1 / 27
O tom, kde přesně začíná a končí a jak velký ostrov to vlastně je, se můžeme dlouze přít. Poslední slovo tu ovšem bude mít příliv. Ten totiž rozlohu souše umí umenšit na necelých 1 800 metrů čtverečních. Za odlivu má naopak tento podivuhodný ostrov rozlohu až 15 tisíc metrů čtverečních.
Autor: Monsyn, Creative Commons
A kde tuto parcelu s tak silně proměnlivou výměrou hledat? V severním Walesu, v Menaiském průlivu, v lokalitě zvané Swellies. Přibližně na půl cesty mezi Gwyneddem a Anglesey. Jinak než lodí se ale na ostrov Ynys Gored Goch.
Autor: Llywelyn2000, Creative Commons
Jen tak doplavat sem na návštěvu, to bychom vám nedoporučovali, ani kdybyste měli herkulovské paže. O Swellies totiž místní dobře vědí, že je plná zrádných proudů a vírů, se spoustou ostrých podvodních skalisek. A dům na ostrově? Ten stojí právě v těch místech, kde je voda nejzrádnější.
Autor: Profimedia.cz
Pokud by šlo o vhodný termín návštěvy domu Ynys Gored Goch, jarní měsíce můžete rovnou vynechat. To na ostrově bývá hodně těsno i bez hostů. Tehdy tu bývá příliv nejsilnější, hladina v průlivu tu vystoupá až o jedenáct metrů.
Autor: Bleddyn Jones-Pearson
Během jarního přílivu se často stává, že se oba ty objekty na ostrově od sebe vodou úplně oddělí. A není to zase tak dávno, co jeden z nich mizel pod hladinou! To už se dnes, díky systému kamenných hrází, norných stěn a výkonných pump, naštěstí moc často neděje.
Autor: Graeme Parker
V roce 2006 měl dům na ostrově docela namále. Jen pro představu, voda tenkrát vystoupala o 11,5 metrů a kolem domu tekla tempem deseti uzlů, tedy 18,5 kilometrů za hodinu. Stavení na Ynys Gored Goch tak mohla být „přestěhována“ skutečně rychle. Naštěstí se nic nestalo.
Autor: Ian Warburton, Creative Commons
Řečí realitních makléřů lze Ynys Gored Goch tedy popsat jako malebný ostrov s příjemnou historickou nemovitostí, na parcele o poněkud nejisté rozloze, která tu a tam vede zápas s přílivem a občas v tom souboji částečně prohrává na sety.
Autor: Graeme Parker
Kdo soudný by tu chtěl žít? Docela byste se divili, jak velký zájem o takovou příležitost byl. Tento dům totiž nebyl jen obyčejnou střechou nad hlavou. Svým obyvatelům kdysi posloužil taky jako zdroj stabilních příjmů a docela slušného živobytí.
Autor: Llywelyn2000, Creative Commons
Ten doložený nejstarší záznam o domě na Ynys Gored Goch pochází z roku 1590, a už tehdy je veden v historických listinách jako „rybářská usedlost“. Jeho obyvatelé si jej pronajímali od místní diecéze, za roční poplatek tří liber a sudu naložených sleďů.
Autor: Llywelyn2000, Creative Commons
Bílá ryba, jak se tu sleďům říká, byly tradičním základem prosperity domácnosti na Ynys Gored Goch. Pro ulovení chutných ryb se tu přitom nemuseli lopotit s udicemi a sítěmi. Obyvatelům stačilo sesbírat ty, které jim dopluly až před samý práh domu.
Autor: Llywelyn2000, Creative Commons
Ostrov a jeho proudy vyhloubené zátočiny totiž fungovaly jako dokonalé pasti na ryby. Kamenné koše, do nichž sledi zapluli během přílivu, anebo je zahnal proud při odlivu. Tak jako tak, až opadla voda, z těch kamenných díží už se ven dostat nemohli. A lidé z Ynys Gored Goch je jen sesbírali.
Autor: Llywelyn2000, Creative Commons
Místní by nás jistě poučili o tom, že zase tak zadarmo to živobytí s nachytanými rybami nebylo. Past bylo třeba čistit, zpevňovat. Udržovat stále provozuschopnou. Zrovna tak bylo třeba zesilovat hráze a zídky kolem domu, protože je vlnobití a bouře neustále rozebíralo.
Autor: Llywelyn2000, Creative Commons
A protože ne vždy byl ostrov nepřetržitě dostupný, přidali k němu jeho původní obyvatelé i cosi jako přidruženou výrobu. Postavili ten druhý objekt za domem, udírnu. Díky ní mohli udržet nalovené ryby zakonzervované a připravené k odbytu mnohem déle.
Autor: Llywelyn2000, Creative Commons
Takových rybích pastí bylo v celém regionu prý kolem tisícovky. Ty na Ynys Gored Goch ale platily za nejvýnosnější. Podle historických záznamů odtud byly dodávány „postní ryby“ do klášterů Amlwchy, Penmon a Holyhead.
