1 / 59
Dnes po nich zůstaly jen fotografie, mapy a názvy ulic. Ještě před několika desetiletími však tvořily spletité řady dělnických domků celé čtvrti anglického Manchesteru. Hovořilo se o nich jako o slumech, ale nebyly klasickými chudinskými čtvrtěmi. Považovány byly za pozemské peklo, ve kterém uvázli lidé.
Autor: Profimedia.cz
Ještě v polovině 18. století byl Manchester poměrně nenápadným tržním městem, sídlem s přibližně dvaceti tisíci obyvatel. Domy se soustřeďovaly kolem kostela, tržiště a několika úzkých ulic, zatímco okolní krajinu tvořily louky, pole a drobné dílny. Bylo to město, které mělo k venkovu blízko.
Autor: Manchester Libraries
Asi jen málokdo mohl tušit, že právě tady začne jedna z nejvýraznějších urbanistických proměn v evropských dějinách. Během jediného století se tu počet obyvatel zvýší více než dvacetinásobně, a z „města na venkově“ se stane symbolem průmyslové revoluce.
Autor: Manchester Libraries
Co za tím stálo? Rozvoj přádelen bavlny. Ten přitahoval desetitisíce lidí z venkova i z Irska. Práce tu bylo víc než dost pro všechny, bydlení ovšem žádné. Domy tak vyrůstaly ve spěchu, narychlo. Bez jakéhokoliv urbanistického plánu, připojení ke kanalizaci, dostatečných základů.
Autor: Profimedia.cz
Cílem té rychlené a neřízené zástavby bylo vměstnat co nejvíce nájemníků na co nejmenší plochu. Dát ve spěchu střechu nad hlavou těm, co si zbytek jednou dodělají sami, až dorazí z práce. Ti ovšem dřeli od pondělí do soboty, až šestnáct hodin denně.
Autor: Profimedia.cz
Z improvizovaného bydlení se tedy stala věčná norma, která dala vzniknout pro Manchester typickým dělnickým koloniím. Nejčastěji nabývaly podobu řadových cihlových domů, stavěných zády k sobě, s úzkými uličkami. Říkalo se jim back-to-back houses.
Autor: Manchester Libraries
Každý dům měl jen jednu obytnou stěnu s okny do ulice, zatímco zadní část sdílel se sousedním domem. Hustota zástavby byla tak vysoká, že mezi zadními trakty jednotlivých bloků zůstávaly jen úzké průchody, kam slunce pronikalo jen na krátkou část dne.
Autor: Manchester Libraries
Ony back-to-back houses nebyly původně považovány za vyloženě chudinské bydlení. Ve 20. a 30. letech 19. století představovaly relativně moderní a levnou alternativu k ještě horším dřevěným či hrázděným domům.
Autor: Manchester Libraries
Teprve až počet obyvatel Manchesteru narostl nad únosnou mez, začaly se přeplňovat, chátrat a postupně se proměnily ve slumy. Nebyly tedy špatně navržené tak, že by někdo chtěl stavět slumy. Těmi se staly až v důsledku populačního tlaku, zanedbané údržby a absence veřejné infrastruktury.
Autor: Manchester Libraries
Tím „sdílením zadní stěny“ se výrazně snížily stavební náklady, ale zároveň téměř zmizely možnosti pro přirozené větrání interiéru. Ve vlhkých místnostech se rychle hromadil kouř i prach.
Autor: Profimedia.cz
Město se stávalo výstavní skříni průmyslové revoluce, ale průměrná míra dožití tu činila středověkých šestadvacet let.
Autor: Profimedia.cz
V přízemí se obvykle nacházela jedna přední obytná místnost, za níž byla zastrčená druhá. Jedna z nich byla oficiálně kuchyní, druhá obývacím pokojem. V patře nad nimi pak byly dvě ložnice. Dům měl často i suterén, sklep.
Autor: Manchester Libraries
Tohle rozplánované uspořádání ale realitě dlouho neodpovídalo. Celé rodiny se tísnily v prostoru, který byl původně navržen pro podstatně menší počet obyvatel, a každý volný kout se postupně měnil v ložnici nebo podnájem.
Autor: Manchester Libraries
Až obludná přeplněnost patřila k největším problémům Manchesteru. Nebylo výjimkou, že v jediné místnosti žilo osm až deset lidí, přičemž další si pronajímali pouze místo na spaní.
