1 / 37
Možná si Jakob Fugger chtěl zajistit místo v nebi. Ale dokázal též, že bohatství může být symbolem odpovědnosti. Jeho dílo, bydlení Fuggerei, je trvalou připomínkou, že sociální politika není moderní vynález. Potřební z německého Augsburgu tu už pět století bydlí za nájem vyjádřený jedním zlaťákem a modlitbami.
Autor: Jorge Franganillo, Creative Commons
Na začátku 16. století začalo být na území dnešního Německa pořádně horko. Lid ve Svaté říši římské národa německého nespokojeně reptá. Už ne šeptem, ale nahlas. Proti boháčům, církvi i králi. Pan Jakob Fugger z Lilie z toho má pořádně nahnáno.
Autor: Acediscovery, Creative Commons
Aby taky neměl. Jeho rod patří už po generace k nejmovitějším v celé Evropě. Konkrétně za jeho jménem se připisuje titul „Bohatý“. Jak se toho pohádkového jmění dobral? Mezinárodním obchodem, vlastnictvím výnosných dolů a provozováním bankovních služeb.
Autor: Diego Delso, Creative Commons
Počítá se též k věrným sponzorům německé koruny, s králem Karlem V. je jedna ruka. Ke všemu prošel duchovním vzděláním v klášteře, byl muž naprosto oddaný církvi. To všechno by z něj během sociálních bouří dělalo spolehlivý terč. A to se mu ani trochu nelíbí.
Autor: Diego Delso , Creative Commons
Jak si tedy v očích prostých lidí vylepšit reputaci? Pan Jakob Fugger na to zná recept. Ukáže celému Augsburgu, městě na jihozápadě dnešního Bavorska, že víra a peníze nejsou nutně zlo, a obojí může více než dobře pomáhat potřebným.
Autor: Jorge Franganillo, Creative Commons
Ze svého majetku, odhadovaného zhruba na dva miliony zlatých — což by v přepočtu na dnešní kupní sílu odpovídalo stovkám miliard eur — vyčlenil několik desítek tisíc. Skrze ně založil tzv. Stiftung: základní kapitál nadace, jež nese jeho jméno už po pět století. To byl ale jen začátek.
Autor: © Pierre André, Creative Commons
S dalšími penězi se hned pustí do dobročinnosti. Zahájí budování takzvané Fuggerei. Co to je? Popravdě řečeno, vůbec první projekt sociálního bydlení v celé Evropě. A dost možná i na celém světě. Coby velmi movitá osoba kompletně zafinancuje „bydlení pro potřebné“.
Autor: Allie_Caulfield, Creative Commons
Projekt je to po všech stránkách nevídaný. Fugger zakoupil u Augsburgu pozemky, materiál. Najal pracovní sílu. A za prostředky ze své kasy nechal vystavět dvaapadesát velmi slušných zděných a hrázděných „měšťanských“ domů.
Autor: Allie_Caulfield, Creative Commons
Nebyla to žádná chudinská kolonie, ale docela solidní městečko. Sídliště s prvními sociálními byty, chcete-li. Celý ten komplex na ploše 15 tisíc metrů čtverečních byl obehnaný vysokou zdí, hradbou. Nechyběla kašna ani kostel, zahrady. A měl pět vstupních bran, v noci hlídaných.
Autor: GZagatta, Creative Commons
Bohatý pán z Lilie totiž chtěl, aby obyvatelé jeho Fuggerei mohli žít v klidu a v bezpečí. Spořádaně, v božím jménu. Jak ale vybrat ty správné „potřebné“, tedy osoby sociálně slabší, které se tu budou moci zabydlet? I k tomu měl Jakob Fugger svůj klíč.
Autor: Bärwinkel,Klaus, Creative Commons
K bydlení ve Fuggerei vás kvalifikovalo, pokud jste minimálně po dvě léta byli spořádaným občanem Augsburgu. Kromě toho jste nikde nesměli mít nasekané dluhy a byli jste rovněž pravověrným katolíkem. A měli jste hluboko do kapsy. To v 16. století nebylo příliš jemné síto.
Autor: Olicla, Creative Commons
Zájem o bydlení ve Fuggerei byl ohromný i proto, že nájem byl směšně nízký: jeden rýnský zlatý za celý rok. Pro srovnání – šlo o přibližně třicetinu ročního výdělku šikovného řemeslníka či horníka. Takto nízkou cenu mohl Jakob Fugger garantovat jen díky tomu, že provoz bydlení štědře dotoval ze své nadace.
