Dobře střežený poklad. Národní archiv na Chodovci spojuje vědu a činy

  1:00aktualizováno  1:00
Národní archiv na Chodovci ukrývá za zdmi tisíce dokumentů z české historie a jeho výška a barevná fasáda vystupuje z šedi periferie hlavního města. Návštěvu Národního archivu přinesl magazín City Life, který vychází každý poslední pátek v měsíci.

Budovu Národního archivu navrhla architektka Iva Knappová. | foto: Jiří Podrazil

Myšlenku uchovávat významné dokumenty českého národa na jednom místě prosazovali František Palacký a politik František Augustin Brauner v druhé polovině 19. století.

Fotogalerie

V roce 1862 vznikl Český zemský archiv jmenováním prvního zemského archiváře a navázal na Dějiny národu českého v Čechách a na Moravě od Františka Palackého. Instrukce z roku 1869 o funkci archivu platí dodnes: „Měl se státi jak ústředním archivem zemským, tak také, a to zejména, badatelským ústavem historickým, který by shromažďoval, pořádal, vydával a zpracovával prameny pro novější dějiny české,“ psal Josef Matoušek k 75. výročí archivu v Národních listech v březnu 1938.

Archiv země České tehdy sídlil v nově postavené funkcionalistické budově na dnešní třídě Milady Horákové. V budově s číslem popisným 133 zůstalo dodnes první oddělení archivu, zabývající se především nejstaršími dokumenty (do roku 1848).

Po změně režimu Státní ústřední archiv převzal do své správy i archivy ÚV KSČ a Ústavu marxismu a kapacita pracovišť a depozitářů rozesetých do devatenácti objektů v hlavním městě i mimo něj přestávala stačit. Stavbu nové budovy urychlila i skutečnost, že mnoho budov se muselo v důsledku restitucí vrátit původním majitelům a vyklidit.

Nová budova tak měla sdružit všechna stávající detašovaná pracoviště a nabídnout jim komfortní moderní prostory pro archiválie, jejich restaurování a výzkum i pro badatelskou činnost, odborníků i laické veřejnosti.

Z předpokladu nárůstu množství archivních materiálů i v budoucnu byla jedním z požadavků dostatečná kapacita v příštích letech. Z uvedených podmínek projektu vyplývá, že ideální budovou je vícepodlažní stavba s konstantními klimatickými podmínkami.

Možností, kde moderní věžák postavit, bylo více, ale nakonec se jako nejvhodnější ukázala volná plocha na Chodovci. Severní okraj Jižního Města obkružovala magistrála a dálnice D1, za kterou se tyčily paneláky z 80. let. Některé panelové domy největšího pražského sídliště (žije tu zhruba 80 tisíc lidí) byly dokončeny až v roce 1990. Barevná tlumenost a stejnost stávající zástavby tvoří nerušivé kulisy výrazné budově Národního archivu.

Základní kámen byl položen 20. října 1992, první části budovy byly dokončeny o dva roky později, kdy se začaly stěhovat archiválie. Pro veřejnost se stavba otevřela v roce 2001. Navrhla ji Ing. Arch. Iva Knappová, která se specializuje na rodinné domy a veřejné stavby techničtějšího charakteru.

Na první pohled budova zaujme neobvyklou barevnou fasádou z keramických obkladů, ostrými liniemi a nekonvenčním půdorysem. Na hlavní kancelářskou část s prostory pro veřejnost navazuje ta s depozitáři. Monolit rozbíjejí organické linie na fasádě a lomené ozdoby na střeše připomínající polovinu hradních věží.

Sál s pevnými regály má kapacitu 1 150 m3 dokumentů.

Sál s pevnými regály má kapacitu 1 150 m3 dokumentů.

Do veřejné části se vchází proskleným průčelím. Skleněné zádveří odděluje vchod a vstupní chodbu od foyer. Díky prosklenému stropu je chodba světlá a působí vzdušně i navzdory robustním kovovým lampám a dřevěnému ostění, umně skrývajícímu radiátory a zároveň umožňujícímu proudění teplého vzduchu.

Lampy uprostřed také přirozeně oddělují příchozí od odcházejících návštěvníků a vedou je do foyer. Vpravo se nachází velký konferenční sál pro 200 lidí, který slouží i jako kinosál nebo při slavnostních příležitostech. Dlouhá stěna na vzdáleném konci foyer skýtá dostatek prostoru pro výstavy, které se konají také v menším výstavním sále.

Vlevo se vchází do badatelny a knihovny. Národní archiv spadá pod ministerstvo vnitra a stará se o všechny státní dokumenty, případně osobní fondy, které nejen archivuje, ale především katalogizuje a umožňuje tak jejich další výzkum či vystavování. Orientaci v archivních fondech poskytuje online katalog, podrobnější informace sdělí i pracovníci badatelny nebo jednotlivých oddělení.

Při zápisu dostane každý badatel bílé rukavice, aby listiny nepoškodil. Důvody k návštěvě jsou různé, někdo se věnuje určitému tématu, jiný pátrá po vlastních předcích.

Archiválie jsou uloženy v depotních sálech v pevných nebo pohyblivých regálech,...

Archiválie jsou uloženy v depotních sálech v pevných nebo pohyblivých regálech, které se posunují otáčením černého madla.

„Chodili sem například modeláři, kteří podle fotek tanků lepili věrné modely,“ vzpomíná Naďa Slezáková z 8. oddělení archivu (to má na starosti foto-, fono-, kinodokumenty a služby veřejnosti). Součástí archivu je i veřejná knihovna s více než 500 tisíci svazky z oblasti historie, historiografie a archivnictví, knihy lze však půjčovat pouze na místě.

