Polská osada Kłomino vznikla ve středověku, později se stala součástí Pruska. Tehdy byla přejmenováno na Westfalenhof. Za II. světové války tu vyrostla obří německá kasárna, výcvikový tábor Wehrmachtu a k nim příslušný zajatecký tábor.

Autor: paciana

Historii Borne Sulinowo můžeme opsat od města Kłomino jako přes kopírák. Je jen o pár desetiletí starší, Němci si jej přejmenovali na Gross-Born. I tady fungoval vojenský výcvikový prostor. A další zajatecký tábor.

Autor: Kapitel

S koncem války podobnost těchto dvou od sebe jen dvanáct kilometrů vzdálených sídel neskončila, i nadále se jejich osudy ubíraly nápadně podobnou cestou. Nejprve je v únoru 1945 přijela osvobodit sovětská Rudá armáda.

Autor: Robert Niedźwiedzki

Poláci už měli s „osvobozováním“ v sovětském podání jednu dost nehezkou zkušenost, a tak je v městech Borne Sulinowo i v Kłomino vítali se značnou nedůvěrou. Jak se ukázalo, neblahé předtuchy starousedlíků nebyly daleko od pravdy.

Autor: t.przechlewski

Rudá armáda, poté co obsadila obě města, zajatecké tábory, kasárna i vojenské výcvikové prostory, se neměla k odchodu. Ani po válce. Obě města se rozhodla „mírově“ obsadit. Zabrat pro své vlastní spády.

Autor: t.przechlewski

A ne, místních, kteří se odtud museli vystěhovat, se nikdo na názor neptal. Sovětská armáda zde zřídila jeden z největších vojenských táborů, tzv. Severní skupiny vojsk. Nebyl to úplně pobyt bratrské armády. Spíš pojistka poslušnosti.

Autor: 7oanna

Obě města, ležící zcela očividně na území tehdejší Polské lidové republiky, byly absolutně vyloučeny z polské jurisdikce. A s nimi taky 180 kilometrů čtverečních okolí. Bylo by to komické, kdyby se to opravdu nestalo.

Autor: t.przechlewski

S polskou vládou Sověti nic nekonzultovali. Jen jí oznámili, které objekty a území si pro sebe zabírají. Bez debat. Než Polsko mohlo jakkoliv zareagovat, byly síly Rudé armády rozmístěny v již předem obsazených zařízeních a kasárnách. Dalších deset let na to nesměla přijít řeč.

Autor: t.przechlewski

Až 17. prosince 1956 dokázala Varšava nepříjemné téma předložit Moskvě. A ta odpověděla. Předložením dohody O právním postavení sovětských vojsk dočasně rozmístěných v Polsku. Kterou Polsko muselo podepsat.

Autor:  Radosław Drożdżewski

Jako kdyby vám soused obsadil obývací pokoj, bydlel v něm a tvrdil, že tam žádný obývák není, zatímco vy byste na toaletu museli chodit oknem. A pak byste na něj ještě ten pokoj museli sami přepsat.

Autor: Pit1233

Tím se pobyt sovětských vojáků naoko legalizoval. Dohoda sice měla stvrzovat, že rozmístění sovětských vojsk v Polsku nesmí porušovat státní suverenitu, a že vojáci a jejich rodiny mají povinnost dodržovat polské zákony. Nic z toho se samozřejmě vůbec nepromítlo do reality.

Autor: Radosław Drożdżewski

Dohoda neplatila už v moment podpisu. Sověti se smluvně zavázali k tomu, že si v Polsku k dočasnému pobytu „pronajmou“ 39 posádek a počet jejich vojáků nepřekročí 66 tisíc. V ten samý moment už ale udržovali 73 posádek a o počtech svých vojáků Polsko nikdy neinformovali.

Autor: Rzuwig

To vše vykresluje situaci kolem dvou měst, které jsme představili prve. Kde že tedy od pětačtyřicátého roku dál leží města Borne Sulinowo a Kłomino?

Autor: t.przechlewski

To jste se neměli šanci oficiální cestou dozvědět. Ta města totiž v Polsku osmačtyřicet let neexistovala. Zmínky o nich byly vymazány a dokonce přestaly být zanášeny do map.

