Líbí či nikoliv? Madridské Torres Blancas, Bílé věže, jsou tu zjevně hlavně od toho, aby vyvolávaly emoce. Jednasedmdesát metrů vysoké válce věží, staveb se smíšeným využitím, jsou vzácným příkladem španělské organické architektury konce 60. let. Autor? Francisco Javier Sáenz de Oiza.

Autor: Zarateman, Creative Commons

Rezidenční komplex Aul v dnešním kazašském hlavním městě Astaně zpravidla nechybí v žádném žebříčku „výrazných“ staveb. Silně nadrozměrný bytový projekt slavného architekta Voronina měly „polidštit“ hravé křivky. Příliš se to nepovedlo, ale je aspoň ukázkovým příkladem sovětského modernismu.

Autor: qwartet, Creative Commons

Bytový komplex v gruzínském Tbilisi je už skutečně jen smutným dozvukem minulosti. V roce 1976, kdy byl soubor těchto budov dostavěn podle návrhu architekta Otara Kalandarišviliho, to byla ale velká událost.

Autor: Roberto Conte, Creative Commons

Fasáda tohoto osmnáctipatrového komplexu budov na sídlišti Eckbusch je pokryta štěrko-betonovými bloky od podlahy až ke stropu; horizontální části balkonů jsou vyrobeny z prefabrikovaných panelů. Kde je tahle záležitost k vidění? Od roku 1966 v německém Wuppertalu.

Autor: Hans Christoph Goedeking, Creative Commons

Podle plánů měl mít 480 pokojů, kino a konferenční sál. Perlou Kavkazu se ale Hotel Amanauz nakonec nestal. Projekt, situovaný v Dombaji, Karatšajsko-Čerkeské oblasti, byl opuštěn v 80. letech, prakticky před dokončením.

Autor: Arseni Kotov, Creative Commons

Dnes se jí říká Genexova věž, ale v 70. letech byla tato stavba hrdě nazývána Západní brána města. Šestatřicetipatrové brutalistický dvojvěží mrakodrapu, hrdě se pnoucí do výšky 117 metrů, je dodnes v srbském Bělehradě skutečně k nepřehlédnutí.

Autor: kallerna, Creative Commons

Je tu 648 bytů pro přibližně 2 500 obyvatel, a panoramatické výhledy na mořský záliv a přístav se tu nenabízí pouze z balkonů bytů. Ale také ze zahrady ve vnitrobloku. Kde že tento obytný komplex s užitnou plochou 89 000 metrů čtverečních najdete? V Terstu. Ptejte se na Rozzol Melara.

Autor: Thomas Foltin, Creative Commons

I v Moskvě si uměli pořádně zaexperimentovat. Jako živoucí ukázka toho, že ne všechny panelové domy musí být hranatou králíkárnou, vystavěli v 70. letech Kulatý dům. Mělo jich tu stát původně pět, jako olympijských kruhů. Bydlení mělo ovšem tak katastrofální akustiku, že další raději stavět ani nezačali.

Autor: Michail Kolobajev, Creative Commons

Skupina deseti válcových budov, každá o výšce patnácti podlaží, na pařížském předměstí Créteil. Známá je jako Les Choux, tedy Hlávky zelí. To kvůli krajně neobvyklému tvaru balkonů. Budovy navrhl architekt Gérard Grandval a byly dokončeny v roce 1974.

Autor: Paul Fleury, Creative Commons

Richterovy mrakodrapy, nebo též Rakety, bývaly chloubou chorvatského Záhřebu. Tedy, ony pořád ještě stojí, ale k chloubám města se už moc nepočítají. Jako názorná ukázka „ismů“ - monumentalismu, brutalismu ovšem slouží dobře. Tři věže mají každá dvaadvacet pater.

Autor: Evildee5432, Creative Commons

Když se řekne Manhattan, má to zvuk. A možná i to je trochu důvodem, proč masivní věžáky z bytového komplexu Sedesowce ve Vratislavi působí spíše dojmem zklamání. Špatné bydlení to ale není. Za návrhem stojí architektka Grabowska-Hawrylak, a zakřiveným balkonům se říká „Vratislavský patent“.

