Prostor na severním okraji Letenské pláně si ve 30. letech minulého století zprvu pro stavbu svého nového sídla vybralo Technické muzeum československé (dnes Národní technické muzeum), záhy však zamýšlenou budovu přesunulo o několik set metrů blíž k Vltavě.
Čerstvě dokončený komplex „Molochov“ na leteckých snímcích z roku 1938. V okolí zatím chybí například budovy Ministerstva vnitra. | foto: archiv hlavního města Prahy
Podlouhlá parcela podél tehdejší Belcrediho třídy (dnes ulice Milady Horákové) a vedle objektu tehdejší přečerpávací stanice a vodárny zůstala volná pro stavbu hned třinácti provázaných činžovních domů.
A vzhledem k době výstavby a zamýšlenému využití pro nejmovitější pražskou klientelu mělo už od počátku jít o luxusní bydlení vysoko nad tehdejšími (a v mnoha ohledech i dnešními) standardy.
Západní čelo komplexu na fotografii ze stejné doby. | foto: rodinný archiv Kohnových, neznámý autor
Funkcionalistický blok, jež je podle Ústavu dějin a umění AV ČR jedním z předobrazů poválečných urbanistických koncepcí, má však i smutnou minulost.
Komplikované přípravy
Soubor budov, který si záhy vysloužil přezdívku Molochov, měl podle původních plánů vypadat úplně jinak. Na projektech pracovalo hned sedm architektů a každý do jejich podoby vtiskl osobitý styl.
Jméno MolochovPůvod přízviska není zcela jasný. Hanlivým označením s odkazem na mohutnost jej patrně nazývali už stavební dělníci. Jisté je, že jméno vzniklo už během stavby, což potvrzuje i výstřižek deníku Polední list z 21. října 1937.  |
- Otto a Karl Kohnovi
- Josef Havlíček
- Ernst Mühlstein a Viktor Fürth
- Leo Lauermann
- František Votava
Do příprav se však vložil pražský magistrát i Státní regulační komise – oba úřady pro silně exponovanou parcelu na okraji Letenské pláně požadovaly ucelený vzhled domů. Zpracovávat jej začali bratři Kohnové, jež zároveň navrhli hned sedm – tedy nejvíce – domů z celého bloku.
Molochov směrem od Letenského náměstí na dobové pohlednici. | foto: Archiv ÚDU AV ČR
Sílící nacistické Německo a upadající poměry v Československu však bratry židovského původu záhy přiměly k emigraci. Po jejich odchodu úkol převzal architekt Josef Havlíček, který přišel s vlastním konceptem.
Rytmizace rozmělnila délku
Havlíček celému bloku šestipatrových budov s plochou střechou vtiskl jednolitý vzhled díky fasádě pravidelně střídající rovné bílé plochy s pásovými okny a okrovou keramikou obložené zapuštěné lodžie. „I při své délce má blok dík rytmizaci velkými lodžiemi jistou životnost a výraz obyvatelnosti,“ napsal sám autor fasády v monografii z roku 1964.
Terasa v nejvyšším šestém patře. | foto: Praha 7
V celé délce pak nejvyšší patro ustupuje, čímž uvolňuje místo pro prostorné terasy. Návrh se přesto dočkal dalších změn. „Například keramický obklad celého průčelí zůstal jen na lodžiích, které měly původně být obložené zelenou mozaikou,“ uvedl také Havlíček.
Čela bloku zdobí pásová okna, jež jsou stejně jako ta v průčelí budovy, rozčleněná tenkými sloupky s keramickými obklady.
Odvrácená stranaSeverní fasáda do ulice U Letenské vodárny je ve srovnání s jižní stranou velmi strohá. Chybí na ní jakékoli keramické či kamenné obklady, promyšleností si však nijak nezadá s opačnou stranou domu. Pomyslně ji rozdělují prosklené schodišťové haly, které jsou nejvýraznějším prvkem.  Severní fasáda Molochovu. | foto: Archiv ÚDU AV ČR I ta prozrazuje původ u několika architektů – část domů například disponuje prostornými předsazenými balkony, jiné mají mnohem menší a „utopené“ lodžie. Před celým domem se pak táhne pás malých předzahrádek. |
Společná fasáda však skrývá mnoho rozdílů, domy totiž nejsou totožné. Zvnějšku se odlišují hlavně v parteru, kde jsou domy obložené buď travertinem nebo kabřincem. Část z nich má rovněž rozměrné výlohy obchodů, v některých jsou i v přízemním podlaží okna bytů.
Rozdíly v detailu
Odlišnosti jsou však vidět i dalších v detailech, každý z domů má například jinak řešené vstupy – liší se materiály obkladů či samotných dveří. Ten asi nejnoblesnější navrhla dvojice Mühlstein a Fürth, říká historik architektury Zdeněk Lukeš v pořadu TV Architect. Ohraničený je mramorem dovezeným z Itálie, samotné dveře jsou chromované.