Autor: Diego Delso , Creative Commons
A byla tu ještě jedna vážně míněná podmínka, jíž se „doplácelo“ k nájmu. Třikrát za den se museli obyvatelé pomodlit. Za osobu zakladatele pana Fuggera a za jeho rodinu museli pronést Vyznání víry, Otčenáš a Zdrávas Maria. Každý den.
Autor: Gliwi, Creative Commons
V raném 16. století panovala víra, že dobré skutky pomáhají ke spáse. A tohle byl podle dobových měřítek dobrý skutek se vším všudy. Tři denní modlitby byly součástí nájemní smlouvy, duchovní „protihodnoty“ za bydlení.
Autor: Diego Delso, Creative Commons
Pro tehdejšího člověka reálný způsob, jak si zajistit památku i spásu po smrti. Jak už tu padlo, Fugger byl hluboce oddaný víře. Takže bydlení pro něj fungovalo jako pojistka sociální. A modlení těch, kterým dal střechu nad hlavou, zase pojistku duchovní. Zařídil si to dobře jak v nebi, tak i na zemi.
Autor: High Contrast, Creative Commons
Hodí se zmínit, že v roce 1517, kdy Martin Luther přibíjí své teze na dveře kostela ve Wittenbergu, stojí nálada veřejnosti silně proti církvi, králi a boháčům. Ale už o čtyři léta později, v Augsburgu, si na boháče, obhájce církve i krále, pana Jakoba Fuggera, nikdo nestěžuje ani slůvkem.
Autor: Tiia Monto, Creative Commons
Pan Fugger totiž názorně demonstroval, jak jeho peníze a víra pomáhají. Z dobroty a lásky svého křesťanského srdce – a z hloubek své bezedné pokladnice – se postaral o to, že dobře tři stovky lidí ve městě získali slušné bydlení, a to skoro zadarmo. Fantastické, že?
Autor: Jorge Franganillo, Creative Commons
Ještě zajímavější ovšem je, že ten unikátní projekt nejstaršího sociálního sídliště svého zakladatele přežil. Z peněz spravovaných jeho jménem, skrze nadaci, totiž fungoval projekt dál. Víceméně za stejných podmínek.
Autor: Gerd Eichmann, Creative Commons
Komplex sociálních bytů se mírně rozrostl, místo původního uspořádání kolem šesti ulic se rozrostl na osm uliček. Jinak ale téměř vše zůstalo při starém. Fuggerei slouží jako „pomoc pro svépomoc“, bydlení do doby, než se sami postavíte na nohy.
Autor: Wolfgang B. Kleiner / context medien und verlag Augsburg, Creative Commons
V 18. i 19. století se s ním počítalo jako s bydlením pro nezadlužené řemeslníky a příležitostné nádeníky ohrožené chudobou, kteří nemohli utáhnout svou vlastní domácnost, například kvůli nemoci. Tady získali bydlení, než se zmohli na vlastní bydlení.
Autor: Allie_Caulfield, Creative Commons
Ke „slavným“ obyvatelům Fuggerei se počítal například Franz Mozart. Děda toho slavného skladatele. Pamětní deska jeho dům stále připomíná. Spíš než lidem se slavnými příbuznými ale sociální projekt pomáhal tisícům docela obyčejných lidí.
Autor: Emkaer, Creative Commons
Až do 20. století zde sídlily početnější rodiny. Jako dřív platilo za samozřejmé, že do tohoto sociálního sídliště se mohli nastěhovat jen tzv. würdige Arme. Spořádaní chudáci. Tedy lidé počestní, bez dluhů. Žádní žebraví pobudové a zloději. Jen ti, kteří měli v životě méně štěstí a potřebovali pomoci.
Autor: Allie_Caulfield, Creative Commons
Nájemné má pořád symbolický charakter, odvozený od původní ceny stanovené Jakobem Fuggerem. Takže k bydlení na rok tu přijdete za 0,88 eur. Čtete správně, za osmaosmdesát centů, tedy nějakých jednadvacet korun.
Autor: Edelmauswaldgeist, Creative Commons
Ovšem „modlit se za věčné blaho pana domácího“ se tu musíte stejně. Ty modlitby za zakladatele a jeho rodinu v nájemní smlouvě platí. Kromě toho musíte jako obyvatelé Fuggerei přispívat k údržbě celého okrsku drobnými pracemi, ať už úklidem ulic anebo údržbou zeleně.
