Čtvrtým dílem dvanáctidílného seriálu Novozélandské domy snů provází diváky architekt Philip Maxwell Cheshire zvaný Pip (*1950) diváky společně s moderátorem pořadu (a bývalým špičkovým hráčem rugby) Matthewem Ridgem. Představuje jim nejen svoje projekty, ale také ty, které ho v jeho tvorbě ovlivnily.
Na rozdíl od architektů z předchozích dílů se Pip Cheshire zaměřuje nejen na rodinné domy, ale výrazně zasahuje do řešení veřejného prostoru, jeho návrh čtvrti Britomart představuje největší projekt na Novém Zélandu, pokud jde o proměnu a záchranu historických domů na jednom místě.
Městská rada tehdy odkoupila část čtvrti u přístavu a hledala autora a ředitele celého projektu. Cheshirovi ho nechtěli svěřit, protože vedl ateliér s více než 150 zaměstnanci a přednášel i jako profesor architekturu na univerzitě. Pip Cheshire se však nechtěl vzdát. Je prostě takový. Opustil zavedenou praxi a otevřel si malé studio s pěti lidmi.
Britomart, kde najdete celou řadu budov s různým stupněm památkové ochrany, proměnil na místo pro setkávání lidí, víceméně pěší zónu. Je zde devět bloků designových butiků, kavárny, restaurace, ale i kanceláře, pořádají se zde venkovní koncerty, lidé se sem chodí bavit…
Stavební parcely jsou nedostatkové všude
Pip Cheshire oceňuje hodně stavby, které se dokážou vypořádat i s nedostatkem stavebních parcel pro rodinné domy. Proto také vybral stavbu od Marshalla Cooka z roku 2008 na Franklin Rd Townhouse, který v Aucklandu, ve čtvrti typických rodinných vil, postavil dvojdům určený nejlépe pro dvougenerační bydlení.
Jde vlastně o dva domy spojené „krčkem“ s obývacím pokojem a terasou před ním. V jedné části mohou bydlet prarodiče, v druhé děti a vnuci. Pokud se chtějí potkat, stačí otevřít posuvnou stěnu a potkat se u jednoho stolu…
Obdobný koncept použily i architektky Lindley Naismithová a Jane Aimerová, když si postavily řadový dům tvořený dvěma samostatnými částmi, Twin House. Obě pracují společně v jednom studiu.
Pokud se chtějí potkat i „doma“, stačí na zahradě posunout panely předělující terasu u zahrady – a vznikne jedna společná. Když vystoupají nahoru až na střešní terasu, mohou se opět potkat na jedné společné. Podle Pipa Cheshira jde o ideální úsporu místa.
Dům okolí tak popouzel, že po něm stříleli. Teď je z něj národní památka |
Podobně hodnotí komplex St Mary’s Apartements od architekta Petera Beavena z roku 2003. Jeho obyvatelé mají společný vstup a dvůr, pak však zamíří do svých domovů. Dispozice bytů jsou atraktivní, připomínají spíš rodinné domy než klasické byty. Lidé tu mají k sobě hodně blízko, a přitom mají zaručené nezbytné soukromí.
Divadlo i prosklený dům
Architekt Cheshire se pochlubil i svým divadlem, Q Theatre, který vznikl ze staré stavby a několika moderních přístaveb. Tehdy v Aucklandu přišla divadelní scéna hned o dvě divadla, takže se velmi intenzivně řešila jejich variabilní náhrada.
Cheshire přišel se skvělým řešením: čtyři lidé jsou schopni přestavit podobu divadla za čtyři hodiny. Divadelníci mají k dispozici 16 variant (!) prostoru.
Jako na „scéně“ si mohou připadat obyvatelé domu Te Arai, který má prosklené všechny čtyři stěny, mezi něž autor umístil tři kužely skrývající soukromé prostory, koupelnu apod. Dům má nádherný výhled na blízké golfové hřiště a moře. Není však určený k trvalému bydlení.
Seriál Novozélandské domy snů můžete vidět od 10. listopadu každou neděli od 21:00 na Prima Zoom, opakování pak následující středu v 9:30.