Vypadají jako hrách, který někdo omylem rozsypal po podlaze. Jenže tohle není podlaha v kuchyni, ale severní okraj nizozemského ’s-Hertogenbosch. Nebo, jak se zde zkráceně říká: „Den Bosch“. Ty podivné koule tu najdeme ve čtvrti Maaspoort. A ač nejsou nějak zvlášť velké, rozhodně je nepřehlédnete.

Autor: Profimedia.cz

Je jich padesát. A byť už dlouho nezáří svítivě bílou barvou, jako kdysi – spíš špinavou šedí betonu – stále proti zelenavému podkladu vynikají. Co jen mají znamenat? Nachází se zde snad výrobní sklad vodojemů? Hráli tu obři kulečník?

Autor: Jaap Joris Vens, Super Formosa Photography, Creative Commons

Ne. Jsou to Bolwoningen. Doslova tedy „kulové domy“. Vyrostly podél vody a zeleně, na ulici příznačně pojmenované Bollenveld. Ta by odkazovala spíše na cibulky tulipánů. Jenže ty podivně kulové stavby na válcových podstavcích připomínají spíš kulisy béčkového sci-fi filmu, než základy živé rostliny.

Autor: Velopilger, Creative Commons

Bolwoningen tu vyrostly v druhé polovině 80. let. Jako velmi názorný příklad architektury, která experimentovala se sociálním bydlením. Tohle zvolené „krajně kontrastní“ řešení bylo záměrné. Hledala se jím odpověď na to, jak ještě kultivovat podmínky života obyvatel na předměstích.

Autor: Jaap Joris Vens, Super Formosa Photography, Creative Commons

Zaslouží si to vysvětlení. Nizozemsko zažívalo po válce populační boom. A bylo třeba velmi rychle odstranit ten vznikající bytový deficit. Výstavbou nových domů. Což se povedlo. Výsledkem totiž byly rozsáhlé a naprosto monotónní čtvrti.

Autor: Laxminarayan Proddutoor, Creative Commons

Nizozemsko se sice nevydalo zcela tou „naší“ cestou panelákových sídlišť, ale ani jejich nuda a šeď do krajiny rozplizlých bytových čtvrtí pro lidi moc nefungovala. Anonymita, stereotyp a uniformita pohodě moc nenahrávala.

Autor: Henk Martens

V roce 1968 proto tehdejší ministr bydlení, Wim Schut, založil program Experimentele Woningbouw. Přeložit to můžeme jako „experimentální bytová výstavba“. A byla to jedna velká série odvážných pokusů, divoké architektury a odvážných myšlenek.

Autor: Henk Martens

Často se na těch názorných příkladech ukazovalo spíš to, co nefungovalo. Ale ne všechny byly vyloženě propadákem. V praxi se na nich testovala kompaktnost, nové typy bydlení, flexibilita, menší měřítka i snaha navodit trochu jiné vztahy mezi obyvateli a okolím.

Autor: point’n’shoot, Creative Commons

Těch pokusů bylo dohromady v rámci nizozemského programu Experimentele Woningbouw zrealizováno čtyřiašedesát. A „kulový“ Bolwoningen je jen jedním z nich. Dohotoven byl až v roce 1985, a je dáván za příklad tzv. optimistické éry.

Autor: Henk Martens

Autorem návrhu Bolwoningen byl Dries Kreijkamp. Člověk, který se plynule pohyboval mezi sochařstvím, průmyslovým designem a architekturou. Takže není úplně ho zaškatulkovat jako snivého umělce nebo kreativního architekta. Byl vším.

Autor: Profimedia.cz

V roce 1964 mimochodem pracoval v královských nizozemských sklárnách, kde se zabýval výrobou křišťálových koulí. Což asi tvůrčí podstatu návrhu celého Bolwoningen asi trochu osvětluje. Myšlenka autora ale byla komplexnější.

Autor: Erik Wannee, Creative Commons

Kreijkamp totiž tvrdil, že koule je tou nejpřirozenější a v zásadě naprosto elementární formou. Argumentoval tím, že tradiční domorodá obydlí, ať už chýše křováků, inuitská iglú anebo hytte kočovných Seveřanů, se vždy odvíjí do kruhového nebo kulového tvaru.

