1 / 26
Australské Fremantle se považuje za město snů, ale tato parcela moc nevypadala jako místo vhodné pro rodinný dům. Pozemek přinášel více komplikací než výhod. Architektům z ateliéru Philipa Stejskala se však podařilo proměnit největší slabiny v přednosti a vytvořit překvapivě funkční bydlení.
Autor: Jack Lovel
O městě Fremantle se prý říká, že je nejkrásnější z celé Západní Austrálie. To potvrdit ani vyvrátit nemůžeme. Jisté ale je, že o stavební parcely je zde i mimo centrum celkem nouze, a lidé jsou ochotni pořizovat si k výstavbě rodinných domů i pozemky, které by se jinde zrovna optimální být nezdály.
Autor: Anagoria, Creative Commons
Platí to i v případě rodinného domu na ulici Henville. Novostavbu si zde nechala vystavět mladá rodina. Manželský pár se dvěma dětmi, chlapci. Do koupě pozemku šli i přes jeho zjevnou nevýhodu. Parcela je totiž obklopená sousedními domy ze čtyř stran.
Autor: Jack Lovel
Z domu na Henville se dostanete na ulici jen úzkým průjezdným koridorem. Z chodníku moc vidět přes zástavbu sousedů není. Za výhodu se to ale moc považovat nedá. Protože takový zanořený pozemek se pochopitelně pro stavbu klasického rodinného obydlí moc nehodí.
Autor: Jack Lovel
Proč? Omezený prostor znamená komplikace s výstavbou, problematickou dopravu stavebního materiálu, limitovaný pohyb stavební techniky. A kdyby už nic jiného, domácnost na takovém místě vždy bude ze všech stran vystavena pátravým pohledům sousedů.
Autor: Jack Lovel
Všech těch zmíněných nedostatků si byli projektanti z australského ateliéru Philip Stejskal Architecture dobře vědomi. K projektu proto přistoupili tak, aby z pozemku, sevřeném okolními domy, udělali „ostrov pokladů“. Anebo aspoň „ostrov příležitostí“.
Autor: Jack Lovel
Šli na to chytře. Do středu parcely umístili chráněný dvůr. Místo, kde rodina může být sama sebou, a přitom nepozbude soukromí.
Autor: Jack Lovel
Dvůr se stal ústředním prvkem návrhu. Srdcem rodinného domu tak není kuchyň anebo krb v obýváku, ale právě tento venkovní chráněný prostor, na kterém se dá trávit volný čas na čerstvém vzduchu.
Autor: Jack Lovel
Půdorys ve tvaru písmene L objímá venkovní prostor ze dvou stran. Řešení je to povedené už proto, že se takhle dostává denní světlo hluboko do interiéru, který by jinak byl okolními domy zastíněn.
Autor: Jack Lovel
A tak je to tu se vším. Rodinný dům v Henville nevytváří bariéry, aby svým obyvatelům zachoval soukromí. Od okolní zástavby se neodděluje výraznou formou, jde na to promyšlenou organizací prostoru.
Autor: Jack Lovel
Bez zdí se samozřejmě neobejde. Ale mladý pár nestál o to, aby jim silné stěny příliš ukusovaly z využitelného prostoru. A tak se – na radu architektů – pustili do neotřelého řešení. Na fasádách dali vyniknout vlnitému plechovému opláštění.
Autor: Jack Lovel
Ano, dům může na první pohled vypadat jako kontejnerový. Jde o pozinkované ocelové rámy, do nichž jsou vsazeny pletivové výplně a ocelové sítě, zevnitř a občas navenek doplněné o dřevěné obklady.
Autor: Jack Lovel
K čemu je to dobré? Především to nezabere tolik místa, jako klasická zděná stěna. A pokud jde o teplo a izolace? To je spíš náš středoevropský pohled na věc. Zima je na území Západní Austrálie jen malý problém.
Autor: Jack Lovel
Více citelnou komplikací se tu může naopak stát žhnoucí slunce. A tak se o ochranu před sluncem zatím starají jednoduché stínicí plachty. Podle potřeby lze vytvořit příjemný stín nebo prostor zcela otevřít obloze. Řešení je technicky nenáročné, ale mimořádně účinné.
Autor: Jack Lovel
Dům s fasádou z vlnitého plechu má industriální nádech, ale nepůsobí nepřirozeně. Nenápadně tím koresponduje s „plechovou“ architekturou nedalekého přístavu.
Autor: Jack Lovel
Výrazným prvkem domu je ocelová konstrukce nad dvorem. Teď ještě vypadá podivně, neusazeně. Vytváří lehký rám prostoru. Ale v blízké budoucnu ji pohltí popínavá zeleň. Bude to vzdušná zelená krabice, venkovní obývák s olistěnými stěnami.
Autor: Jack Lovel
Australské klima umožňuje využívat venkovní prostor po značnou část roku. Proto zde patio neplní jen estetickou funkci, ale stává se skutečnou obytnou místností pod širým nebem. Život domácnosti se sem přirozeně přelévá.
Autor: Jack Lovel
Zajímavostí je i to, že hlavní vstup nevede přímo do obytného prostoru. Návštěvník nejprve prochází několika vrstvami domu, než se před ním otevře centrální část dispozice. Tím majitelé domu vlastně přirozeně regulují, kam až si návštěvy chtějí pustit.
Autor: Jack Lovel
Nejživější část domu tvoří propojený obývací prostor, jídelna a kuchyň. Jednotlivé funkce zde nejsou odděleny příčkami, které by tříštily sdílený prostor. Místo toho na sebe místnosti přirozeně navazují. Celek působí otevřeně a zároveň útulně.
Autor: Jack Lovel
Na mnoha místech zůstává viditelná samotná konstrukce domu. Materiály se nesnaží nic předstírat a přiznávají svou skutečnou povahu. Právě tato upřímnost dodává interiéru přesvědčivost. Je to rodinný dům, na neoptimálním pozemku. A proto přijímá optimální řešení.
Autor: Jack Lovel
Obývací pokoj je lehce zapuštěný vůči okolnímu terénu. Tento nenápadný detail vytváří pocit větší intimity a současně posiluje kontakt s venkovním prostorem. Pobytová zóna tak získává výraznější charakter.
Autor: Jack Lovel
Když se rozhlédnete přízemím domu, nejspíš si povšimnete promyšlené práce s průhledy. To, že se vaše oči téměř vždy „zapíchnou“ do venkovní zeleně na dvoře, je důsledkem strategie architektů. Dům tak působí větší, než ve skutečnosti je. A oplývá řadou zákoutí.
Autor: Jack Lovel
Schodiště propojující obě podlaží nepůsobí jako samostatný objekt. Je přirozenou součástí kompozice.
Autor: Jack Lovel
Horní patro je vyhrazeno především soukromým místnostem. Atmosféra je zde řekněme klidnější než v přízemí. Architekti tak vytvořili jasné oddělené společenské a odpočinkové části domu.
Autor: Jack Lovel
Interiér pracuje se střídmou paletou materiálů. Dřevo přináší teplo, zatímco kovové prvky odkazují na průmyslovou historii přístavního města. Výsledkem je prostředí, které působí současně civilně i osobitě. Moderně, uspořádaně. Ale ne nijak přehnaně.
Autor: Jack Lovel
Dům v ulici Henville ve Fremantle ukazuje, že kvalitní bydlení nevzniká nutně na velkém pozemku. Důležitější se ukazuje schopnost pracovat se světlem, soukromím a každodenními potřebami obyvatel. A právě v tom spočívá největší síla tohoto australského domu.
Autor: Jack Lovel