Autor: Manchester Libraries
Situace, kdy svou postel a životní prostor sdílíte s někým, kdo odchází do práce, zatímco vy se z ní vracíte, tu byla docela běžná. Mít místo, kam po návratu z šichty složit hlavu ale ještě neznamená mít domov.
Autor: Manchester Libraries
Jak vlastně vypadal slum? Mnoho lidí si dnes představí chatrče z plechu anebo provizorní dřevěné domky.
Autor: Manchester Libraries
V Manchesteru to ale vypadalo jinak. Slumy tvořily převážně zděné domy z červených cihel. Které bylo při svém vzniku považováno za docela moderní bydlení dělnické kolonie.
Autor: Manchester Libraries
Komplikované je i vymezení manchesterských slumů na mapě, v prostoru. Novější výzkumy ukazují, že hranice mezi „slušnou ulicí“ a „vykřičenou čtvrtí“ nebyla vždy zřejmá. Vedle přeplněného domu mohl stát téměř totožný objekt obývaný jedinou rodinou, která žila v docela přijatelných podmínkách.
Autor: luna.manchester.ac.uk
Dlouhá desetiletí panovala mylná představa, že slumy obývali téměř výhradně nekvalifikovaní dělníci. Různí „chuďasové z venkova a přivandrovalí Irčané“. Analýza historických sčítání lidu ale odhalila mnohem pestřejší obraz.
Autor: Manchester Libraries
Ve stejných ulicích žili vedle nádeníků také učitelé, drobní obchodníci, kvalifikovaní mechanici, inženýři nebo dokonce lékaři. Ne všichni měli možnost odstěhovat se jinam a blízkost továren byla pro řadu profesí důležitější než prestiž adresy.
Autor: Profimedia.cz
Rozhodující tedy nebyla adresa ani vzhled budovy, ale počet lidí, kteří sdíleli jednotlivé místnosti, a délka jejich pracovních směn. Jedna a tatáž budova tak mohla během dne působit spořádaně, zatímco v noci se změnila v přeplněnou ubytovnu.
Autor: Manchester Libraries
Nejchudší rodiny často nekončily ani v přízemních bytech, ale v suterénech. Sklepní místnosti byly tmavé, bez denního světla. Podlahy těchto „apartmánů“ ležely pod úrovní okolních ulic. Při silnějších deštích nebo zvýšení hladiny řeky Irk se pravidelně zaplavovaly směsí vody, bahna a splašků.
Autor: Manchester Libraries
Jen málokterý dům měl vlastní přívod vody. Obyvatelé celých bloků byli odkázáni na několik společných pump nebo hydrantů, u nichž se od časného rána tvořily dlouhé fronty.
Autor: Manchester Libraries
Pokud se do studní dostaly splašky z netěsných žump, stávaly se zdrojem epidemií cholery, břišního tyfu nebo úplavice. Lékaři už v polovině 19. století upozorňovali, že právě kvalita vody rozhoduje o tom, zda se z dělnické čtvrti stane slum, a smrtící past.
Autor: Manchester Libraries
Pohled do „Zprávy o zdraví Manchesteru z roku 1880“ ukazuje, že úmrtnost ve městě v roce 1877 činila 27,79 promile. Tedy necelých osmadvacet úmrtí na tisíc obyvatel. Což je dnes naprosto nepochopitelné číslo.
Autor: Manchester Libraries
Podle uvedené příčiny úmrtí jste často poznali, o nebožtíka jaké části manchesterského slumu šlo. V Salfordu a Hulme se umíralo na „onemocnění plic“ a „černý kašel“. Kvůli špatné kvalitě ovzduší. To v Pendletonu dopadala na lidi katastrofální hygiena. V Ardwicku v zimě lidé umírali mrazem.
Autor: Manchester Libraries
Soukromá toaleta byla v dělnických čtvrtích luxusem. Jeden venkovní záchod často sdílelo několik domů, někdy i více než třicet obyvatel. Jeho údržba byla minimální a při deštích se obsah žump dostával do ulic nebo sklepních bytů.
Autor: Manchester Libraries
Zápach v ulicích byl natolik všudypřítomný, že jej mnozí návštěvníci dělnických čtvrtí Manchesteru zmiňovali dříve, než kouř z továrních komínů.