Autor: Laxminarayan Proddutoor, Creative Commons

Kreijkamp dále tvrdil, že člověk nebyl předurčen k tomu, aby trávil život „v hranaté krabici spoutané nepřirozeností pravých úhlů“. Organické zakroužené tvary prý působí na lidskou psychiku blahodárně, a koule je tedy tím nejlepším možným tvarem pro obydlí.

Autor: Profimedia.cz

Znělo to řekněme „poněkud vyšinutě“, ale určitá síla za tím stála. Předně, koule nabízí velký vnitřní objem při relativně malé ploše vnější obálky. Vytvořit kouli, to předpokládalo menší spotřebu materiálu. A též nižší tepelné ztráty, jednodušší údržbu.

Autor: Profimedia.cz

Hladký povrch koule nevystavuje větru klasické návětrné stěny, nevzniká takový odpor a riziko mechanického poškození. Zkrátka, tam, kde se hledá úsporné a efektivní bydlení, předurčené sériové výstavbě, jsou koule nejlepší.

Autor: Profimedia.cz

Při správném zadání není výroba prefabrikovaných dílů v kulovém formátu o nic těžší, než výroba klasických betonových panelů. Tedy, alespoň v očích Driese Kreijkampa. Který projektem Bolwoningen dokázal zaujmout.

Autor: Profimedia.cz

Pochopitelně, pochybovalo se jak o konstrukční proveditelnosti celého záměru, tak o tom, zda budou lidé skutečně ochotni v koulích bydlet. Významnou roli v tom, že se projekt Bolwoningen prosadil, sehrál radní ’s-Hertogenbosch, Ton Lensen, který měl na starosti novou výstavbu.

Autor: Rob Oo, Creative Commons

Zásadní myšlenkou byla prefabrikace. Bolwoning neměl vznikat tradičním zděním po cihlách, ale jako průmyslový výrobek sestavený z předem připravených částí.

Autor: Profimedia.cz

Koule o průměru přibližně 5,5 metru je usazena na válcovém betonovém soklu o průměru zhruba 3,2 metru. Vlastní skořepina vznikala ze dvou velkých polovin, které se při montáži spojily. Dobové ambice počítaly s mimořádně rychlou výstavbou, prefabrikované dílce se k sobě sestavily za jediný den.

Autor: Henk Martens

Domyšleno do důsledků, ten vnější bílý plášť není klasická betonová stěna, na kterou by byla položena střecha. Ale je to stěna a střecha dohromady, tvořící jedinou souvislou skořepinu.

Autor: Henk Martens

Realizovaná konstrukce využívá cementový materiál vyztužený skelnými vlákny a tepelnou izolaci; během vývoje se přitom experimentovalo také s polyesterem a dalšími lehkými kompozity.

Autor: Henk Martens

Výsledná koule byla mimořádně lehká: uváděná hmotnost činí asi 1 250 kilogramů. Právě materiálová lehkost umožňovala Kreijkampovi přemýšlet o domu spíš jako o sériově vyráběném „objektu“ než jako o tradiční nemovitosti pevně svázané s místem.

Autor: Henk Martens

Betonový válcový podstavec funguje jako místo kontaktu koule se zemí. Obsahuje vstup, technické a skladovací prostory. Odtud stoupá vzhůru točité schodiště, které se stává páteří celého domu a propojuje několik malých výškových úrovní uvnitř skořepiny.

Autor: Velopilger, Creative Commons

Stavba tak nemá klasická podlaží se čtyřmi stěnami; podesty a podlahy jsou vložené do měnícího se kruhového průřezu koule. Každý metr čtvereční proto funguje jinak – směrem ke středu koule prostor roste a směrem k jejím okrajům se dramaticky zužuje.

Autor: Dries Kreijkamp

Dispozice využívá geometrii koule logicky: v nižší části je ložnice, o něco výše koupelna s WC a největší průřez horní poloviny dostala hlavní obytná místnost s kuchyní. Nejcennější prostor Kreijkamp rezervoval dennímu životu: nahoře je nejvíce světla i nejlepší kontakt s okolní zelení.

Autor: Jaap Joris Vens, Super Formosa Photography, Creative Commons

Kulatá okna (otáčející se v rámech kolem vlastní osy) o průměru přibližně 1,2 metru fungují skoro jako lodní průzory a některé zdroje zmiňují také horní světlík. Zvenčí uzavřená koule tak uvnitř překvapivě nabízí několik různých pohledů ven.