Autor: Ciacho5

V autoatlasu byste nanejvýš mohli vidět, jak široké asfaltové silnice míří do jakési zalesněné oblasti obehnané ploty. Oblasti, do které ovšem nebyl vjezd nikomu povolen.

Autor: Radosław Drożdżewski

Polákům ve stokilometrovém okruhu od „těch lesů a plotů“ samozřejmě bylo jasné, že se v té nezmapované oblasti nachází sovětská vojenská posádka. Už ale nevěděli, co vlastně ta posádka střeží.

Autor: t.przechlewski

Území o rozloze 180 kilometrů čtverečních, ve kterém donedávna stála dvě živá města, zkrátka neschováte pod čepici. Podivnosti a absurdity „utajení“ tím nekončily.

Autor: Radosław Drożdżewski

Na zastávce autobusu jste mohli zahlédnout jízdní řády linkových autobusů, které do neexistujícího města Borne Sulinowo zajížděly. Nesloužily ale všem.

Autor: t.przechlewski

Osoby bez potřebného povolení z nich musely vystoupit už v městečku Szczecinek (Nový Štětín) – tomu nejbližšímu k plotům – a v jízdě dál mohli pokračovat jen ti se správnými dokumenty.

Autor: t.przechlewski

Na místním nádraží byly k vidění na sousedních nástupištích vlaky s cedulemi: Štětín - Łubowo - Borne Sulinowo. Bylo to podobné. I z nich se muselo vystoupit, a dál pokračovali jen někteří.

Autor: t.przechlewski

Borne Sulinowo a Kłomino totiž zmizely, aby se staly uzavřenými městy. Součástí jedné ze sovětských zón v Polsku. Z míst, z nichž v duchu bratrství sovětští vojáci nesmlouvavě vyprovodili starousedlíky a zabavili jim jejich domy, byty, majetek.

Autor: Jarek Piech

Fungující infrastruktura těch dvou měst posloužila k tomu, aby si do vojenského prostoru mohli sestěhovat a ubytovat svoje vlastní rodiny. A že těch důstojníků bylo. Posádka v Bornem Sulinówě byla totiž největším seskupením sovětských pozemních vojsk v Polsku.

Autor: Radosław Drożdżewski

Sídlo divize, dva mechanizované pluky, pluk a prapor tanků, dělostřelecký pluk, protiletadlová dělostřelecká divize, pyrotechnické oddíly, lékařské, průzkumné, operační a taktické raketové brigády. A dost možná taky 178 hlavic s nukleárními náložemi, byť to už k ověřeným skutečnostem nepatří.

Autor: Profimedia.cz

Celkem se posádka skládala z asi 15 až 25 tisíc vojáků, kteří měli k dispozici „cvičiště“ s rozlohou 18 tisíc hektarů.

Autor: Ciacho5

A k nim pak nepřímo přináleželo 5 500 civilních obyvatel, respektive rodinných příslušníků důstojnického sboru, kteří se zabydleli v jednom z těch dvou „uvolněných“ polských měst.

Autor: t.przechlewski

Co přesně se uvnitř měst té podivně viditelně neviditelné zóny dělo? To je z větší části záhadou. Je to trochu paradox. Dokud byla města součástí Německa a fungovaly v nich vojenské prostory Wehrmachtu, klidně jste si tu mohli koupit pohlednici. Teď ale zóna za ploty jakoby neexistovala.

Autor: Profimedia.cz

Sovětská posádka pochopitelně nebyla jen kasárny. V rezidenčních částech areálu fungovaly obytné budovy, školy, obchody, nemocnice, kina a kulturní střediska, které sloužily nejen vojákům, ale i jejich rodinám.

Autor: Radosław Drożdżewski

Celé to „sovětské období“ se do podoby měst Borne Sulinów a Kłomino (ten si Sověti přejmenovali na Gródek) silně promítlo do stylu užité architektury. Kromě typických německých „kasáren“, dosud pro obě města typických, tu byly postaveny obytné bloky.

Autor: t.przechlewski

Některé z nich jsou tzv. „leningrady“, přivezené sem ve vylisovaných panelech ze SSSR jako hotové stavební dílce. S už vloženými okny a dveřmi. Z nich se pak na místě montovaly čtyřpodlažní budovy.