Dům doplňovalo množství detailů. | foto: neznámý autor
Rozdílnost plyne z plánování bloku několika tvůrci. Ač ten sice dostal jednotnou fasádu od Josefa Havlíčka, konkrétní domy v souladu s původním záměrem navrhovali všichni zúčastnění architekti. Rozdíly jsou patrné nejen zblízka u parteru, ale také při pohledu z větší dálky.
Funkcionalistické bydlení v PrazeJen v hlavním městě najdeme celý zástup funkcionalistických staveb, patří mezi ně celá řada vil – například takřka celá osada Baba – nebo veřejných budov (například Barrandovské terasy, Veletržní palác, palác ARA či budova Elektrických podniků), ale i kostelů a škol.  Bývalý Dům odborových svazů na pražském Žižkově, nyní dům Radost. Činžovních domů však tolik známých není. Jedním z nejzajímavějších je někdejší Dům oborových svazů (dnes Radost) na Žižkově. Spoluautorem stavby byl kromě architekta Karla Honzíka právě Josef Havlíček, který po emigraci bratří Kohnů převzal projekt domu na Letné. Budova měla sice sloužit zejména jako kanceláře, dvě boční nižší křídla s prostornými a moderními byty však sloužila k ubytování vysokých úředníků Penzijního ústavu, který nechal dům v první polovině 30. let postavit.  Jedním z mála jednosálových kin, která promítají dodnes, je funkcionalistické Bio Oko nedaleko Strossmayerova náměstí. | foto: Robert Rambousek Praha 7, kde Molochov stojí je však na funkcionalistické nájemní budovy bohatá. Další velký komplex, jehož součástí je i kino Bio Oko, stojí jen o kousek níže v ulici Milady Horákové. |
Jednolitá fasáda umně skrývá, že všechny domy nejsou stejně velké. Když pomineme dva čelní domy, je většina z nich čtyřosých se zapuštěnými lodžiemi po stranách. Tři domy přibližně ve středu bloku jsou však pětiosé a mají delší bílou plochu s pásovými okny.
Jeden nebo deset pokojů
Mírné odlišnosti na fasádě bloku se však nemohou vyrovnat rozdílům, které autoři vtiskli jednotlivým domům pod ní. Například číslo 848, tedy čtvrtý „a pátý“ dům směrem od fotbalového stadionu, je ve skutečnosti dvojdomem – ač na první pohled vypadá jako dvě čtyřosé budovy.
Detail fasády se zapuštěnými lodžiemi obloženými okrovou keramikou.
Má dvoje schodiště a dva výtahy, ale jen jeden společný vchod. Právě proto se blok skutečně skládá ze třinácti domů, jak potvrzuje například katastrální mapa.
Ve znamení avantgardy. Jak vypadal funkcionalismus v Československu? |
Liší se i dispozice obytných jednotek, od garsoniér až po byty s deseti pokoji. Jejích součástí však vždy byla předsíň, samostatné toalety nebo oddělená „lázeň.“
Půdorysy dvou domů zahrnující pět bytů. | foto: Archiv ÚDU AV ČR
Jejich rozvržení bylo poplatné době. Zatímco obyvatelé nejmenších bytů si například místo kuchyně museli vystačit se skromnou „vařírnou,“ ve velkých našli plnohodnotnou kuchyň a nádavkem i několik úložných místností. V nich byl tehdy samozřejmostí i pokoj pro služebnou, na dobových plánech označený jako „děvče.“
Luxus a moderna
Byty v letenském Molochově ve své době platily za velmi luxusní bydlení. Patřily k takzvaným „elektrickým domům,“ v nichž měli obyvatelé veškeré pohodlí. Díky promyšlené dispozici napříč patrem navíc rozhodně netrpěly nedostatkem světla.
Elektrické domyJde o progresivní meziválečné budovy, které obyvatelům skrze elektřinu poskytovaly nebývalý komfort – k dispozici byly třeba výtahy, lednice i jiné spotřebiče. Lidé se nemuseli obtěžovat ani s vytápěním. |
Prostorné byty měly okna obytných prostor orientovaná na jih (směrem na Letenskou pláň). Většina ložnic, stejně jako kuchyně, pak měla vyhlídku na vodárnu a v pozadí i členitý terén Bohnic.
Architekti mysleli i na dostatečné prosvětlení hal, situovaných do středů bytů. Od jižních pokojů je proto oddělovaly skleněné příčky. Před ostrým jižním sluncem se nájemníci naopak mohli ukrýt díky dřevěným roletám vně oken.
