Když se Ian Bottomley a Sally Onionsová seznámili, bydleli v obyčejném řadovém domku a toužili po velkorysejším prostoru. Při hledání místa, kde by mohli vytvořit společný domov, se soustředili hlavně na staré fary a statky.
V momentě, kdy náhodou narazili na kostel sv. Mikuláše ve vesničce Kyloe v hrabství Northumberland na severovýchodě Anglie, hledání skončilo. Tehdejší majitel se snažil dvě stě let starý svatostánek přestavět na umělecké centrum s hotýlkem, ale náročnost prací i nečekaně větší výdaje ho v rekonstrukci zbrzdily. Nebylo proto těžké ho přesvědčit, aby kostel prodal právě Ianovi a Sally.
Okna zdobí původní vitráže od slavné firmy Clayton & Bell
Letecký pilot Ian a účetní Sally v britském časopisu Homebuilding & Renovation vzpomínají, jak je kostelík okamžitě oslovil: "Mikuláš stojí na nádherném místě, je z něj vidět na celé northumberlandské pobřeží a na nedaleký ostrov Lindisfarne. Když jsme výhled poprvé spatřili, úplně nás to vykolejilo."
Manželé měli štěstí i na úřadování. Obíhání institucí a shánění patřičných povolení jim odpadlo. Dokumenty převzali od původního majitele. Mohli se tedy rovnou pustit to práce.
Nejprve zvážili, kterým směrem se bude rekonstrukce ubírat. Ian ze začátku prosazoval moderní hi-tech styl plný skla a kovu, který se v posledních letech prosazuje ve velkých britských městech při přestavbách kostelů na hotely a luxusní lofty.
Ve věži je jedna z ložnic. Původní zdivo je bíle omítnuté a nic tak neruší jedinečné výhledy na moře a do krajiny
Nakonec se dohodli na skromnějším a tradičnějším stylu britských domácností. Protože je ale sv. Mikuláš památkově chráněný, musely být všechny změny v projektu znovu zkonzultovány s organizacemi English Heritage a Church Commissioners.
Proto počáteční radost nad hotovým papírováním brzy vyprchala. Vyřizování povolení a ladění detailů projektu, včetně tvorby 3D vizualizací objektu, se protáhlo na téměř dva roky.
Po celou dobu manželé pracovali na kostelních rekonstrukcích svépomocí, připojit se musela široká rodina. Sally žertuje: "Z mojí maminky se dokonce stala naprostá přebornice ve stavění lešení a ze mě v sádrování."
Štěstím bylo, že Ianův otec celý život pracoval jako stavební dozor a měl tedy dost zkušeností s vedením přestaveb. Jen na nejobtížnější a restaurační práce přizvali profesionály.
Na místě původního oltáře dnes Sally a Ian uléhají k spánku
Nejnáročnější bylo nové pokrytí břidlicové střechy, odstranění vlhkosti a doplnění rozbitých oken a rekonstrukce původních okenních vitráží od slavné firmy Clayton & Bell, která vyráběla skleněné vitráže i pro nejvýznamnější britské svatostánky.
Při opravách se pár striktně držel původních materiálů: všechny kamenné, dlážděné i prkenné podlahy byly pečlivě zachovány. Včetně v dnešní chodbě položené brazilské břidlice ve tvaru kříže, která podle badatelů byla na místě ještě dříve, než samotný kostel.
Nedochované prvky horečně hledali po celé zemi a nakonec se pro Saly stal z nutnosti koníček: "Hledání vhodných kousků mě nakonec úplně pohltilo. Například dveře jsou z bývalé školy v Manchesteru a dřevěné obložení v obývacím pokoji pochází se starého kostelíka v jižním Walesu. Na stavbu schodiště do patra jsme zase použili trámoví z bradfordské nemocnice."
U jídelního stolu se nají až 16 osob. Menší nábytek by v rozlehlém prostoru působil nepatřičně
Dispozice kostelní lodi, kněžiště a sakristie zůstaly zachovány. Ian a Sally do ní umístili hlavní obytný prostor. Nejzajímavější zde je vlys těsně pod stropem, do kterém manželka jednoho z místních farářů kdysi ručně nakreslila náboženské žalmy. Stropy manželé vymalovali jasně modrou barvou, která má evokovat nebe. Prostor vytápějí litinové radiátory a podlahové topení.
"Několik let intenzivní práce a stálého vylepšování se nám tak dostalo do krve, že dnes už ani nejsme schopni jít se podívat do nějakého jiného kostela, aniž bychom okamžitě nezačali uvažovat, kde by mohla být ložnice a kde kuchyň," přiznává Ian.
Pár se usmívá: "Nevytvořili jsme vlastně nic výjimečného, máme v podstatě třípatrový rodinný dům s téměř klasickou dispozicí, tři ložnice, dvě koupelny, šatna, obývací pokoj s kuchyní a technické zázemí. Jen ten společný prostor je patrně velkorysejší, než bývá zvykem. Podařilo se nám splnit si přesně to, co jsme si přáli."
Na stavbu schodiště do patra použili manželé staré trámoví z bradfordské nemocnice
Za nestandardní oba považují rozměry a velikosti. "Všechno bylo nutné pořizovat v obrovském měřítku. Ne trochu betonu, ale rovnou celý vagon a ne jen pár litrů barvy, ale celé desítky litrů barvy," vzpomínají. "Ani nábytek není žádný drobeček," poznamenává Sally. "Například konferenční stolek v obývacím pokoji má rozměry jako běžný jídelní stůl. Cokoliv menšího by ale v takovém prostoru působilo nepatřičně."
Manželé se přes to všechno chystají klid a pohodu od světa odříznutého vesnického kostelíka opustit. Stěhování je pro ně nutností, Ian získal místo pilota v letecké společnosti se základnou v Glasgow a dojíždění je pro něj vyloučené. Realitní kancelář nemovitost nabízí za necelých devatenáct milionů korun.
