Dvanáctý, závěrečný díl seriálu Novozélandské domy snů, kterým diváky provází architekt Rafe Maclean a moderátor Matthew Ridge, se zaměřil na stavby, které dobře slouží svým uživatelům už desítky let, a pak na nové, které už respektují současné požadavky na ekologii a udržitelnost.
Oba typy však ukazují na to, že dobrý dům vznikne nejlépe tam, kde si architekt a klient opravdu porozumí. Třeba když houslistka Bronwen Pughová nabídla architektům jen malý a dost komplikovaný pozemek, chtěla bezúdržbové materiály, žádnou potřebu výmalby, vysoký strop a jako „bonus“ omezený rozpočet.
A podařilo se: úzký dům pojmenovaný Music Box má výšku více než pět metrů, takže majitelka získala vysoký strop, fasádu ze skla „uklízí“ jen déšť a cypřišové dřevo uvnitř se nemuselo nijak upravovat a vypadá skvěle i skoro po 30 letech... Takže žádné malování.
Domov a centrum pro vinaře
Před 50 lety navrhl architekt Ashley Muir rodinný dům pro tři generace rodiny vinařů. Byl těsně po škole, ale přesto pečlivě naslouchal zadavatelům. Ti by dodnes nic neměnili, dům s lehkým nádechem francouzského venkova stále výborně slouží jejich potřebám i představám.
O to těžší byla úloha Rafe Macleana, když ho stejná rodina požádala v roce 2010 o návrh komunitního centra pro zdejší vinařskou oblast. Jako spolužák syna Millsových rodinu dobře znal, takže se bál, že nesplní jejich velká očekávání.
Vše nakonec dopadlo na výbornou: využil místní modřínové lesy a zhutnělou zeminu vytěženou přímo v místě, k níž přidal pět procent cementu. Stavba zahrnuje vstupní foyer, degustační zařízení, kuchyni cateringu, sklad a prádelnu, toalety a hlavní sál s obrovským, až heroickým výhledem přes vinice a jezero Wānaka.
Respektoval i požadavek na taneční podlahu, použil recyklovaná podlahová prkna z nemocnice Wairau, odpružená gumou.
Pasivní dům není jednoduchý
Zájem Rafe Macleana o pasivní domy nevznikl náhodně. Navrhl krásný dům, ale časem si mu majitel postěžoval, že jeho provoz je dost drahý. Začal se proto zajímat o pasivní stavby a po studiu získal dokonce diplom certifikovaného designéra pasivních domů.
Jeho Kowhai House v Dunedinu z roku 2018 už splňuje všechny požadavky na udržitelnost, náklady na provoz jsou minimální. Architekt samozřejmě připouští, že vstupní náklady těchto staveb jsou vyšší a vzhled nebývá až tak zajímavý, vše však vynahradí efektivní a přitom levné fungování domu.
Porotci na předávání cen NZIA New Zealand Awards 2019 dům nazvali „malou krabičkou vestavěného štěstí“. Stavba získala i ocenění Pasivní dům jižního Pacifiku (2019).
Na prázdniny!
Rafe Maclean se pochlubil i velmi zajímavým prázdninovým domem Te Kea (Wanak 2018). Podle něho žijeme o prázdninách jinak než přes „pracovní dny“, takže proč nedat vanu na terasu a dětem nedopřát hned třípodlažní palandy!
I když ikonická kombinace kapradinově zeleného vlnitého obkladu a postříbřených dřevěných palubek na terase vytváří dojem tulácké chaty někde v divočině, obydlí o rozloze 65 m2 se ve skutečnosti rozkládá na strmé trojúhelníkové části na předměstí.
Zcela odlišný je prázdninový dům architekta Richarda Naishe (Jack´s Bay Crib) z roku 2020. Rovinatý velký pozemek neznamenal žádná omezení. Zvenčí vypadá stavba jako přerostlá bílá kostička Lego®, uvnitř až šokuje veselými barvami a spoustou zdánlivě nesourodých dekorací a předmětů.
Obrovité okno na severní straně domu střídá transparentní a mléčné sklo, takže vypadá jako umělecké dílo, kruhové „námořnické“ okno v patře zase připomíná, že dům stojí nedaleko moře.
Dům získal Cenu novozélandské komory architektů v roce 2021.
Opakování 12. dílu seriálu Novozélandské domy snů můžete vidět ve středu 29. ledna v 9:30.