Autor: Manchester Libraries
Kouř ovšem nechyběl. Manchester býval označován za město, kde se den mění v soumrak. Stovky továrních komínů spalovaly uhlí nepřetržitě a jemné saze se usazovaly na domech, prádle i v lidských plicích.
Autor: Profimedia.cz
Kouř se v úzkých ulicích držel celé dny, protože mezi hustě postavenými domy téměř neproudil vzduch. Situace, kdy ze dveří domu nevidíte na opačnou stranu ulice, tu nebyly přeháněním ale všední realitou. Obyvatelé slumů tak vedle infekčních nemocí čelili i chronickým onemocněním dýchacích cest.
Autor: Profimedia.cz
Největší daň si špatné životní podmínky vybíraly na nejmenších. Kojenecká a dětská úmrtnost patřila v některých částech Manchesteru k nejvyšším v celé Británii a mnoho dětí se nedožilo ani pátých narozenin.
Autor: Manchester Libraries
Lékařské zprávy opakovaně spojovaly jejich úmrtí se znečištěnou vodou, podvýživou, vlhkostí a přeplněnými byty. Pro mnoho rodin nebyla smrt dítěte ojedinělou tragickou událostí, ale bolestně častou zkušeností.
Autor: Manchester Libraries
Cholera, tyfus, neštovice, tuberkulóza i spála se do chudinských čtvrtí vracely v pravidelných vlnách. V přeplněných domech se infekce šířily tak rychle, že během několika dnů onemocněly celé rodiny.
Autor: Manchester Libraries
Izolace nemocných byla prakticky nemožná – často sdíleli jedinou postel s dalšími členy domácnosti. Každá epidemie znovu ukazovala, že zdravotní stav obyvatel úzce souvisí s kvalitou bydlení.
Autor: Manchester Libraries
V jediné místnosti se vařilo, jedlo, pralo, spalo i umíralo. Nábytek býval skromný – stůl, několik židlí, železná kamna a postele, které často využívalo více lidí na směny.
Autor: Manchester Libraries
Soukromí prakticky neexistovalo a děti od narození vyrůstaly uprostřed každodenního zápasu o prostor.
Autor: Manchester Libraries
Dětství mělo v průmyslovém Manchesteru jinou podobu než dnes. Mnoho chlapců i dívek nastupovalo do továren už kolem desátého roku života, někteří ještě dříve, pokud pomáhali rodičům s domácí výrobou.
Autor: Manchester Libraries
Dlouhé směny znamenaly, že škola byla často druhořadá nebo zcela nedostupná. Rodinný rozpočet totiž závisel na každém vydělaném šilinku.
Autor: Manchester Libraries
Veřejnost často spojovala slumy s kriminalitou, prostitucí a alkoholismem.
Autor: Manchester Libraries
Tyto jevy zde skutečně existovaly, jejich příčinou však nebyla samotná povaha obyvatel, ale dlouhodobá nezaměstnanost, přeplněnost a nedostatek životních příležitostí.
Autor: Manchester Libraries
Vedle kapsářů a pouličních gangů zde žily tisíce poctivých dělnických rodin, které odcházely do továren a snažily se zajistit dětem lepší budoucnost. Právě tato směsice bídy a každodenní dřiny činí obraz manchesterských slumů mnohem složitějším, než jak jej líčila dobová senzacechtivá média.
Autor: Profimedia.cz
Detailně rozkreslená Sanitární mapa Manchesteru z roku 1888 vykresluje, ve kterých blocích byly hygienické standardy nedostatečné.
Autor: luna.manchester.ac.uk
Na konci 19. století už nestačily dojmy ani svědectví jednotlivých lékařů. Městské úřady začaly vytvářet podrobné hygienické mapy, do nichž zaznamenávaly stav jednotlivých ulic, kvalitu bydlení, hustotu zalidnění i výskyt nemocí.
Autor: Profimedia.cz
Poprvé bylo možné téměř dům po domu sledovat, kde jsou podmínky nejhorší a které části města vyžadují okamžitý zásah. Tyto mapy dnes představují jedinečný dokument o životě viktoriánského Manchesteru a zároveň ukazují počátky moderního urbanistického plánování.