Autor: Llywelyn2000, Creative Commons
Nemýlí-li se historické záznamy, správce domácnosti pak roce 1888 zhodnotil bydlení na ostrově ještě o jeden prvek. Zřídil zde jednoduchý přívoz, lodní přepravu na druhou stranu průlivu. A pochopitelně čas převozu využil k tomu, aby nějakou tu rybu navíc pasažérům odprodal jako svačinu.
Autor: Bob Burton
V 19. století se už lidé z okolí na ostrov rádi vydávali loděmi sami. To aby se tu zastavili pro ty nejčerstvější ryby, které byly vůbec k dostání. Skoro jako když si z kádě vybíráte vánoční kapry, tady jste si mohli prstem ukázat, jakého sledě vám pan domácí má podběrákem vylovit.
Autor: David Medcalf, Creative Commons
Z kraje 20. století už sem zajížděl i výletní člun z Angelsey. Převážel návštěvníky, kteří si tu dopřávali „odpolední čaj s bílou rybou“. Menu se skládalo z konvice čaje, hnědého chleba s máslem a bílou rybou „smaženou v košíku“. Vše v ceně jednoho šilinku.
Autor: Snowdonia Holiday Cottages
Bydlení na Ynys Gored Goch se tak vlastně neoddělitelně propojovalo se „zaměstnáním“ na Ynys Gored Goch. Čas tu odměřovala práce při výlovu ryb, jejich příprava v udírně, chystání občerstvení pro výletníky. A do toho ještě občas zacinkal zvon přivolávající přívoz.
Autor: Llywelyn2000, Creative Commons
Jenže všechno hezké má svůj konec. I příběh o domě, který se svým obyvatelům tak výtečně staral o živobytí. Když Menaiský průliv přetnul a propojil první visutý most, zvaný Menai, zájemců o návštěvu ostrova ubylo.
Autor: Llywelyn2000, Creative Commons
Výletníci nemuseli nikam plout, stačilo jim se na kouzelný ostrůvek podívat z výšky. Navíc byl brzy přidán i druhý most, zvaný Britannia. Přívoz už nebyl zapotřebí, ulovené ryby se začaly vozit na trh v Angelsey. Nakonec už nebyla zapotřebí ani ta udírna.
Autor: Llywelyn2000, Creative Commons
Ynys Gored Goch prodělal řadu stavebních úprav. V roce 1993 zde byly instalovány elektrické přípojky, o čtyři léta později se tu dočkali i vodovodu. A díky výkonným pumpám, čerpacím systémům, se obě stavení, hlavní obydlí a někdejší udírna, již nezaplavují ani při rekordních bouřích a vlnobití.
Autor: EKG Photography UK
Od roku 1997 je také dům na ostrově využíván jako sezónní rekreační obydlí. Opravdu nic divokého, protože část skalních výchozů je hnízdní kolonií chráněných mořských ptáků.
Autor: Profimedia.cz
Zatímco v minulosti byl přístup na ostrov omezen přílivem a odlivem, s moderními loděmi je dnes přístupný vlastně kdykoliv. I když tedy jen teoreticky. Ostrov je v soukromém vlastnictví a přístup na něj je možný pouze se svolením majitele. Který místo cestovního ruchu preferuje vlastní klid.
Autor: Llywelyn2000, Creative Commons
Pokud byste sem ale přeci jen zamířili, poradíme vám, jak majitele trochu obměkčit a přimět ho, aby vás pozval dál. V roce 1963 totiž byla na ostrově založena malá zahrádka. Na holé skále, ale prakticky žádná půda není. Takže za pytel substrátu nebo kbelík rašeliny vám tu budou opravdu vděční.
Autor: Graeme Parker
Zajistit střechu nad hlavou a postarat se o nějaké to živobytí. Tak se odpradávna odvíjel plán snad každé rodiny. Starý dům ze severního Walesu ale tyhle dvě existenční náležitosti řeší jedním vrzem. Je to netradičně řešené obydlí, které obyvatelům zajišťuje kromě bydlení i pravidelný přísun potravy.
Autor: Llywelyn2000, Creative Commons
Jmenuje se Ynys Gored Goch. A ještě než se pokusíte udolat ten název v původní velštině, prozradíme, že to znamená Ostrov s červeným jezem. Název ostrova se přitom s oním popisovaným domem překrývá. Ostrov je domem a dům je ostrovem.
Autor: Llywelyn2000, Creative Commons
Nic moc jiného než dům na ostrově to vlastně není. S tím, že ze břehu hladce přehlédnete i to, že nejde o jeden jediný, ale hned dva zastřešené objekty, které jsou na členitém profilu souše ohrazeny vysokou zdí a zakončeny molem.
Autor: Llywelyn2000, Creative Commons
