Ocenění Aratu Isozakimu (* 1931) udělila chicagská Hyattova nadace, která vyhlašuje vítěze každoročně od roku 1979. „Laureáty se stávají žijící architekti, jejichž práce dokládá talent a vizi a také přispění lidstvu,“ uvedla agentura AP.
Arata Isozaki
Isozaki je devátým Japoncem, který tuto cenu získal. Mezi její laureáty patří i Kenzó Tange, pod jehož vedením Isozaki zahájil kariéru poté, co vystudoval prestižní Tokijskou univerzitu.
Nyní sedmaosmdesátiletý Isozaki byl jedním z prvních japonských architektů, kteří začali stavět i v zahraničí. Tom Pritzker, předseda Hyattovy nadace, označil Isozakiho architekturu, kterou vytvořil během pět desítek let trvající kariéry, za „skutečně mezinárodní“. „V globálním světě architektura potřebuje tento druh komunikace,“ dodal Pritzker.
Laureát kromě medaile získává také odměnu 100 tisíc dolarů. Pritzkerova cena je pokládána za nejprestižnější ocenění za architekturu. Jejími nositeli jsou například Óscar Niemeyer, Leoh Ming Pei, Zaha Hadid, Souto de Moura, Norman Foster či Jean Nouvel.
Na počátku byla spálená země
Isozaki se narodil na ostrově Kjúšú na jihozápadě Japonska a sám říká, že zkáza způsobená druhou světovou válkou v něm zanechala trvalé stopy a pomohla mu při rozhodnutí stát se architektem.
„Vyrůstal jsem ve spálené zemi,“ řekl s odvoláním na jaderný útok na město Hirošima, které leží na pobřeží o kus dál od jeho domovského města Oita, které během války vyhořelo.
„Byly to naprosté trosky, nebyla tam žádná architektura, žádné budovy, a dokonce ani žádné město. Jenom kasárna a provizorní přístřešky. Takže moje první zkušenost s architekturou byla její nepřítomnost a začal jsem uvažovat o tom, jak by lidé mohli přebudovat svoje města a své domovy,“ uvedl architekt.
Mezi Isozakiho práce patří Palác svatého Jiří (moderní víceúčelová krytá aréna v Barceloně, postavená pro olympijské hry v roce 1992), Kulturní středisko v čínském Šen-čenu či mrakodrap Allianz Tower v Miláně a řada dalších staveb po celém světě.