Autor: Profimedia.cz
První pomoc chudým zajišťovaly hlavně církve a dobročinné spolky, jejich možnosti však byly omezené. Skutečný zlom přinesla až legislativa druhé poloviny 19. století, která dala městům pravomoc vykupovat a bourat nejhorší domy.
Autor: Manchester Libraries
Výstavba kanalizace, vodovodů a širších ulic postupovala pomalu, ale znamenala zásadní změnu v přístupu státu ke zdraví obyvatel. Slumy přestaly být vnímány jako soukromý problém jejich obyvatel a staly se otázkou veřejného zájmu.
Autor: Manchester Libraries
Přestože první demolice začaly už v 19. století, velká část dělnických čtvrtí přežila až do období po druhé světové válce. Mnohé domy byly technicky zastaralé, ale stále obývané, protože po desetiletí chyběly náhradní byty.
Autor: Manchester Libraries
Bombardování Manchesteru během války navíc bytovou krizi ještě prohloubilo. Ve čtyřicátých a padesátých letech tak vedle nových sídlišť stále existovaly ulice, jejichž vzhled se od viktoriánské éry téměř nezměnil.
Autor: Profimedia.cz
Ty nejzchátralejší kolonie se po druhé světové válce často stávaly bydlením těch, kteří si nic lepšího nemohli dovolit. Zasídlení tvořily chudé rodiny čekající na přidělení obecního bytu; irští přistěhovalci, emigranti z Karibiku a jihu Asie.
Autor: Manchester Libraries
Koncem 50. let tak některé ulice představovaly soustředění těch nejchudších vrstev společnosti, což jen posílilo tlak na jejich definitivní demolici. Současně tu ale panovala velká snaha „zabydlet“ zde rodiny, uvyklé donedávna ještě na kočovný způsob života a bydlení v maringotkách.
Autor: Profimedia.cz
Fotografie z padesátých a šedesátých let často překvapí. Děti si na nich hrají mezi cihlovými domy, ženy rozmlouvají ve dveřích a z oken visí čerstvě vyprané prádlo. Přesto byly celé čtvrti už odsouzeny k demolici, protože nesplňovaly ani základní hygienické požadavky své doby.
Autor: Profimedia.cz
Důvodem demolice nebyl pouze špatný technický stav domů. Mnohé z nich postrádaly koupelny, splachovací toalety, dostatek světla i možnost modernizace bez rozsáhlých stavebních zásahů. Úzké ulice navíc neumožňovaly rozšíření kanalizace ani průjezd záchranných vozidel.
Autor: Profimedia.cz
Život na ulici v Chorlton-on-Medlock. Píše se rok 1966, ale tady se dosud změnilo jen málo.
Autor: Profimedia.cz
Ukázalo se, že výstavba nových čtvrtí bude levnější než přestavba hustě zastavěných bloků. Desítky tisíc rodin se během několika desetiletí přestěhovaly do nových obecních bytů nebo na rozsáhlá sídliště na okrajích Manchesteru a Salfordu.
Autor: Manchester Libraries
Pro mnoho lidí to znamenalo první byt s koupelnou, splachovacím záchodem, tekoucí teplou vodou a samostatnou ložnicí pro děti. To, co dnes považujeme za samozřejmost, představovalo pro bývalé obyvatele slumů obrovský skok v kvalitě života.
Autor: Profimedia.cz
Asanace však měla i svou odvrácenou stranu. Celé sousedské komunity byly rozptýleny do různých částí města a lidé přišli o každodenní kontakty, které se vytvářely po několik generací.
Autor: Profimedia.cz
V ulicích dělnických kolonií a slumů se život odehrával převážně venku – děti si hrály společně, sousedé si navzájem pomáhali a dveře domů zůstávaly často otevřené. Moderní sídliště nabídla více pohodlí, ale výrazně méně sousedské sounáležitosti.
Autor: Profimedia.cz
Po většině manchesterských slumů dnes nezůstala téměř žádná stopa. Jejich podobu připomínají především historické fotografie, mapy a několik málo dochovaných ulic. Přesto jejich příběh výrazně ovlivnil podobu moderního města i způsob, jakým se plánuje bydlení a veřejné zdraví.
Autor: Manchester Libraries
Manchester se stal jedním z míst, kde se zrodilo poznání, že kvalita života obyvatel není jen otázkou soukromého majetku, ale také urbanismu, hygieny a odpovědnosti celé společnosti.
Autor: Profimedia.cz
