I když prošel mlýn přestavbami, zachoval se v podobě z roku 1781 jako zděné stavení s obytným roubeným patrem a prostorem vyhrazeným pro technologii. Unikátní jsou nejen zachovalé exteriéry, ale i vnitřní dispozice včetně černé kuchyně. Ze zařízení samotného mlýna se však mnoho nedochovalo.
„Mlýn byl na spadnutí, ale otci na smrtelné posteli jsem musel slíbit, že to neprodám. Takže to bylo o tom nechat to spadnout, nebo se do toho pustit, jiná šance nebyla,“ popsal ČTK majitel, mladý právník Jan Bartoníček. Mlýn ve velmi špatném stavu zdědil, když mu bylo 18 let, na rekonstrukci začal pracovat v pětadvaceti.
I když prošel mlýn přestavbami, zachoval se v podobě z roku 1781 jako zděné stavení s obytným roubeným patrem a prostorem vyhrazeným pro technologii.
Mlýn opravuje postupně. „Každý rok se udělal kousek. Museli jsme staticky zajistit zdi, opravit prostor, kde je vodní kolo, rozebírali jsme to do šestimetrové hloubky, žádná firma to nechtěla dělat, protože to bylo nebezpečné, každou chvíli to mohlo spadnout,“ popsal majitel, který cennou památku obnovuje sám s pomocí odborníků a přátel. Nové dubové kolo s vantrokem a stavidly včetně hřídele jsou dílem nositele lidových řemesel Františka Mikyšky.
První zmínka o Dolením mlýnu je z roku 1568. „Něco tam ale stálo už ve 13. století. Současná podoba mlýna je z roku 1781, což potvrdilo datování trámů,“ vysvětluje Jan Bartoníček. Dochovala se i původní barokní okna včetně původního zasklení.
Samotná technologie mlýna je podle něj vzácná a dnes už není příliš k vidění. „Je tam jedna speciální hřídel, která se nazývá královská. Po republice se zachovaly jen ještě jedna nebo dvě,“ dodává majitel. Od roku 2015 má mlýn znovu vodní kolo a loni se obnovy dočkaly i převody v mlýnici.
Mlýn je dlouhodobě po předchozí domluvě přístupný veřejnosti. „Na příští letní sezonu bychom to rádi zpřístupnili v nějaké pravidelné časy,“ řekl Bartoníček. I když chce mlýn obnovit do funkčního stavu, mletí mouky neplánuje.
„Mlýn toho za hodinu namele hrozně moc, pak, když by se přestalo mlít, trvá hrozně dlouho, než se to vyčistí, aby se do toho nedali hlodavci. A hlavně tu mouku by nikdo nejedl, protože se mele na mlecích kamenech. Lidé byli dřív zvyklí, že v mouce byl písek, jak se vymílal z pískovcových kamenů. Nebyl bych konkurenceschopný,“ objasňuje majitel historického mlýna.