Autor: Allie_Caulfield, Creative Commons
Pořád je to ale střecha nad hlavou, slušné rodinné bydlení v řadovce. Domů zde nyní stojí 67 a dohromady nabízí 140 bytových jednotek. Průměrná rozloha jedné domácnosti činí 60 metrů čtverečních.
Autor: context medien und verlag Augsburg, Creative Commons
Součástí přízemních domků jsou malé zahrádky, byty bez zahrad zase mají přístup k podkroví, půdám. Domky jsou napojeny na síť dálkového vytápění města Augsburg. Za vytápění si už ovšem musíte zaplatit normální cenu, není to jako ve Švédsku, kde je výtop v ceně nájmu.
Autor: Allie_Caulfield, Creative Commons
Ale jinak platí, že jsme v roce 2026, v Německu. A že tady opravdu při splnění těch osvícenských podmínek za těch neuvěřitelných jednadvacet korun ročně bydlet můžete. Bydlení má příjemně historizující charakter, jako malé uzavřené město ve městě. Je tu pořád klid.
Autor: Allie_Caulfield, Creative Commons
O jediný rozruch se tu starají turisté. Ti nevěřícně procházejí uličkami a kochají se. Zavítat mohou i do zdejšího muzea, zřízeného v jedné z domácností. Peníze ze vstupného se vrací zpět do fondu nadace. Ztrátové to není, protože Fuggerei je druhým nejnavštěvovanějším místem Augsburgu.
Autor: context medien und verlag Augsburg, Creative Commons
Muzeum prezentuje původní model domácnosti a doprovází ho i modelem současného bydlení. Až na moderní vybavení se prostor příliš neliší. V ložnici v podkroví by se dalo slušně vyspat i dnes.
Autor: Allie_Caulfield, Creative Commons
Fuggerei nedělalo z chudoby vědu. Nebyla to nemoc, jen momentální stav. Ze kterého při troše snahy vedla cesta ven. Stačilo si jen nenaříkat a začít něco dělat a přilepšit si dokázal každý, kdo se neštítil poctivé práce.
Autor: Tiia Monto, Creative Commons
Kuriozit obývání se tu najde spousta. Jedním z milých odkazů minulosti jsou například specifické mechanické zvonky pro každý dům. Každý zvoní trochu jinak. To aby obyvatelé poznali jen po zvuku, že se zvoní právě u nich.
Autor: Gerd Eichmann, Creative Commons
Fuggerei je taky do značné míry bezbariérové. Nebyl to přímo záměr, silnice zarovnané s chodníky jsou spíš vedlejší produkt toho, že se zde dlouho nezavádělo veřejné osvětlení. Fugger si totiž přál, aby lidé v sociálním bydlení pokojně spali, a nehřešili za tmy po nocích.
Autor: Wolfgang B. Kleiner / context medien und verlag Augsburg, Creative Commons
Z toho ostatně vychází i provoz bran. Od desáté večerní do páté ranní je zavřeno. A to i dnes. Pokud tu bydlíte a jdete pozdě domů, musíte zaplatit nočnímu vrátnému, ponocnému. Jen pro informaci, za příchod po půlnoci necháte za otevření brány jedno euro. Tedy vlastně víc, než kolik činí roční nájem.
Autor: Ricardalovesmonuments, Creative Commons
Působí to možná archaicky, ale smysl to v původním duchu dává. Spořádaný křesťan se nemá co toulat po nocích, ale má spát spánkem spravedlivých, ne? A přispívá to ke klidu a bezpečí celého komplexu.
Autor: Diego Delso , Creative Commons
Dnes tu žije přibližně 150 lidí. Vytváří specifickou komunitu, která funguje na bázi každodennosti. Interiéry domácností jsou modernizované, ale jinak si místo zachovává svou historickou atmosféru. A stále platí, že se obyvateli mohou stát jen katolíci, sociálně potřební spořádaní občané města.
Autor: -wuppertaler, Creative Commons
Jestli je Fuggerei skutečně tím nejstarším projektem sociálního bydlení v Evropě či na světě, o tom se vedou spory. Přeci jen, z definice je to dost široký pojem. Jisté ale je, že je to to nejstarší dosud fungující sociální sídliště na světě.
Autor: -wuppertaler, Creative Commons
Za 0,88 eura ročně dnes v Německu nekoupíte ani kávu. A přesto si za tuto částku můžete pronajmout byt v historickém srdci Augsburgu. Tedy pokud jste spořádaní katolíci, ochotní se třikrát denně modlit. Možná je to staromódní. Ale možná to právě proto funguje. Už 505 let.
Autor: buzzard525, Creative Commons
