Jaká byla vaše první reakce na nabídku vytvořit design vánoční kolekce pro značku Rosenthal/Hutschenreuther?
Když jsem dostala první mail z Rosenthalu (firma byla založena už v roce 1879 Philippem Rosenthalem v německém Selbu, patří mezi světově nejznámější výrobce porcelánu, pozn. redakce), byl to pro mě pozitivní šok. O podobné práci jsem dlouho snila, ale zatím jsem nenašla čas hledat nějakého výrobce, jít se mu představit, nabídnout svoje síly. A teď najednou přišla porcelánka za mnou. A přímo věhlasný Rosenthal.
Vzpomínky na dětství byly pro Renátu Fučíkovou velkou inspirací.
Snad smím prozradit, že práce pro tak velkou porcelánku je dosti náročná: celá kolekce se musí důkladně připravit už s dvouletým předstihem. Jela jsem se tedy do továrny představit a setkala jsem se s úžasným týmem designérského studia. Provedli mě sklady, muzeem, ukázali jednotlivá pracoviště. Udržujeme písemný kontakt, některé detaily návrhů se řeší videokonferencí, protože tým se skládá z výtvarníků, kteří žijí v různých koutech Evropy.
Kolekce zaujala na frankfurtském veletrhu Ambiente, vyvolává v lidech vzpomínky na dětství. Je plná dětí, které se společně věnují zimním sportům. Připomíná dnešní mladé generaci, která často tráví volný čas u počítače a komunikuje přes sociální sítě, že jsou i jiné způsoby zábavy…
Jsem ráda, že moje ilustrace vyvolávají tyto pocity. O to mi právě šlo. Na začátku bylo dosti obecné zadání: kolekce vánočních ozdob s drobnými ilustracemi a kolekce vánočního porcelánu. Měla jsem se se svým projevem napojit na svého předchůdce, dánského ilustrátora jménem Ole Winter. Jeho ilustrace byly statické a působily na mě až příliš barevně.
Pokusila jsem se barevnou škálu trochu ztlumit, vždyť zimní příroda působí spíše jako stará rytina: holé větve stromů, mlhavá obloha, dým z komínů. Abych scenérii rozveselila, navrhla jsem, že celá kolekce zobrazí zimní sportování, pohyb dětí na sněhu a na ledě. Vždyť porcelán je stejně bílý jako sníh a led.
Byla to vaše první realizace porcelánu s využitím ilustrací?
Je to tak. Sice jsem kdysi pomáhala své mamince, sochařce Aleně Kroupové, restaurovat kachle z delftské fajáns. Maminka byla kdysi na EXPO Brusel oceněná zlatou medailí spolu s dalšími výtvarníky, pak ještě v Montrealu a v Ósace, ale v 70. a v 80. letech se věnovala restaurování zámeckých kachlových kamen a reliéfů v palácích.
Měli jsme třeba doma slavnou lunetu od Andrey della Robbii z pražské Národní galerie. Ale maminčinu sochařskou dráhu jsem nenásledovala, vystudovala jsem ilustraci a grafiku na UMPRUM. Vyjadřuji se přece jen spíše v ploše, kresbou, akvarelem, kvašem nebo rytinou.
Jak se vám na designu vánoční kolekce porcelánu pracovalo a kde jste čerpala inspiraci?
U každého jednotlivého kusu jsem brala v potaz jeho tvar a využití. A vzpomínala jsem na svoje dětství, kdy jsem jídávala u babičky na starém porcelánu z 19. století. Měli jsme talíře z lovecké kolekce mého pradědečka, vášnivého nimroda. Kolem houbové polévky se mi vinuly dubové větve a skákali ohaři. Další vzpomínkou bylo moje dětské nádobí, na němž jsem měla malé indiány. Když jsem dojedla kaši, za odměnu jsem si mohla prohlédnout, jak skáčou kolem týpí, jedou na koni a koupou se v řece.
Právě tyto veristické výjevy mi běžely hlavou, když jsem chystala velký talíř na cukroví: pojala jsem jej jako kruhový rybník, na němž se honí děti na bruslích. Starší kluci hrají hokej, holky zkoušejí piruety, malé děti šmajdají a padají. Ale všem je dobře, protože jsou Vánoce!
Renáta Fučíková navrhla kolekci vánočních ozdob i vánočního porcelánu.
Jaké má být její poselství?
Myslela jsem na to, že Rosenthal prodává svůj porcelán do celého světa: do Ameriky, na Dálný východ. Tam všude posílám obraz středoevropské zimy a vánoční rodinné radosti. Rosenthal sídlí hned za českými hranicemi, jen kousek za hraničními kopci.
Máme společné vzpomínky a společné tradice. Jazyk nás možná rozděluje, ale jinak máme s tamními lidmi mnoho společného. Kdysi v pravěku byly hraniční hory jakési ostrovy v bažinách po rozteklém ledovci. Tehdy nás neoddělovaly, ale naopak spojovaly.
Výtvarnice pojala talíř na cukroví jako kruhový rybník, na němž se honí děti na bruslích.
Představovala jste si při tvorbě této kolekce i typy lidí, které obzvlášť osloví?
Myslela jsem na děti, jak budou s radostí hledat malé příběhy na talířcích a miskách. Myslela jsem na jejich maminky, jak budou láskyplně aranžovat cukroví mezi lyžaře, veverky a modravé havrany.
Myslela jsem na tatínky, jak budou s chutí plenit plné mísy a pak najdou na jejich dně sportovce a řeknou si: Ha! Je čas začít se hýbat! Myslela jsem na to, že se rodiny i s babičkami a dědečky sejdou a zavzpomínají, jaké bývaly Vánoce kdysi. Protože i druhá polovina 20. století je pro dnešní děti „kdysi“...
Renáta FučíkováRenáta Fučíková se narodila v roce 1964 v Praze. Vystudovala Vysokou školu uměleckoprůmyslovou, ateliér ilustrace a užité grafiky. Zabývá se především ilustrováním knih pro děti, v poslední době i tvorbou autorských obrázkových knih, které si sama píše. Vytvořila také předlohy pro pět poštovních známek nebo dva dětské programy Národního divadla v Praze. Spolupracuje s českými nakladatelskými domy Albatros, Práh, Brio, Knižní klub, Granit, Aventinum či Orbis Pictus. Pracuje i pro zahraniční nakladatelství, například Wissen Media Verlag, Bertelsmann (Německo), Gründ (Francie), Rebo (Holandsko), Grimm Press (Taiwan) nebo Kyowon. Pravidelně vystavuje, samostatně i s Klubem ilustrátorů dětské knihy, na jehož vedení se podílela několik let. Je držitelkou mnoha národních i mezinárodních ocenění, mimo jiné získala několikrát cenu Zlatá stuha (české výroční ocenění za nejlepší ilustrace k dětské literatuře), Cenu nakladatelství Albatros za rok 2007 (ke knize A. Ježkové Příběhy českých knížat a králů), druhé místo v soutěži Nejkrásnější kniha roku 1997, první místo na bienále ilustrací v Teheránu 1999 nebo zápis na čestnou listinu IBBY 1998 za ilustraci ke knize Vyprávění ze Starého zákona. |