Autor: t.przechlewski

Zdaleka nejintenzivněji tu vznikaly především garáže. Na okraji měst z nich vznikly celé komplexy. Stavěny byly „univerzálně“, tedy stejně pro tanky jako civilní auta. Vzniklo tu 2 500 takových.

Autor: Synek

Vila generála Dubynina vznikla přestavbou důstojnické vily z dob Wehrmachtu. V letech 1935 až 1944 zde sídlil velitel posádky, generál Wilhelm Thofern. V letech 1945 až 1992 zde byl hotel pro vysoké sovětské důstojníky. A na závěr to bylo sídlo velitele Severní skupiny vojsk.

Autor:  Radosław Drożdżewski

Z vilky, kterou kdysi obýval Heinz Guderian, si sovětští vojáci udělali skladiště výstrojního materiálu. Ostatně jako ze spousty budov ve městech.

Autor: Radosław Drożdżewski

Stavebně přepracovány byly i někdejší stáje, které využíval Wehrmacht v centrální části města, a důstojnický klub. Němci tu provozovali kasino, sovětští vojáci dali přednost místnostem pro politická školení.

Autor: Kapitel

Budova bývalého posádkového vězení. Bez vojenského arestu nemohla fungovat žádná vojenská posádka, zvláště ne sovětská. Disciplína musí být.

Autor: t.przechlewski

Vojenská základna měla své sklady, kantýny a jídelny – nezávislé na okolním polském zásobování, což bylo výhodné zejména v době, kdy byl v Polsku běžný nedostatek zboží v obchodech.

Autor: Radosław Drożdżewski

Podle vzpomínek obyvatel z okolí měly sovětské rodiny ve „svých“ obchodech běžně přístup k věcem, které byly pro Poláky jen velmi těžko dostupné. Například kaviár nebo šampaňské.

Autor: Radosław Drożdżewski

Takže se někteří místní chlapci i díky těsnějším kontaktům s vojáky snažili získat přístup do dobře zásobeného vojenského obchodu. Sovětské rodiny v očích některých místních reprezentovaly hojnost a až nevídaný blahobyt.

Autor: Jan M

Podle svědectví Poláků byly ženy a děti vojáků z posádky snadno jasně odlišitelné. Díky jinému stylu oblékání, spotřebnímu zboží, který odrážel sovětský nadstandard. Ženy důstojníků vynikaly výraznými účesy i parfémy.

Autor: Synek

I když v zastoupení vojenských posádek panovala velká fluktuace, jednotky se často střídaly, důstojnický sbor posádky byl poměrně stabilní. To vedlo k tomu, že se mezi rodinami sovětských velitelů vytvořily velmi silné vazby.

Autor: t.przechlewski

Život v městech Borne Sulinowo a Kłomino kupodivu nejlépe dokládá smrt. Respektive zdejší hřbitov. Hřbitov se nachází hned za městem, na cestě do vesnic Krągi a Szczecinek.

Autor: Robert Niedźwiedzki

Nachází se na něm 344 hrobů. Hned 146 z nich nenese žádnou identifikaci, jen nápis Neznámý vojín. Dosud se nenašly žádné zdroje, které by jasně identifikovaly tyto „neidentifikované“.

Autor: Profimedia.cz

Pravděpodobně šlo o vojáky 6. gardové Vitebsko-novgorodské mechanizované divize, kteří zemřeli během výcviku nebo při každodenní práci u útvaru. Mohlo se také jednat o dezertéry přistižené při útěku. Takových případů bylo do roku 1989 zaznamenáno kolem padesátky.

Autor: Profimedia.cz

Jeden z dezertérů například při takovém incidentu postřílel dvanáct obyvatel vesnice Kragi. Sověti mu pak na hřbitově slavnostně odhalili pomník. O důvod víc, aby místní hleděli k tajné základně s nedůvěrou.

Autor: zbylon

Mohlo jít i o civilní zaměstnance tajné sovětské vojenské základny a jejich rodinné příslušníky. To, že tu byli pohřbíváni i civilní zaměstnanci, posilovalo „ostrovní mentalitu“ uzavřené oblasti. Co se tu událo za zdmi a ostnatými dráty tu už zůstalo.