Dostatečný přísun světla do haly ve středu bytu zajišťovala skleněná stěna. | foto: neznámý autor
Vysokou úroveň podtrhovaly i použité materiály a další detaily. Například podlahy byly složené z mahagonových parket, bíle natřené dřevěné interiérové dveře doplňovalo mosazné kování. Standardem v prostorných koupelnách pak byly bidety a byty měly k dispozici také shozy na odpad, šatny či prádelny a rovněž ústřední topení.
Případ Molochov. Paneláky nebo elegantní funkcionalismus? |
Obyvatelům také sloužily elektrické výtahy, které v nejvyšších patrech zajížděly přímo do hal bytů, jež se rozkládaly v celém podlaží. Využít též mohli suterénních garáží přístupných ze severní strany – dnešní auta už se dovnitř nicméně už ani nevejdou.
Střídání prominentů
Vybudování třinácti navazujících domů s betonovým skeletem dostal na starosti inženýr Jaroslav Bečka. Přes velikost komplexu na ploše 252 x 16,5 metru šla stavba velmi rychle. Projekt byl hotový v roce 1936 a první nájemníci se mohli do novotou zářících bytů stěhovat už dva roky poté.
Byt v nejvyšším šestém patře Molochovu. | foto: Praha 7
Jen velmi krátce po dokončení v něm bydleli bohatí obchodníci či ředitelé nejrůznějších podniků, tedy pražská smetánka, pro níž dům vznikl. Uvolnit místo museli pro smetánku nacistickou – radnice Prahy 7 uvádí, že byty obsadili například zaměstnanci říšského filmového průmyslu.
Skvělá proměna za 180 tisíc. Mladý muž dokázal s bytem na Letné zázraky |
Molochov platil za velmi luxusní, stál navíc na prominentním místě s nijak nerušeným výhledem na panorama hlavního města nebo třeba Pražský hrad, takže o něj okupační síly přirozeně měly zájem. To se nezměnilo ani po konci druhé světové války. Jen o pár let později se do uprázdněných bytů stěhovali naopak komunističtí prominenti.
Režimní vlajky i protirežimní hesla
Využívali jej nejčastěji zaměstnanci nedalekého Ministerstva vnitra, celé jedno patro si však pro sebe zabral například ministr Karel Hoffman – ten, který z pozice ředitele Ústřední správy spojů nechal po půlnoci 21. srpna 1968 zastavit vysílání Československého rozhlasu.
Vojenská přehlídka na Letenské pláni v roce 1970. | foto: František Váca
Kromě nej tu však bydleli i další prominentní politici a funkcionáři, například šéf Státní bezpečnosti, generální prokurátor, prorežimní novinář nebo pražský primátor.
Okázale ve stínu okupace. Negativy z půdy odhalily přehlídku na Letné v roce 1970 |
S režimem si jej Pražané dlouho spojovali i kvůli „účasti“ v pravidelných vojenských přehlídkách, kdy jeho fasádu pokrývala budovatelská hesla a portréty vůdců revoluce, to vše ověnčené rudými vlajkami.
Molochov ověšený rudými vlajkami a hesly během Spartakiády v roce 1980. | foto: Nechranická, CC BY-SA 4.0
Ty však v roce 1989 nahradila jiná hesla a vysocí funkcionáři tak mohli přímo ze svých oken sledovat protirežimní demonstrace na Letenské pláni. Demonstranti dům o obdobným účelům využívají s oblibou dodnes.
Postupná revitalizace
Už během druhé světové války dům přišel o typickou zářivě bílou fasádu, kterou nahradil tmavý nátěr – šlo o bezpečnostní opatření, velké světlé plochy by si totiž i v noci mohly snadno všimnout bombardéry nepřátel.
Z bytu na Letné je opět funkcionalistická architektonická perla |
S příchodem padesátých let pak skončila jakákoli údržba domu a začaly i necitlivé úpravy, ač komplex už prosinci 1964, tedy jen 26 let po stavbě, získal památkovou ochranu. Ta nicméně nijak nezabránila, aby se například v koupelnách při nezbytných rekonstrukcích neobjevily nepříliš estetické modré kachličky typické pro 70. léta – o jejichž následném nezbytném odstranění píšeme v článku iDNES.cz o revitalizaci jednoho z bytů.
Molochov (vpravo vzadu) přihlížel i masivní protirežimní demonstraci 25. listopadu 1989. | foto: ŠJů, CC BY-SA 3.0
Až teprve relativně nedávné rekonstrukce vrací domům někdejší podobu i bílý nátěr. Pro složité majetkové poměry postupují pomalu a na opravu dle původního barevného řešení tak aktuálně čekají ještě tři domy. Pro svou nadčasovost však i téměř devadesát let staré budovy splňují i současné vysoké požadavky na bydlení.