Autor: Rob Oo, Creative Commons

Kolik místa je uvnitř? To se počítá špatně. Klasická podlaží tu nejsou. Nejčastěji se u Bolwoning uvádí přibližně 55 metrů čtverečních užitného prostoru. Ale pravdu má svým způsobem i odhad, který počítá jen 35 metrů čtverečních hrubé podlahové plochy.

Autor: Velopilger, Creative Commons

Zásadní roli tu totiž hrají stěny, vertikalita, výškové uspořádání. Není to „placka“ ale trojrozměrný objekt s víceúčelovým prostorem. Bolwoning má objem 125 metrů krychlových, a ten je prý „víc“ než klasické uspořádání.

Autor: Velopilger, Creative Commons

Jedna taková obytná koule byla zamýšlena především pro obydlí pro jednoho člověka nebo bezdětný pár, nikoli jako standardní rodinné bydlení. Ale standardního je toho uvnitř Bolwoning jen velmi málo.

Autor: Profimedia.cz

Ta největší architektonická přednost kulového domu je totiž zároveň jeho každodenní komplikací. K běžné stěně postavíte skříň, knihovnu nebo postel; u Bolwoning se stěna okamžitě stáčí od nábytku. Ani obrázek nebo nástěnný kalendář si tu snadno nepověsíte.

Autor: Henk Martens

Interiér vyžaduje kompromisy, menší množství věcí a často nábytek přizpůsobený konkrétnímu místu. Pro jednoho či dva obyvatele však tuto nevýhodu vyvažuje něco neobvyklého: samostatně stojící dům uprostřed zeleně, za cenu sociálního nájemního bydlení.

Autor: Profimedia.cz

Rozsypané koule – při pohledu z výšky – anebo ze země vyrůstající žárovky (to při pohledu z chodníku) sice vypadají uniformně, ale urbanistické řešení Bolwoning je až překvapivě individuální.

Autor: Profimedia.cz

Domky jsou propojené sítí pěších cest, stojí v parkové zeleni u vody. Není tu žádný centrální společenský prostor, dvůr nebo náměstí. Bolwoning tak působí dojmem samostatného a do sebe pohrouženého mikrosvěta.

Autor: Profimedia.cz

Stavba padesáti domů začala v lednu 1984, první obyvatelé se nastěhovali přibližně o půl roku později a začátkem roku 1985 byl celý soubor dokončen. Přes pochybnosti o tom, kdo bude chtít v koulích bydlet, se byty rychle pronajaly.

Autor: Profimedia.cz

Dobový tisk uváděl nájem v Bolwoning kolem 375 guldenů měsíčně. V přepočtu na koruny by to dnes odpovídalo asi 4 500 korun. Což, za střechu nad hlavou, špatně rozhodně nezní.

Autor: ČTK

Brzy se ale objevily konstrukční nedostatky. Netěsnosti spoje, problémy s izolací. Vnější plášť se snadno špinil, takže futuristický experiment nakonec potřeboval přesně ty servisní zásahy a opravy, kterým měl původně předcházet.

Autor: Profimedia.cz

V roce 1993 prošel celý soubor kulových budov renovací, jejich povrch se dočkal úpravy a pravidelných nátěrů. Ty zajišťují, že tato divoká a odvážná architektura obstojí i v nizozemském dešti. Soubor Bolwoning získal status městské památky ’s-Hertogenbosch.

Autor: Profimedia.cz

Architekt Kreijkamp považoval těchto padesát domů spíš za začátek celého pokusu. Rozpracovával myšlenky propojených koulí, speciálního designového nábytku a příslušenství. Včetně, mobilních variant i koulí plovoucích na vodě. Optimistická éra experimentů ale už minula.

Autor: Profimedia.cz

Radikální tvar obytných se ukázal být méně univerzálním, než na kolik jeho autor doufal. Masová výroba se nikdy nerozběhla a Bolwoningen tak zůstaly jediným souborem tohoto rozsahu. Chráněným, fascinujícím. Podivným. Ale s pořádnými koulemi.

Autor: Profimedia.cz

Sociální bydlení v obřích koulích. Šílený experiment, který funguje dodnes