1 / 38
Plným jménem je to Dům na nábřeží. Vžila se pro něj ještě pojmenování Vládní dům a též Dům, který požíral lidi. Případně Dům předběžného zadržení. I když to z majestátní stavby, která stojí v centru Moskvy, na první pohled není znát, životy dobré třetiny jejích nájemníků skončily popravou.
Autor: Ludvig14, Creative Commons
Malý tedy rozhodně není. Zabírá pro sebe rovnou celý blok a svou šířkou vyplňuje část ostrova Balčug. Výškou přesahuje padesát metrů, i když počty pater není rovnoměrný a trochu kolísá. Přesto až do roku 1952 platil za nejvyšší obytnou budovu v Moskvě.
Autor: Ludvig14, Creative Commons
Šlo o obdivuhodný stavební projekt, mimořádný i svou architekturou. Byl a stále je považován za perlu konstruktivismu. A také za ukázku luxusu, kterého se v někdejším hlavním městě SSSR mohli dobrat jen lidé s mimořádnými politickými konexemi.
Kde začít? Snad u data 11. března 1918, kdy se bolševická vláda v čele s Leninem rozhodla přestěhovat z Petrohradu do Moskvy. Moskva se tím stala hlavním městem Sovětské republiky, a po přesunu státních institucí se počet úředníků ve městě téměř zdvojnásobil, dosáhl 281 tisíc.
Autor: Юрий Д.К., Creative Commons
Kde je ubytovat? Pro Moskvu, která tehdy nebyla co do počtu obyvatel větší než Praha, bylo prvním řešením obsazení tzv. Domů sovětů. Bývalých hotelů, například National, Metropol a Petěrgof. To řešení ale mohlo být jen dočasné, kapacita nebyla dostatečná.
Autor: Юрий Д.К., Creative Commons
Jediným řešením tedy byla nová výstavba domů určených pro členy vlády, Všeruského ústředního výboru strany, Ústřední kontrolní komise, Rady lidových komisařů Ruské sovětské federativní socialistické republiky a další vysoce postavené úředníky.
Autor: Юрий Д.К., Creative Commons
Komisi pro výstavbu vedl od roku 1926 Alexej Rykov, který se rozhodl zvelebit bažinaté oblasti ostrova a nábřeží na pravém břehu řeky Moskvy. Když po dvou letech získal dost prostředků na zakoupení zahraniční stavební techniky, včetně jeřábů a pásových přepravníků písku, a pustil se do díla.
Autor: archiv Музей «Дом на Набережной»
Stavba Domu na nábřeží začala na sklonku roku 1928. Návrhem projektu byl pověřen Boris Iofan, který nerozpracoval jen unikátní obytný dům, ale celý autonomní komplex ve stylu pozdního konstruktivismu, který kromě 505 bytů zahrnoval komplexní zázemí pro obyvatele.
Autor: elvik-foto.ru / CC BY-SA 4.0
Dům na nábřeží měl v sobě klub, kino, knihovnu, ambulanci, mateřskou školu, školku, jídelnu, kadeřnictví, obchod s potravinami, obchod s průmyslovým zbožím, banku, tělocvičnu a prádelnu. Byl to dům, který prakticky nebylo třeba opouštět, protože v sobě měl veškeré možné vybavení.
Autor: Petr Kozeykin Architects
Byty v Domě na nábřeží byly na svou dobu nebývale luxusní a moderně vybavené. Do apartmánů i jednotlivých pokojů byly zavedeny telefony, v žádném pokoji nechybělo ústřední topení a standardem podtrhujícím mimořádnost bydlení byly i vysoké stropy, připomínající paláce.
Průměrná rozloha jednoho takového bytu činila 150 metrů čtverečních, obvykle rozpočítaných do pěti až sedmi pokojů propojených chodbami. Ovšem v Domě na nábřeží bylo možné najít i byty devíti až 11pokojové, přesahující plochu 200 metrů čtverečních.
Jen pro představu, většina běžných bytů v Moskvě 30. let v lepším případě dosahovala pětatřiceti metrů čtverečních, respektive počítala se 4 až 7 metry čtverečními na každého dospělého obyvatele. Kterým se o telefonu, tekoucí teplé vodě nebo ústředním vytápění ani nesnilo.
Autor: Petr Kozeykin Architects
Dům na nábřeží ale nebyl pro takové určen. Všichni si sice tehdy byli rovni, ale někteří si zkrátka byli rovnější. A ti se zpravidla počítali k obyvatelům, kterým bylo dopřáno z oken svých apartmánů vyhlížet na protější nábřeží a siluety nedalekého kremelského paláce.
