Ještě během druhé světové války byla Poruba jen zapadlou zemědělskou obcí západně od rozvíjející se Ostravy. Jméno měla odvozené od rubání, tedy dobývání – nikoli však uhlí, jak by se na Ostravsku nabízelo, v tomto případě šlo o stromy, jak uvádí místní úřad. Samo slovo „poruba“ pak značí mýtinu s pařezy.
Architekt ukazuje porubskou sorelu. Domy stavěné s myšlenkou Nové Ostravy |
Střed původní vsi dnes tvoří jen okrajovou část na jihozápadě Poruby. Centrum se přesunulo k novějším domům a v současnosti jej představuje přes kilometr a půl dlouhá Hlavní třída, táhnoucí se jejím středem.
Sídliště pro horníky i celé město
Na sklonku 40. let minulého století si lokalitu západně od tehdejší Poruby, na pozemcích vyvlastněných statkářům, vybraly Ostravsko-karvinské doly ke stavbě hornického sídliště. Do dvoupatrových typizovaných cihlových domů, rozprostřených okolo Dělnické ulice, se obyvatelé stěhovali v roce 1950.
Stěhování do dokončených dvouletek a kolona náklaďáků v Dělnické ulici | foto: kniha Dějiny Poruby, Archiv města Ostravy
Právě Ostravsko mělo být podle plánů režimu srdcem těžkého průmyslu celého Československa, a proto už o rok později rozhodli o stavbě nového a monumentálního sídliště, jež mělo ubytovat přicházející dělníky ostravských továren a hutí.
Ze zemědělské obce nejlepší adresa Ostravy. Poruba se chlubí historií |
Oblast byla ideální převažujícím západním větrem, který kouř z továren odnášel na opačnou stranu, navíc nebyla poddolovaná a ani nebylo v plánu zde těžit. Zásoby uhlí byly ve velké hloubce a nepříliš bohaté.
Rychlý rozvoj Poruby na dobových leteckých snímcích z archivu města Ostravy. Vlevo je konec 40. let a vznikající hornické dvouletky, vpravo rok 1966 zachycující čtyři hotové obvody a pátý rozestavěný.
Navrhovaný samostatný městský celek tehdy nesl název Nová Ostrava. Pojmenování není náhodné – té „staré“ Ostravě totiž v polovině minulého století hrozil podobný osud jako nedaleké Karviné, nebo o pár desítek let později severočeskému Mostu. Kvůli uhlí měla zmizet pod rypadly těžebních strojů.
Porubu plánovalo 400 architektů
Příprava plánů začala na jaře 1951. Na urbanistické podobě nového města pracovalo na čtyři sta architektů a projektantů pod vedením inženýra Vladimíra Meduny. Z jeho návrhů vzešla například nejstarší část Havířova.
Co je sorelaZkratka označuje umělecký směr socialistický realismus, spojený s komunistickou ideologií, jehož účelem je přibližovat umění lidu. Pochází ze Sovětského svazu, kde byl silně prosazován od třicátých let 20. století. Styl částečně přebírá antické i renesanční prvky. Typické jsou široké prospekty, symetrie a mohutné stavby s průjezdy. Domy kladou důraz na zdobnost. Nejčastěji zobrazují a oslavují pracující lid, úspěchy režimu či běžný život a adorují představitele moci. |
Tehdejší režim se silně orientoval na Sovětský svaz, kde takřka jediným přípustným architektonickým směrem pro stavbu podobných komplexů byl socialistický realismus. Pro něj jsou typické široké bulváry a monumentální stavby.
Plánovači tedy hledali inspiraci pro stavbu nového klenotu průmyslového Ostravska například v Leningradu (dnes Petrohrad) nebo Moskvě.
Návrh byl skutečně gargantuovský, v nových domech mělo bydlení najít až 150 000 tisíc lidí. Stavět se začalo už krátce po zahájení projektu, v polovině roku 1951.
Výstavba sídliště Poruba v roce 1958. | foto: Archiv obyvatel.
Na stavbě pracovaly tisíce dělníků a celý první obvod, čítající desítky bytových domů, se jim podařilo dokončit do roku 1955, kdy začala stavba druhého obvodu.
Poruba vznikala po částech
Městský obvod Poruba se skládá z původní vsi a celkem osmi obvodů označených čísly. Ta nemají žádnou administrativní funkci, značí jen postup výstavby a dle radnice místním slouží k lepší orientaci.