Autor: Emptywords, Creative Commons

Pestrobarevnou a přitom roztříštěnou fasádu Unité d’Habitation od Le Corbusiera pozná každý student architektury. Rozhodně ale zaujme i laiky. Podle této univerzální typologie byla navržena řada bytových domů. Tento stojí v Berlíně a vystavěn byl během dvou let, dokončen v roce 1959.

Autor: Matthias Süßen, Creative Commons

A pro porovnání, tohle je Unité d’Habitation ve francouzském Marseille. Může se vám nelíbit, ale v roce 2016 byl dům spolu s dalšími šestnácti stavbami Le Corbusiera zapsán na seznam světového dědictví UNESCO. Francouzské ministerstvo kultury stavbu označilo za historickou památku.

Autor: Iantomferry, Creative Commons

Nudí vás věžáky, z jejichž bytů se dá vyhlížet jen čtvercovými nebo obdélníkovými okny? Tak se poptejte po bydlení v Tours Aillaud, osmnácti budovách v Nanterre, na předměstí Paříže. Na sídlišti vystavěném v roce 1976 jsou zakulacená okna vlastně tím menším důvodem k údivu.

Autor: Profimedia.cz

Dojmy z francouzského bytového komplexu Ivry-Sur-Seine jsou přinejmenším rozpačité. Projekt, pod nímž jsou podepsáni Jean Renaudie a jeho manželka Renée Gailhoustet, se před vašimi zraky rozpadá do moře trojúhelníků.

Autor: federico novaro, Creative Commons

Byl to projekt odvážný, revoluční. Obyvatelé jej ale příliš nedocenili. Janovské sídliště Pegli 3 se dočkalo přídomku La Lavatrici. To proto, že celý komplex připomínal spíše bydlení v automatické pračce. Architekt Aldo Luigi Rizzo se jím ale rozhodně proslavil.

Autor: Joanna Losito, Creative Commons

I v Belgii uměli stavět podivnosti. V Antverpách se stále nemohou dohodnout, jestli je areál sociálního bytového komplexu Octave De Koninck, navržený architektem Renaatem Braemem, hodný památkové ochrany či nikoliv.

Autor: Stefano Perego, Creative Commons

I Ezüstpart Hotel v maďarském Siófoku už pamatoval lepší časy. Tento klenot brutalistické architektury, projekt z dílny Ernő Tillai dohotovený v roce 1983, v současné době prochází rozsáhlou rekonstrukci.

Autor: Random photos 1989, Creative Commons

Snaha „udělat panelák trochu jinak“, tedy civilněji a bližší měřítku rodinných domů, stála za zrodem bytového komplexu Alexandra Road Estate v londýnském Camdenu. Těch neotřelých nápadů je tu víc. Například zapojení vegetace do betonové džungle. Pořád je to ale jen džungle.

Autor: Scott Wylie, Creative Commons

Ikonické mrakodrapy zvané Kukurydze z polských Katovic, navržené architekty Henrykem Buszkem a Aleksanderem Frantou, vznikaly od konce 70. do 80. let a byly dokončeny začátkem 90. let 20. století. Návrh vycházel ze snahy maximalizovat přirozené světlo v jednotlivých apartmánech.

Autor: Sojomail, Creative Commons

V polských Katowicích se toho nebojí. Vznikly tu věžáky, za které by se nemusela stydět ani čínská metropole. Komplex Osiedle Gwiazdy se skládá ze sedmi odlišných mrakodrapů postavených na půdorysu osmicípé hvězdy. Každá ze sedmi věží je vysoká 81 metrů a má 27 pater.

Autor: Thomas Ledl, Creative Commons

Orientální pohostinnost, tradice i moderna. Už od roku 1974 je v Taškentu k nepřehlédnutí kolos Hotelu Uzbekistan. Stavba, za jejímž návrhem stál architekt Ilja Merport, pamatuje hosty z éry tuhého sovětského komunismu i oslavy uzbecké nezávislosti. Je to skutečně stavba s pamětí.

Autor: Just2Roz, Creative Commons

Tento dům navrhli Italové Leonardo Savioli a Danilo Santi. Přehlédnout florentský bytový komplex u ulice Via Piagentina nelze. Budova z odhaleného betonu, s vystupujícími prvky a dřevěnými rámy se nedávno dočkala rekonstrukce.

