Zemědělská historická usedlost Morella la Vella (Stará Morella) stojí v nádherné hornaté krajině na úpatí skalního pohoří Camarassa, pár kilometrů od městečka Morella v provincii Castellón.
Lidé zde žili od nepaměti, na skalním převisu nad usedlostí jsou kresby z doby asi 6 000 let před n. l., které jsou pod ochranou UNESCO. Na vrcholku pohoří najdete zase archeologické zbytky iberského sídliště z doby asi 200 let před n. l.
I samotný statek má dlouhou historii. První psaná zpráva, kterou se podařilo dohledat, pochází z daňové knihy Capbreu z roku 1443. Zde se mluví o tom, kdo má mas (slovo, které se používá jak pro polnosti, tak pro stavení) Morella la Vella v pronájmu a kolik daní platí.
Od roku 2 000 je Morella la Vella ve vlastnictví valencijské autonomní vlády. Stavbě hrozilo bezprostřední zřícení, rekonstrukce přišla v poslední chvíli.
Unikátní skalní statek
Není jednoduché přesně datovat stavby, které tvoří tuto zemědělskou usedlost, protože v tradiční lidové architektuře se po staletí používala stejná místní stavební technika a místní materiály.
Architektura skalního statku je však poněkud odlišná, proto jsme se snažili v průběhu projektu najít co nejvíce psaných dokumentů, fotografii nebo svědectví starých osob, které tu před mnoha lety pobývaly, a tím proniknout do historie místa a jeho stavebního vývoje.
Morella la Vella se totiž skládá z několika obytných staveb pocházejících z časově různých období. Celek usedlosti dotvářejí různé hospodářské budovy. V takto vybudovaném zemědělském komplexu vyniká skalní statek, v němž dominuje hlavní stavení, které má na jedné boční straně připojené ještě dvě nižší stavby, též přistavěné ke skále.
Hlavní stavení se skládá ze čtyř 80 cm silných kamenných zdi: jedné čelní obdélníkové (hlavní fasáda orientovaná na jih) a tří zdí příčných, zadním profilem přizpůsobených skále.
Zdi tvoří místnosti původně otevřené navenek pouze několika málo okénky ve formě střílen, které dávají tomuto impozantnímu stavení obranný středověký charakter.
Na středověký původ stavby ukazují také detaily zasazení vchodových dveří v kamenném ostění a jeho samotné opracování. Vchod, který jsme popsali, byl původně jediným vstupem do stavení. Je pravděpodobné, že statek měl zpočátku jen jedno horizontální rozděleni. Podle stavební studie lze předpokládat, že v 18. století byl celý statek přestavěný do dnešní podoby a přizpůsobil se tehdejším venkovským bytovým požadavkům.
Do této přestavby patří vytvoření několika oken v jižní fasádě, nové vchody a kamenné schody do prvního patra. Tehdy se také snížila skalnatá podlaha v přízemí hlavního stavení a vnitřní prostor se zde rozdělil novými stropy na tři podlaží. Různými příčkami se vytvořilo několik nových místnosti.
Obě stavby přilehlé na jihovýchodní fasádu hlavního stavení jsou sice v současnosti pouze přízemní, různé detaily zdí a oken však poukazuji na to, že byly původně vyšší a tvořily, v odlišné konfiguraci, část sousedního obydlí. Mezi tyto detaily patří kvádry se středověkým opracováním použité druhotně v interiéru a na fasádě.
Celá skalní skupina původně sloužila jako obydlí. Podle zápisu o prodeji z roku 1891 se však ví, že v té době tato stavení už svým účelům nesloužila, protože obyvatelé přesídlili do protějšího, modernějšího statku. Od té doby se skalní stavby používaly jako sklady, stáje a chlévy. Během let nebyly stavebně udržované, neúprosně chátraly a trpěly celkovou devastací způsobenou provizorními a necitlivými zásahy při přizpůsobování novému hospodářskému využití.
Neúprosný zub času
Mezi nejnebezpečnější statická poškození, kterými hlavní stavení před rekonstrukci trpělo, patřily dlouhé trhliny které procházely celou tloušťkou zdí, a dále pak vykloněním hlavní fasády a jejím oddělením od stropů.
Ve dvou přilehlých stavbách se drolila malta v kamenném zdivu: tato materiální degradace působila, že zdivo hrozilo zřícením. Staré zdi byly zeslabeny i různými novými otvory, které postupně vznikaly tak, jak stavba měnila použiti. Stropy, buď dřevěné, nebo se sádrovými klenbičkami, byly částečně rozpadlé.
Vnitřní prostory postupem času zamořovaly druhotné prvky, které zcela narušily jejich historickou autentickou rovnováhu. Prvním a hlavním úkolem při restaurování tohoto unikátního skalního statku, zasazeného do místa s nepopiratelně historickou a kulturní tradicí, bylo jeho zachránění ze stavu téměř bezprostředního zřícení.
Šlo o restaurování ukázky ojedinělého spojeni lidského stavebního umu se zajímavým přírodním jevem, velkým skalním převisem. Konsolidace a restaurováni nosných částí, zdí a stropů, se prováděla velmi šetrně, protože jsme se snažili o jejich zachovaní v co největším rozsahu.