Autor: Profimedia.cz

Po roce 1970 byly na hřbitově pohřbívány pouze děti. Pět z nich pochází ze 70. let 20. století a 18 z následujících dvou desetiletí. Na několika hrobech jsou dodnes k vidění dětské hračky, které umístili místní obyvatelé navštěvující hřbitov.

Autor: Profimedia.cz

Úpadek osmdesátých a začátek devadesátých let byl obdobím velkých změn na politické mapě Evropy. V červnu 1989 se v Polsku konaly přelomové parlamentní volby. A 8. prosince 1991 oficiálně přestal existovat Sovětský svaz.

Autor: 7oanna

Najednou už obě města nebyla neviditelná. Od října 1990 se tak začalo živě diskutovat o stažení, odchodu vojáků. Ale jakých? Do měst Borne Sulinowo a Kłomino přišli vojáci sovětští, odejít odtud už měli vojáci Ruské federace.

Autor: ČTK

Proč by na tom mělo záležet? V principu: škody napáchané na životním prostředí, ekologickou zátěž, zdevastovanou krajinu, nevybuchlou munici, újmu na právech vystěhovaných, stavby vzniklé bez povolení tu „udělali“ vojáci sovětští. Ti z Ruské federace se necítili povinni ji hradit nebo napravovat.

Autor: ČTK

Co víc, ruská strana si žádala „odškodnění“ ve výši 400 milionů dolarů. A to za zařízení, která zde vybudovali. Padala u toho hodně ostrá slova o nevděčných Polácích, kteří zapomněli na to, kdo že je přijel osvobodit.

Autor: t.przechlewski

Skutečnost, že vojáci bývalého SSSR odešli zcela z Maďarska, Československa a dokonce i Mongolska, zatímco v Polsku zůstali „na svém“ až do roku 1993, je z velké části zásluhou generála Dubynina.

Autor: t.przechlewski

Oficiálním datem zahájení stahování sovětských vojsk bylo 8. dubna 1991, kdy město Borne Sulinów opustila operativně-taktická raketová brigáda. Ten opravdu poslední transport vojáků odtud odjel k 15. září 1993.

Autor: ČTK

Zní to divně, ale ty největší trable v 90. letech způsobilo vlastně až to, že se obě města na mapě Polska znovu objevila. Byla v naprosto havarijním stavu, poničená, vybydlená. Vypadaly jako dvě velké díry propálené do vyšívaného koberce.

Autor:  Radosław Drożdżewski

Co s nimi? Do měst Borne Sulinowo a Kłomino se velmi opatrně začali navracet lidé. Ale jen v prvním jmenovaném se podařilo život postupně obnovit. Gródek – Kłomino bylo prostě poničené až za hranici návratu.

Autor: Synek

Živelné rabování mělo za následek sesuv některých budov, další zarůstají neudržovanou vegetací a jsou na nich patrné známky rozkladu. Jako smutné memento nevyužité šance působí trosky kina, v němž je ještě možné rozpoznat tradiční znaky sovětské propagandy.

Autor: Radosław Drożdżewski

Oficiálně je ve městě pět stálých obyvatel. Na konci roku 2020 tu zůstaly čtyři budovy kasáren, tři obytné domy, zdravotní středisko, jídelna a skrytá obří podzemní nádrž na vodu – vše značně zdevastované.

Autor: Ciacho5

Většina objektů je přístupných, ovšem s krajní opatrností, protože chybí dveře, okna, střechy jsou propadlé a většina schodišť rovněž podlehla zubu času – stabilní pochopitelně nejsou ani podlahy, u nichž nelze vyloučit proboření nebo propad.

Autor: t.przechlewski

Na místo zavítalo postupem času i několik odborníků a celkem pochopitelně došli k názoru, že devastace Kłomina dostoupila do takového stádia, že případná revitalizace je prakticky vyloučená.

Autor: Pit1233

Borne Sulinowo dopadlo lépe, svou cestu k přežití si najít dokázalo. Lidé se tu nakonec uchytili, i když tu zpočátku nebyla žádná práce. Zdá se tedy, že do dalších let bude příběh dvou měst, která na osmačtyřicet let zmizela z mapy, vyprávět už jen jediné.

Autor: Radosław Drożdżewski

Polská města, která zmizela na 50 let z mapy