Autor: Google StreetView, Creative Commons

Vlastně je to fascinující. I se všemi těmi svými vnějšími pěšími pasážemi, které zajišťují přístup ke každému bytu a propojují patra, tu nedošlo ke ztrátě vnitřního prostoru. Rezidenční stavba od Sergia Graziosiho z italského města Paderno Dugnano je jistě podivnou megastrukturou. Ale ne nepovedenou stavbou.

Autor: Stefano Perego, Creative Commons

Italský architekt Leonardo Ricci si rád pohrával s tím, jaká rozmanitá měřítka lze aplikovat dohromady, v rámci jednoho projektu. Tak vznikla i jeho slavná La Nave, betonová Loď zakotvená na souši mezi ulicemi Via Livenza a Via Tagliamento ve florentském Sorgane.

Autor: Stefano Perego, Creative Commons

Může brutalistní architektura převyprávět starořecký mýtus o lásce? Objekty obytného komplexu na mnichovské Soxhletstrasse se o to pokouší. Nazvány jsou Orfeus a Eurydika, a jsou postavené z prefabrikovaných betonových panelů s částečně odhaleným betonovým reliéfem.

Autor: Rufus46, Creative Commons

K bydlení to sice není, ale ke kultuře města to patří. Vracet vypůjčené knížky včas, protože jinak… jinak těžko říct, co by se vám v objektu Národní knihovny Kosova mohlo stát. Ta stavba, nádherný příklad pozdního jugoslávského brutalismu, totiž vyzařuje velmi zneklidňující auru.

Autor: Arianit, Creative Commons

Unikátní, to nepochybně ano. A zelené, též. Ale přesto se u projektu Espai Verd z Valencie neubráníme otázkám, zda tyhle visuté zahrady vůbec mohou sloužit k bydlení. Projekt z 80. let v sobě nese mnoho unikátních rysů, je inspirativní. Ne vždy se o něm ale hovoří pochvalně.

Autor: Joanbanjo, Creative Commons

Potěmkinovy vesnice se nemusí držet jen při zemi. Jak názorně dokládá tento kreativní klenot z tádžického Dušanbe, mohou nabývat i podobu devítipodlažních velkopanelových kolosů.

Autor: PoorGurgi, Creative Commons

Raketová základna, Putinův nový bunkr? Kdepak. Takhle vypadá Čuvašská státní opera a baletní divadlo v Čeboksary. Její výrazně osobité rysy dělají z téhle operní haly, postavené v šedesátých letech, jednu z nejinspirativnějších budov světa. Pravda, vesměs tedy těch z dystopické nebo apokalyptické sféry.

Autor: Artem Petrov CHV, Creative Commons

Se zvláště důmyslným způsobem, jak nezakrýt ani jeden balkon střechou a zajistit, že všechny partaje budou během deště rovnoměrně nabírat vodu, přišli architekti v německém Rostocku. Panelák na ulici Bertolt-Brecht byl přezdíván pro svou nažloutlou fasádu „Sýrovým“.

Autor: Godefroid Kurth, Creative Commons

Po svém dokončení byla budova s výškou 87 metrů rozloženými na 29 patrech nejvyšší budovou ve městě, regionu a vlastně také jedna z nejvyšších budov v zemi. Dnes už se Atlas Tower, stojící v belgickém Liège, takovými přídomky pyšnit nemůže.

Autor: Jean Housen, Creative Commons

Karaburma, zvaná kvůli trojúhelníkovitým sekcím též Toblerone, je brutalistický bytový mrakodrap ve východní části srbského hlavního města Bělehradu.

Autor: Profimedia.cz

Kdo bude za pár let vlastně trávit dovolenou u moře na Krymu je prozatím nejisté. Ovšem monumentální hotel Družba u toho nejspíš chybět nebude. Obří objekt, jehož autorem je Igor Vasilevsky, vznikal mezi lety 1978 – 1985.

Autor: Jevgenija Vorošilova, Creative Commons

Beton chudobu nevyřešil, osud sídliště Pruitt Igoe uzavřela demolice