Autor: NVO, Creative Commons
Okázalý luxus i technické vychytávky pochopitelně stavbu notně prodražily. Rozpočet byl oproti původním odhadům překonán o 130 procent. Objekt měl tehdy stát 14 milionů rublů. Odhad byl ale dvakrát navýšen a nakonec dosáhl dvaatřiceti milionů.
Autor: archiv Музей «Дом на Набережной»
Jen pro porovnání, dnes by suma vynaložená na dostavění Domu na nábřeží činila přibližně 310 milionů dolarů. Anebo v korunách 6,3 miliard. Zkrátka, nešlo jen o stavební počin mimořádný aplikovanou architekturou, ale i o projekt s nesmírně nákladnou realizací.
Za ty peníze by se dalo vybudovat přijatelné, moderní a hygienické bydlení pro všechny stávající obyvatele celé Moskvy. Místo toho vznikal kolosální Dům na nábřeží, v němž nakonec bude bydlet jen 2 745 lidí.
Autor: Юрий Д.К., Creative Commons
K 9. září 1930 je první etapa dostavby Domu na nábřeží hotová. Vládním úředníkům se zdá ale tempo prací příliš pomalé, a tak přivolávají 850 stavebních dělníků z jiných projektů. Do zimy tak nebudou bydlet studenti ani důchodci, projekt ubytování stranických špiček má absolutní přednost.
Autor: Юрий Д.К., Creative Commons
V listopadu 1932 už se tu konečně bydlí. Osazenstvo domu, který dosud neměl v Moskvě obdoby, tehdy činí 838 mužů, 1 311 žen a 596 dětí. V provozu je pro ně i kino a obchod s potravinami.
Autor: Юрий Д.К., Creative Commons
Rodiny žily v dobře zařízených bytech s kuchyněmi vybavenými plynovými sporáky a lednicemi, s celodenním zásobováním teplou vodou, parketovými podlahami a dubovým obložením některých stěn.
Autor: Petr Kozeykin Architects
Stropy ve výšce 350 centimetrů byly často opatřeny malbami. Dekorativní malby byly navržené a provedené umělci-restauratéry z petrohradské Ermitáže. Nábytek v domě byl standardizovaný: židle, stoly, skříňky měly svá inventární čísla.
Autor: Petr Kozeykin Architects
Součástí domu byla jídelna s kuchyní, která ovšem byla z provozního hlediska non-stop restaurací. Obyvatelé domu si mohli objednat jídlo až do bytu, a i časně nad ránem se daly sehnat alespoň obložené studené mísy a kaviár. Ženy v kuchyních bytů rozhodně vařit nemusely, pokud nechtěly.
Autor: Юрий Д.К., Creative Commons
Dům na nábřeží, byť byl v podstatě soukromým bytovým domem, v sobě nesl řadu rysů hotelového nadstandardu. Úklid pokojů i chodeb, opravy na počkání, čištění obuvi a prádelna se staraly obyvatelům o maximální pohodlí.
Dům se ve velkém vyprázdnil v roce 1941, jeho obyvatelé se hromadně evakuovali. V domě bylo tehdy vypnuto topení, plyn a elektřina, a na balkony v posledních patrech byly instalovány protiletadlové zbraně. Život se tam vrátil až v roce 1942, když smrtelné nebezpečí pro Moskvu pominulo.
Autor: Юрий Д.К., Creative Commons
Proč se tedy o Domu na nábřeží, který oplýval takovými nadstandardy a mimořádnou kvalitou bydlení, hovoří jako o Domu, který požíral lidi? Přispěly k tomu Stalinovy čistky. Především pak takzvané Moskevské procesy mezi lety 1936 a 1938.
Autor: Ludvig14, Creative Commons
Dům na nábřeží, který v sobě nesl výkvět socialistických elit, se totiž stal jakousi miniaturou celého Sovětského svazu. Staří bolševici, první revolucionáři, kteří to za své zásluhy dotáhli ve straně nejdál, totiž byli Stalinovi nejnebezpečnější. A tady žili všichni pohromadě.
Autor: Petr Kozeykin Architects
Politická elita a vrchní revolucionáři, straníci a vysocí úředníci, jeden za druhým odtud mizeli. Jedni byli zatčeni u vchodu, dalším zaklepali pánové v kožených kabátech u dveří. Anebo neklepali, protože už měli klíče.
