1 / 30
Když se řekne La Mancha, každý si hned vybaví smutnou postavu rytíře, který se rozjíždí k marnému boji proti větrným mlýnům. A skutečně, těch historických větrných mlýnů v okolí španělského Ciudad Real nestojí zrovna málo. Architekti ze studia OOIIO se jimi silně inspirovali, když tu navrhovali moderní rodinný dům.
Autor: josefotoinmo
Ve světě velké architektury se doslovná přímočarost necení. Připodobnit novostavbu rodinného domu větrnému mlýnu neznamená, že začnete budovat věž a k ní přikreslíte lopatky. Symbolika je lepší spíš jen naznačená, rafinovanější. Pro projekt od OOIIO Arquitectura je to dost příznačné.
Autor: josefotoinmo
Architekti se nepokoušeli o to, aby se v krajině větrných mlýnů vystavěli repliku historické stavby. Místo toho nabídli její současnou abstrakci. Čtete správně. Myšlenku vyjádřenou tvary a barvami. A dá se odtušit, že pokud vás výstřelky moderní architektury za srdce neberou, tohle bydlení nebude pro vás.
Autor: josefotoinmo
Výsledkem plánování architektů je totiž nápadná bílá kompozice ostrých objemů, šikmých zkosených střech a nepravidelných otvorů, která působí – podle toho, jak jste zrovna naladění – současně jako dům, socha i trochu podivný tvor. Ano, je to trochu divočina. Nicméně působivá.
Autor: josefotoinmo
Architekti z OOIIO o tomto domě hovoří jako o vivienda unifamiliar, tedy individuálním rodinném bydlení. Vyčteme rovněž, že tento rodinný dům disponuje užitnou plochou 250 metrů čtverečních. Horší už to je hledáním toho, kde se uvnitř těch geometrických objemů ty metry k obývání nachází.
Autor: josefotoinmo
Asi je třeba odlišit, jestli se vám tohle bydlení nelíbí jen proto, že je tak výrazně jiné. Anebo jestli na něm skutečně shledáváte nějaké faktické nedostatky. Protože po praktické stránce mu z hlediska běžného fungování vlastně vůbec nic nechybí.
Autor: josefotoinmo
Architekti totiž neusilovali o vytvoření „normálního“ rodinného domu. Taky nestáli o to, aby touto stavbou vytvořili jen nějakou nenápaditou fasádu. Chtěli víc. Dům, který by byl originální. Jako obraz celého místa, splynutí kultury, charakteru klientů.
Autor: josefotoinmo
Španělsko má coby rodiště Salvadora Dalího k surrealistickým abstrakcím blízko. Nezmiňujeme to náhodou, protože při plánování projektu se prý pracovalo s paranoidně-kritickou metodou slavného malíře.
Autor: josefotoinmo
Jde o hledání nečekaných souvislostí mezi skutečností, představivostí a podvědomím. V případě tohoto domu se architekti snažili objevit předlohu, která by byla současně osobní, místní a dostatečně silná, aby z ní mohl vzniknout celý dům.
Autor: josefotoinmo
Výsledná architektura proto nevychází z tradičního půdorysu domu, coby nějaké obydlené krabice se střechou nahoře. Ale z volné abstraktní asociace, která byla následně převedena do racionální konstrukce.
Autor: josefotoinmo
Racionální? Ano. Protože ten načrtnutý abstraktní objem bylo třeba převést do podoby plánu, který by schválil i úředník, který umění neholduje. Stavební normy platí ve Španělsku pro všechny, ať už je jejich umělecké cítění jakékoliv.
Autor: josefotoinmo
Hlavní inspirací se staly tradiční větrné mlýny La Manchy. Tedy bílé, robustní stavby, jejichž jednoduchá hmota kontrastuje s diagonálami lopatek a šikmou střechou. OOIIO tento motiv rozložilo na jednotlivé geometrické části a následně je znovu složilo do nové figury.
Autor: josefotoinmo
Když tedy odložíte to pohrdavě kritické kukátko, a kouknete se na celý dům nezaujatýma očima, možná v těch nápadných ostrých řezech uvidíte náznak otáčejících se lopatek větrného mlýna. Siluetu i barvu mají vlastně dost podobnou.
Autor: josefotoinmo
Ale abych těch abstrakcí zase nebylo příliš, bude lepší se vrátit na zem a chvilku vnímat tu docela přízemní materialistickou podstatu. I když má tenhle dům stylizovanou podobu větrného mlýna, pořád se v něm musí dát bydlet, ne?