Podlaží ve veřejné části a v depozitní budově na sebe nenavazují, a tak orientaci usnadňuje barevné odlišení v jednotlivých patrech. To, že jste v depozitní části, poznáte i podle charakteristického zápachu čpavku.

„Nic se jím nekonzervuje, nepoužíváme ho při archivaci, je to pozůstatek z doby výstavby. Budova se stavěla v zimě a do betonu lili dělníci čpavek, aby jim nezamrzal, bohužel někdo spletl desetinnou čárku při dávkování,“ vypráví Naďa Slezáková.

Dobře střežený poklad

Každý typ dokumentu vyžaduje jiné podmínky uložení, v depozitářích jsou skladovány při různých teplotách (zpravidla 15 °C) a vlhkosti (obvykle 55 %) papírové dokumenty, nosiče s na světlo citlivými vrstvami jako fotografie či daguerrotypie. Pergameny chrání speciální trezor. Depozitáře jsou rozděleny do 182 sálů ve třech blocích s jedním podzemním a dvanácti nadzemními patry.

Čas, nevhodné uložení nebo třeba povodně stav archiválií výrazně mění a zkušení restaurátoři se jim snaží vrátit původní vzhled. Například noviny staré sto let je třeba nejprve zbavit prachu a nečistot gumováním, archiválie napadané plísněmi procházejí nejprve dezinfekční linkou.

Tzv. bublina slouží k zvlhčení velkoformátových archiválií a jejich vyrovnání.

Tzv. bublina slouží k zvlhčení velkoformátových archiválií a jejich vyrovnání.

Restaurováním procházejí noviny, listiny, pergameny, plány, pečetě, fotografie i třeba desky z původní knižní vazby. „Každý materiál má své vlastnosti a vyžaduje jiné zacházení, při restaurování dbáme na to, aby si byl materiál co nejpodobnější svému původnímu stavu,“ provází nás Naďa Slezáková restaurátorskou dílnou, kde u stolu sedí restaurátoři v bílých pláštích nebo kuchařských zástěrách.

Restaurátorství vyžaduje zkušenost, důvtip, preciznost při práci i fyzickou odolnost, znalosti chemické, fyzikální i historické a umělecký cit. Jedním ze způsobů ochrany archivních materiálů je i zhotovení bezpečnostních reprodukcí.

V Národním archivu se pořizují od roku 1954, především pro případ zničení originálu nebo jeho sníženou čitelností v průběhu času. U hojně půjčovaných materiálů se zřizují tzv. studijní reprodukce pro badatelské účely, zpravidla v podobě mikrofilmu nebo zdigitalizovaně.

Soudě podle obsazenosti badatelny je o studium starých dokumentů a pramenů zájem. Již středověký perský učenec a filozof Avicenna říkal: „Moudrost je cesta, kterou lidská duše jde za svou dokonalostí. A to je možné dvěma způsoby: věděním a činností.“ Národní archiv v sobě dokonale spojuje obojí.

Autoři:

Nejčtenější

Pořídili si dřevostavbu zateplenou polystyrenem. A jsou nadšeni

Dřevostavba s tepelněizolačními panely z expandovaného polystyrénu zaručila...

Na začátku bylo rozhodnutí mladé rodiny postavit dům podle vlastních představ a vejít se do rozpočtu. Sen o ideálním...

Vodu musíme dovážet. Z bazénu je nádrž na dešťovku, které pomůže terasa

Dům z 90. let stojí ve středních Čechách.

Richard jezdí s rodinou na chalupu ve středních Čechách. Dům z 90. let vyrostl na místě původní chaty. Z doby minulé...

Pořídili si byt v bývalém hotelu Ritz. Zařídili si jej retro nábytkem

K typové lince majitelé pořídili stůl na míru s deskou ze staré tovární...

Petra Kellerová a Přemysl Koudela se do apartmánu bývalého zbraslavského hotelu Ritz zamilovali poté, co v něm na...

Nábytek se vrací ke stylu a kvalitě, zapomeňte na módní trendy

Expozice značky Zanotta vsadila na „světová města“, každému přiřkla jinou...

Největší světová akce zaměřená na design, milánský veletrh Salone del mobile, skončila. Přinesl už 58. ročník převratné...

Největší předností domu je jednoduchost a výhled na pasoucí se skot

Betonové podlahy se skvěle osvědčily v provozu průchozího přízemí a povedlo se...

Mladí manželé z okraje belgického města Dendermonde byli celý život zvyklí žít na dosah přírodě. Když se rozhodli...

Další z rubriky

Ze dvou bytů je jeden nádherný. Vypadá uklizeně a má i zimní zahradu

Byt na telavivském sídlišti z poloviny sedmdesátých let výrazně prokoukl. Od...

Byt na sídlišti Neve Avivim v Tel Avivu od poloviny sedmdesátých let nedoznal žádné změny. Pro mladou rodinu byl...

Nejlepší interiéry roku 2018. Opět zazářily hlavně rekonstrukce

Kategorie soukromý interiér – novostavba: Stavení se stodolou na Vysočině

Do čtvrtého ročníku soutěže Interiér roku, která je určena českým a slovenským architektům a designérům, se přihlásilo...

Osud Elektrických podniků? Rekonstrukce je obtížná, plánují se kanceláře

V budově bývalých Elektrických podniků v Praze - Bubenči sídlilo dlouhá léta...

Příprava rekonstrukce památkově významné stavby z meziválečného období trvá třikrát déle než příprava obnovy paláce...

Najdete na iDNES.cz