Číslování porubských obvodůNejstarší části náleží jednička. Ze severu ji od druhého a třetího obvodu odděluje Hlavní třída a na východě přes Francouzskou ulici sousedí s pátým obvodem. Jižně od prvního obvodu je původní vesnice, dnes označovaná Poruba-ves, která s ním hraničí nábřežím Svazu protifašistických bojovníků. Z východu pak končí třídou 17. listopadu, za níž se rozkládá šestý obvod. První obvod přímo nesousedí se čtvrtým, který je umístěný o něco severněji. Obvody sedm a osm, které už tvoří čistě panelová sídliště, jsou od zbytku Poruby oddělené městskou částí Ostrava-Pustkovec. |
Materiál na stavbu nového sídliště vozila z města již zaniklá tramvajová trať, které vedla přímo srdcem staré Poruby. Jedna z jejích vleček vedla přímo místy dnešní brány domu Oblouk a v ose Porubské ulice.
Tramvajový nákladní vlak s materiálem na stavbu Poruby, zachycený v roce 1968 v Bílovecké ulici ve Svinově.
Bohatě zdobená sorela
Nejstarší části Poruby (obvody I a II), jsou postavené na půdorysu obdélníku, z něhož zřetelně vystupují dvouletkové hornické domy, umístěné diagonálně podél Porubské ulice, kterou nová výstavba zcela obklopila.
Nejstarší část nové Poruby. V popředí Oblouk, za ním Dvouletky a ještě za nimi dům Věžičky. | foto: Archiv obvodu Ostrava-Poruba
Právě tyto obvody jsou historicky nejcennější, podle památkářů jde o typický příklad první etapy období socialistického realismu.
Města ve stylu sorelyCelá sídliště ve stylu socialistického realismu se stavěla i v zahraničí. Příkladem je čtvrť Nowa Huta v polském Krakově, která vznikla pro desítky tisíc dělníků nedalekých železáren na přelomu 40. a 50. let minulého století. Obdobně rozsáhlé komplexy najdeme i u nás – v tomto duchu je postavené i celé jádro Havířova nedaleko Ostravy nebo část Ostrova na Karlovarsku. V Praze jde například o dejvický hotel International nebo budovu smíchovského nádraží. Prvky sorely jsou vidět také ve stanici metra B Anděl. |
Vyznačují se symetričností a pravidelností, monumentálností budov, štědře dimenzovanými bulváry a zelení mezi jednotlivými bloky. Páteř tvoří již zmiňovaná Hlavní třída, kolem níž vyrostly bytové domy s pěti a šesti podlažími a obchody a restauracemi v parteru.
Výstavba Poruby v polovině 50. let. Pohled ze směru dnešní fakultní nemocnice, vlevo vznikající Hlavní třída, v pozadí třebovická elektrárna. | foto: Archiv obvodu Ostrava-Poruba
S okolními ulicemi třídu spojují několikapatrové obloukové brány tvořící součást budov, na nichž jsou rovněž antické sloupy, klasicistní štíty nebo renesanční arkýře. Důležitým prvkem jsou také věže, kterých tu najdeme několik.
Stavte bojovně, stavte radostně. Ikonické stavby sorely nejenom v Praze |
Samotné domy jsou pak bohatě zdobené – nechybí sgrafita, ornamenty a balustrády nebo umělecká díla. Veškerá výzdoba má samozřejmě patřičně budovatelský nádech.
Výzdoba domů je poplatná době vzniku.
Pro socialistický realismus jsou také typické barvy použité na fasádách a reliéfech – pískové odstíny, červená, hnědá a bílá.
Poruba je unikátem
Nejstarší část sídliště vcelku rychle získala mezinárodní uznání a v roce 2003 byla prohlášena městskou památkovou zónou, kterou lze dle památkářů chápat jako svědectví doby. Hodnotná je Poruba zejména jako celek, mezi nejzajímavější budovy však patří například půlkruhová budova Oblouk se známou bránou uprostřed.
Dům Oblouk a monumentální „brána do Nové Ostravy“ s reliéfem Vstup do města. Ústředním motivem je hornický symbol zkříženého mlátku a želízka ověnčeného vavříny, kolem něž stojí šestice představitelů lidu.
Budova, která při pohledu z výšky díky napojení na další stavby připomíná srp, měla sloužit jako monumentální vstup do Nové Ostravy. Architekti se při jejím návrhu inspirovali petrohradským Palácovým náměstím, dokončená byla v roce 1955, stejně jako první obvod.
Dům zvaný Věžičky v Ostravě-Porubě. (20. prosince 2016)
Ze stejné doby pochází také obytný soubor Věžičky, jenž svůj název získal díky několika bohatě zdobeným věžím, na opačném konci Porubské, která prochází právě Obloukem.
