a blátivými cestami.
Původní plány architektů sice počítaly s postupným stavebním rozvojem vesnice, ale nepočítaly s tím, že ta největší a nejvýraznější stavba tu vznikne hned jako první.
Dům vede marný boj s dlužníky z Ruska. Vlastní byty, ale žijí v cizině |
Pokud někde rozplánujete navýšení koncentrace obyvatel blížící se zahuštění 20 tisíc lidí na kilometr čtvereční, hodí se předem vzít do úvahy i to, jak se budou v dané oblasti přepravovat. Vesnice Kudrovo a jeho extrémní bytový kolos Novy Okkervil zprvu zajišťovali jen minimální formu napojení na Petrohrad.
Posílení dopravních spojů, zřizování parkovišť a budování příjezdových cest se tu odehrávalo se značným zpožděním. Kulantně se to dá popsat tak, že: Infrastruktura tu zaostávala za rozvojem.
Těch neduhů bylo samozřejmě víc. Samoobsluhy a hypermarkety vznikaly teprve poté, co se zde zabydlely první tisíce lidí. Školy a školky také vznikaly až dodatečně. V prvních letech své existence tak byl Novy Okkervil jedním velkým zdrojem zklamání.
Bydlení, které není pro každého
Ke zklamání přispěly i ceny zdejších bytů. V průměru stály kolem šesti milionů rublů, což bylo v roce 2015 v přepočtu asi 2,8 milionu korun. Tím se zcela vymykaly té původní ušlechtilé představě „startovacího rodinného bytu“.
Průměrný měsíční plat tehdy dosahoval třiadvaceti tisíc rublů (asi 11,5 tisíce korun), takže by petrohradský dělník musel na jednu takovou obytnou jednotku šetřit a přitom nejíst celých dvacet let.
Byty samotné v tom obřím domě, alespoň na ruské poměry, nebyly nijak špatné. Koncipovány byly jako univerzální bytové jednotky ve formátu 2+kk a 1+kk. Nabízeny byly v 69 různých dispozičních řešeních, přičemž garsonky se výměrou užitné plochy pohybovaly od šestadvaceti do pětačtyřiceti metrů čtverečních.
Většinu bytů skoupili movití spekulanti a nastavili si vlastní cenovou politiku. Průměrný nájem v nich ještě předloni činil 19 tisíc rublů, tedy přibližně 4 500 korun.
Rekordní zabydlenost komplexu dosáhla 41 tisíc obyvatel, ale aktuálně je to kolem jedenácti až osmnácti tisíc. Samozřejmě, že vysoká fluktuace obyvatel spolu s anonymitou prostředí celkové kvalitě bydlení zrovna neprospívá.
Správce nemovitosti, společnost Otdelstroj, ovšem nechtěl zbytečně plýtvat na údržbu z poloviny neobsazené budovy. Problémy začaly být s provozem výtahů, které začaly mít výpadky. Na jednom každém přitom závisí v průměru 400 partají. Velmi nepříjemné jsou dlouhé tmavé chodby s nefunkčním osvětlením.
Novy Okkervil se potýkal i se zvýšenou kriminalitou. V přízemí kolem pětatřiceti hlavních vchodů nebývalo úplně bezpečno. Na to si ale, stejně jako na nedostatek přirozeného denního světla a vlhkost uzavřeného nádvoří uvnitř bloku, museli obyvatelé zvyknout.
Chyby není pro koho napravovat
K nějaké větší pohodě nepřispělo ani to, že po kolaudaci v roce 2015 nastoupily „další fáze stavebního rozvoje“, které k prstenci vysokých staveb přistavovaly další jedenáctipatrové budovy a zaplňovaly profil onoho nádvoří. Kolosální bytový dům tak zůstával staveništěm ještě v roce 2019.
V Rusku jsem si pronajala domek. Majitelé bydleli s dítětem v garáži |
Architekti si byli do značné míry vědomi nedostatků a pochybení a nabízeli nápravu, která by do bytového komplexu například vnesla nové prvky služeb: jídelny, restaurace, obchody, posilovny a pošty. Anebo úpravu Rževského lesa, který se mezitím změnil v odpudivou skládku.
Jak se ovšem ukázalo, o tyto změny k lepšímu už současní nájemníci příliš nestáli. Novy Okkervil totiž dávno přestal být, pokud jím kdy byl, tím dostupným startovacím bydlením, odpovědí na krizí bydlení mladých rodin. Místo toho se stal jakousi velkokapacitní ubytovnou pro dělníky z celého Ruska, námezdně pracující v Petrohradu.
Totožný trend ostatně zažívalo celé Kudrovo, které rovněž prodělávalo dynamické změny. Zastavěna byla plocha velká dva kilometry čtverečních. Další panelová sídliště, už trochu uměřenějších proporcí, rostla jako houby po dešti.
Stálých obyvatel zde žilo jen pomálu. Vylepšení infrastruktury nezafungovalo. Například výstavba velkého nákupního centra s nonstop otevírací dobou jen navýšila cenu nemovitostí.
Kudrovo nedostatky nestačí řešit. Na metro odtud pořád musíte jít pětadvacet minut pěšky. Novy Okkervil i Kudrovo dál slouží jako jedna velká noclehárna, která se každý den v časné ráno vylidní a za tmy zase naplní. Kulturu a další služby města – Kudrovo se jím oficiálně stalo 29. června 2018 – tu nikdo nevyhledává.
Z vesnice, kterou bylo nelehké najít na mapě, se v průběhu šestnácti let stalo šedesátitisícové sídlo. Jehož jedinou chloubou je, že na svém území chová jeden z nejobludnějším paneláků v celé Ruské federaci.