Autor: Petr Kozeykin Architects
Že jste ráno na chodbě potkali souseda? Klidně jste jej mohli spatřit jako poslední. A třeba být další na řadě. V Domě na nábřeží zavládla paranoia. Tajná policie hlídkovala na chodbách a schodištích, u všech východů. Kontrolovala doklady. I z vynášení odpadků v trepkách a županu jste se vrátit nemuseli.
Autor: Petr Kozeykin Architects
Postupně bylo odhaleno tolik nepřátel lidu, že se nájemníci jednotlivých bytů měnili s temně absurdní rychlostí. Příklad? V dubnu 1938 se ředitel Kuzněcké ocelárny Konstantin Butěnko nastěhoval do bytu č. 141, který se uvolnil po zatčení jeho předchozího nájemníka, zástupce ministerstva zdravotnictví.
Autor: Petr Kozeykin Architects
Butěnko obýval svých pět pokojů šest týdnů, než byl sám zatčen a jeho rodina vystěhována. Prostor převzal Matvej Berman, jeden ze zakladatelů gulagu. Berman byl o šest měsíců později zatčen a následující rok zastřelen.
Autor: elvik-foto.ru / CC BY-SA 4.0
Některé exponované byty změnily v dvouletém horizontu své majitele pětkrát až šestkrát. Domu se v šeptandě na ulicích začalo přezdívat suše: „Dům předběžného zadržení“. Protože dostat sem umístěnku mohlo znamenat i to, že ti, co vás mají zatknout, si nechtějí zajíždět.
Autor: Petr Kozeykin Architects
I sami Rusové přiznávají, že během této vlny Stalinových čistek bylo v SSSR více než milion lidí uvězněno a více než 700 tisíc popraveno. A Dům na nábřeží z té chmurné statistiky vyčníval. Stal se budovou s nejvyšší mírou zatýkání a poprav v přepočtu na obyvatele ze všech obytných budov v celé Moskvě.
Autor: Retired electrician, Creative Commons
Z dvou tisícovek tehdejších obyvatel tu životy osmi stovek končily zatčením a popravou. Soupiska nájemníků, uchovaná dnes v muzeu Domu na nábřeží, pak podrobně rozepisuje jejich osudy.
Autor: archiv Музей «Дом на Набережной»
Administrativní vystěhování, vyhnanství a konfiskace majetku se týkala jen hrstky šťastlivců. Trest smrti popravou zastřelením byl totiž zdaleka nejčastější. Další častým rozuzlením byla fráze „zemřel během vyšetřování“ a specialitou byla „sebevražda z politických důvodů“. Je libo čaj nebo okno?
Autor: Юрий Д.К., Creative Commons
Dům na nábřeží také nepřímo „vyrobil“ největší počet sirotků. Zatýkání se rozšířila z nájemníků na jejich chůvy, dozorce, pradleny a uklízečky schodišť. I správce domu byl zatčen jako nepřítel lidu, stejně jako vedoucí úklidového oddělení a nástěnkář zdejší větvě komunistické strany.
Jednou z mála výjimek byl Boris Iofan, architekt, který dům obýval až do roku 1976. Možná nebyl nepřítelem lidu, dělnictva, Stalina ani strany. A možná se na něj jen zapomnělo. Jisté je, že z odkazu, jaký se s jeho mimořádným domem pojilo, nadšený zrovna nebyl.
Autor: Bogdanov-62, Creative Commons
Muzeum, které nájemníky Domu na nábřeží připomíná, chovalo ve svém depozitáři řadu původních předmětů a vybavení. Od roku 2023 ale své webové stránky neaktualizuje a není jasné, zdali pořád funguje. Jako tip k návštěvě by jistě bylo zajímavé.
Autor: archiv Музей «Дом на Набережной»
Tržní cena prémiového apartmánu v Domě na nábřeží se dnes pohybuje okolo 450 milionů rublů. Jinými slovy, jeden apartmán je dnes čtrnáctkrát dražší, než kolik kdysi stál celý dům s 505 apartmány.
Autor: AZ
Měsíční nájmy tu činí v průměru 490 tisíc rublů měsíčně. Tedy úplně mimo horizont běžných obyvatel Ruské federace. Ovšem mít svůj byt v Domě na nábřeží patří i dnes k dobrému jménu majitele, byť tu jen málo z nich skutečně bydlí. Stavba až tísnivě připomíná minulost předchozích nájemníků.
Autor: AZ