Chruščov sorelu neocenil
Původní ambiciózní plány se však zdaleka nepodařilo naplnit – v tomto duchu vznikla jen část Poruby. Například ústřední bulvár Leninova třída (dnes Hlavní) měl vést až ke svinovskému nádraží, chybět ale neměla ani Stalinova socha na konci bulváru v místech dnešního areálu vysoké školy nebo vodní kanál, v němž se mělo nové město zrcadlit.
Poruba v šedesátých letech minulého století.
Nikdy také nevzniklo plánované centrální náměstí, stadion, muzeum nebo nová, 150 metrů vysoká budova Krajského národního výboru na páteřním bulváru.
Socialistická kultura oblíbená není, přesto má nedocenitelnou hodnotu |
Změna původních plánů přišla v roce 1957, kdy režim upustil od úvah o zboření staré Ostravy a vzniku nové – celá Poruba se naopak k městu připojila. Příliš nepomohla ani návštěva hlavy Sovětského svazu Nikity Chruščova o čtyři roky později v čele jedné z delegací. Ty se na novou čtvrť jezdily dívat z řady socialistických zemí, a dokonce i ze Západu.
Nikita Chruščov během návštěvy Poruby 13. července 1957 doprovázený Antonínem Novotným (vlevo). | foto: kniha Dějiny Poruby, Archiv města Ostravy
Šéfovi komunistů SSSR, kde sorela vznikla, však prý monumentální architektura příliš neučarovala. Podle místního památkáře Martina Strakoše právě i jeho názor vedl k postupnému umírnění zdobnosti následně stavených porubských obvodů. Vliv měla i postupná orientace na moderní architektonické proudy koncem padesátých let.
Zprvu sorela, poté panel
Rozdíl je vidět už na domech druhého obvodu, které začaly vznikat těsně po dokončení předchozích staveb. Ačkoli na fasádách jsou například sgrafita, budovy už nejsou tak zdobné. Ve středu obvodu je pak mezi stále ještě cihlovými budovami o několika patrech experimentální věžák.
Dům Oblouk v šedesátých letech minulého století.
Jednotlivé obvody, očíslované tak, jak vznikaly, kopírovaly tehdejší trendy nejen ideologické, ale také stavební. Domy zprvu stavěné z cihel a dle zásad sorely s velkým důrazem na zdobnost tak postupně vystřídaly klasické paneláky. Roli však hrály i ekonomické zájmy.
Budovatelské sousoší z Ostrova čeká obnova, prodražil ji hromosvod |
Uliční síť ve třetím obvodu však ještě na předchozí obvody navazuje a nízké panelové domy vytváří bloky. V dalších etapách už jde takřka o klasická sídliště s vysokými deskovými i věžovými domy, jaká se stavěla v mnoha dalších městech v celém Československu.
Sídliště porubského osmého obvodu v 80. letech. Novější části si nezadají se sídlišti po celé zemi.
Jednotlivé části Poruby jsou díky tomu „chronologickou ukázkou vývoje sídlištní výstavby,“ jak řekl v rozhovoru pro iDNES.cz památkář Strakoš. Historie lokality je tak bohatá, že si loni vysloužila samostatnou publikaci, vydanou městským obvodem
Současnost a budoucnost Poruby
Dnešní Poruba čítající všech osm obvodů i původní ves se rozkládá na ploše větší než třináct kilometrů a dodnes platí za jedno z nejlepších míst k životu v Ostravě, právě díky principům, na nichž byla založena už v době výstavby. Místní si kromě samotných bytů pochvalují například zelené plochy a odpočinkové zóny, snadnou dostupnost škol, kultury, ale i služeb.
Kulturní dům Poklad v prvním porubském obvodu po takřka devítileté rekonstrukci.
Nejstarší budovy postavené podle zásad sorely, ke kterým se později přidalo i velké panelové sídliště, dnes tvoří druhý nejlidnatější ostravský obvod. Žije tu přes šedesát tisíc lidí.
Odborníci bijí na poplach: zachraňte památky, nehodnoťte režim |
Rozvoj celé čtvrti však nekončí, chystají se například další stavby – mezi ulicí Průběžnou a Plesenským potokem na severu oblasti plánuje investor postavit 32 nových domů, které by se měly stát domovem dvou tisíc lidí. Stávající panelové sídliště by díky tomu mělo získat tramvajovou trať a lepší spojení s městem – prodloužení kolejí od Vysoké školy báňské.