Rekonstrukce krok za krokem
Zachovat zdi jako celek bylo možné v hlavním stavení a částečně v obou přilehlých budovách. Původní stropy se bohužel daly zkonsolidovat pouze v přízemí hlavní budovy; ostatní obnovené stropy, střechy a také zdi se zhotovily přesně podle zřícených originálů.
Dalším úkolem a cílem renovace bylo, aby stoletý skalní restaurovaný statek přiblížil dnešním návštěvníkům život zdejších zemědělců v těchto po staletí často nejistých a divokých končinách.
Ve dvou přilehlých hospodářských budovách, neodlučně spojených se statkem, by v budoucnu měla být malá etnografická sbírka starých zemědělských pracovních nástrojů, přístrojů a nářadí, doplněná starými fotografiemi a dokumenty.
Prvních práce, po odklizení obrovského množství odpadků, roztřídění zajímavých věci a prozatímním podchycení stropů, byla konsolidace všech nosných zdí. Trhliny ve zdech hlavního stavení byly skutečně znepokojivé a zdivo kolem nich značně poškozené, proto musel být restaurační zásah komplexní: spočíval v kombinaci "šití" zdiva ocelovými pruty a použití vápenné malty do vnitřního objemu zdiva.
Substituce zdiva, tedy jeho úplné výměny, se prováděla na rozpadlé fasádě druhé hospodářské budovy. Po označení kvádrů ostění vchodu a dalších stavebních kamenných detailů se přistoupilo k úplnému rozebrání zdiva a poté k jeho nové výstavbě, při které se použil původní kamenný materiál vázaný vápennou maltou.
Velká pozornost se věnovala různým otvorům, především oknům a dveřím. Na hlavní jižní fasádě se opět otevřelo několik během času zazděných střílen. V prvním patře se ponechala dvě v pozdější úpravě proražená okna.
Tato nyní zrestaurovaná okénka, která nejsou zasklená a zavírají se pouze okenicemi, jak tomu bylo původně, nikterak nesnižuji obranný charakter statku. Díky nim se návštěvník vnitřních prostorů může pokochat krásným pohledem do krajiny.
Stupeň poškození a materiální složení střechy a stropů bylo různé, proto byly rozličné i restaurační zásahy. Stropy v hlavním stavení jsou složené z trámů a sádrových klenbiček, systém zastropení dnes již zapomenutý.
Autorka rekonstrukceIng. arch. Věra Hofbauerová, absolventka Fakulty architektury ČVUT v Praze, věnuje se převážně restaurování. Bydlí v Riudomsu. Je autorkou například projektu rekonstrukce domu A. Gaudího, kde vedla i celou stavbu. |
Zpevnění těchto stropů spočívalo v odstranění rozpadlých podlah z vápenné mazanice, vyčistění rubu klenbiček a přiložení ocelových prutů k dřevěným trámům. Pruty pronikly až do hlavni fasád; celek stropu se zalil vápennou maltou a vytvořila se nová podlaha stejná jako původní.
Jeden malý úsek klenbičky a příslušných trámků byl úplně zničen vlhkostí pocházející ze skály. V tomto případě vyřešil obnovu zručný zedník z pohoří Atlas (Maroko), který v restaurátorské firmě právě pracoval. Sdělil nám, že v jeho zemi se stále se sádrou ve stavebnictví pracuje a že tuto techniku kleneb ze sádry ovládá. A skutečně: zručně připravil bednění a materiál a klenbička, zaklenutá do nových dřevěných trámů, je stejná jako její staré, zkonsolidované sousedky.
Stropy a střechy obou hospodářských budov jsou celkově obnovené podle původního složeni, tedy ze sekerou otesaných trámů a s podhledem ze dřeva nebo ručně vyrobených cihel. Na střechu první budovy se opětně použily staré, nasucho položené velké prejzy. Druhá střecha, původně podlaha dalšího patra, slouží jako výhledová terasa do okolí.
Interiéry s citlivou opravou
Konsolidace sádrové omítky v přízemí a v části prvního patra spočívala v obnovení její původní soudržnosti a přilnutím k podkladové zdi; plně se zachovaly různé malůvky a vryté nápisy, zřejmě pocházející z 19. století.
Tip pro turistyMorella la Vella i Morella jsou místa skutečně zajímavá a pro turisty, kteří jedou do Španělska na dovolenou k moři, od Delty řeky Ebro až po Castellón, je zajížďka sem na jednodenní výlet krásná a možná představuje i poučné zpestření pobytu. |
Zajímavým restaurátorským úkolem byla oprava slunečních hodin na jižní fasádě statku, před restaurací téměř neviditelných: po citlivém zvýraznění barev a zasazení chybějící ručičky hodiny opět ukazují čas.
Na první přilehlé hospodářské budově existovalo několik málo zbytků vápenně hlazené omítky, které posloužily jako předloha pro nové omítnutí celé této fasády.
Dveře a okna byly bezezbytku v dezolátním stavu, ale zručnému truhláři posloužily jako předlohy. Instalace elektřiny, která se v objektu před rekonstrukcí omezovala pouze na tři žárovky, byla v renovovaných prostorách provedena tak, aby co nejméně rušila jejich historickou atmosféru.