Autor: josefotoinmo
Dispozice domu je založena na třech objemových částech. Na západní straně je prostor obývacího pokoje s trojúhelníkovým půdorysem, na východní straně pravidelnější čtvercový objem obsahuje kuchyň a ložnice a mezi nimi vzniká vstupní a komunikační část.
Autor: josefotoinmo
Nejvýraznější odchylku od běžného půdorysu představuje trojúhelníkový obývací pokoj na západní straně domu. Jeho geometrie souvisí s celkovým konceptem rozložených a znovu složených objemů.
Autor: josefotoinmo
Běžný a fádní obývací pokoj se tak mění v prostor, jehož stěny a střecha vytvářejí mnohem dynamičtější prostředí než klasický obdélník. Ale nebojte, neztratíte se tu v čase a prostoru. Dispoziční řešení domu je vlastně docela přirozené.
Autor: josefotoinmo
Kuchyň, koupelma a ložnice jsou naopak docela „normální“. Proti experimentálnímu obýváku se staví lidsky přirozeným čtvercovým objemem.
Autor: josefotoinmo
Je to vlastně docela zajímavý kontrast: tam, kde se rodina schází, si dům dovoluje kreativitu a nepravidelnost, zatímco intimnější a servisní část domu má docela běžnou a přehlednou geometrii.
Autor: josefotoinmo
Ani na chvilku se ale nevyplatí zapomínat, že se nacházíme ve Španělsku. A proto tu spojujícím prvkem dvou hlavních částí domu není obyčejná chodba, ale tzv. zaguán. Přechodový vstupní prostor inspirovaný místní tradiční architekturou.
Autor: josefotoinmo
Není to chodba, která by zhltla metry čtvereční z rozlohy vnitřní plochy, ale spíš jakýsi multifunkční meziprostor. Filtr mezi venkovním prostředím a soukromým životem rodiny.
Autor: josefotoinmo
Česky by se to dalo pojmenovat jako zápraží, zádveří nebo předsíň, ale není to úplně přesné. Zaguán je alespoň ve španělské architektuře místo, kde může návštěvník chvilku počkat, aniž by byl hned vpuštěn do nitra domu.
Autor: josefotoinmo
Dům podle zveřejněného dispozičního schématu nabízí tři ložnice a dvě koupelny. V případě ložnic se ale vyplatí hovořit spíše o „trojici místností, které jako ložnice sloužit mohou“. Zabydleny jsou zatím jen dvě, třetí ještě čeká na to, co z ní majitelé domu udělají.
Autor: josefotoinmo
Ne každé dřevo, které na podlaze nebo stěnách domu vidíte, je nutně dřevo. Při stavbě byl totiž využit i tištěný beton, do kterého byl vzor dřeva vytlačen. V podobném designu se tu objevují i keramické dlaždice.
Autor: josefotoinmo
Fasády jsou téměř demonstrativně bílé, čímž se dům přibližuje obrazu tradičních mlýnů z La Mancha. Hrubší bílá hmota současně funguje jako neutrální pozadí pro dramatické stíny, které vytvářejí šikmé střechy, přesahy a nepravidelná okna.
Autor: josefotoinmo
Šikmé střechy nejsou na domě dekorací. Poskytují zástin, ochlazují exponované partie domu a vytváří prostředí k venkovnímu pobytu.
Autor: josefotoinmo
Izolace a zateplení je ukryté za bílou fasádou. Technické vybavení domu zahrnuje systém s podlahovým vytápěním.
Autor: josefotoinmo
Slavná věta z českého filmu Pelíšky: „Taková blbost, a kolik to muselo dát práce,“ se tu někomu připomene též. Plánování projektu bylo zahájeno v roce 2016, stavba byla zahájena o dvě léta později a hotovo bylo až na sklonku léta 2019.
Autor: josefotoinmo
Co se ovšem musí nechat, je rozpor mezi řekněme vizuální složitostí – celý dům vypadá na pohled velmi komplikovaně – oproti které ale stála praktická stavební jednoduchost. I když se to tak nezdá, tohle obydlí je výstavbou i materiály velmi ekonomické.
Autor: josefotoinmo
Nejlepší pointu domu vytvořili architekti paradoxně až na jeho fasádách. Nepravidelně rozmístěné otvory a geometrické plochy podle nich mohou při pohledu z ulice připomínat tváře obrů, čímž se do příběhu domu dostává další odkaz na Dona Quijota a okolní svět příběhů z La Manchy.
Autor: josefotoinmo
